TZ: Stanovisko Národní galerie v Praze ve věci vydání církevního majetku dle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi

Stanovisko Národní galerie v Praze ve věci vydání církevního majetku dle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi / Národní galerie v Praze / Praha / 16. 1. 2014

Stanovisko Národní galerie v Praze ve věci vydání církevního majetku dle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi

Národní galerie v Praze eviduje v současné době třicet čtyři žádostí o vydání movitých věcí umělecké povahy na základě zákona o církevních restitucí, které byly podány ve lhůtě – tj. 12 měsíců ode dne účinnosti zákona (do 2.1.2014). Všechny restituční případy jsou v první řadě identifikovány a projednávány v rámci pracovní skupiny ustanovené vedením NG. Ta vyhodnocuje jednotlivé doklady, žádá případně o doplnění a připravuje stanoviska k jednotlivým případům. Církve a náboženské společnosti musí dle zákona nárokovanou věc v žádosti řádně identifikovat a prokázat, že ji vlastnily v rozhodném období. Jedná se o problematiku složitou z hlediska právního, uměleckého, historického a náboženského a souvisí s tím obstarávání a vyhodnocování množství archivního a dalšího dokumentačního materiálu. NG dosud žádné movité umělecké dílo žadatelům nevydala.

Vyšebrodský cyklus, Puchnerův oltář a obrazy P. P. Rubense

O případném vydání děl se rozhoduje do půl roku od podání žádosti, pokud se strany nedohodnou jinak. Tak tomu bylo i v případě žádostí o vydání devíti obrazů Mistra Vyšebrodského cyklu, čtyř desek takzvané Puchnerovy archy a dvou pláten Petra Paula Rubense , které NG obdržela jako vůbec první žádosti na začátku května 2013. Se zástupci církví došlo v listopadu loňského roku k dohodě o prodloužení, obě strany konstatovaly, že lhůta šesti měsíců bohužel nebyla v tomto případě dostatečná pro posouzení nároku. „Národní galerie v Praze je připravena splnit svou zákonnou povinnost. Nároky jsou posuzovány z hlediska liturgického, právního a umělecko-historického. Tato hlediska spolu se svědectvím historických dokumentů zatím směřují ke kladnému rozhodnutí ve věci vydání,“ uvedl k tomu prof. Vít Vlnas pověřený vedením Národní galerie v Praze a dodal: „Postupujeme striktně dle zákona a vydáme pouze taková umělecká díla, na něž je nárok žadatelů nesporný“

Madona Roudnická a Madona z Veveří

V druhé polovině prosince bylo do NG doručeno 25 žádostí. Lhůta pro jejich posouzení uplyne za šest měsíců, tj. v červnu 2014. Z nich se již v médiích hovoří o Madoně z Veveří o niž zažádala římskokatolická farnost Veverská Bítýška. Dílo datováno před rokem 1350 je připisováno malíři z okruhu Mistru vyšebrodského oltáře. Dalším významným dílem o které v prosinci zažádala Římskokatolická farnost Roudnice nad Labem, tzv. Roudnická Madona, práce Mistra Třeboňského oltáře z doby po roce 1380. Církve a náboženské společnosti musí dle zákona nárokovanou věc v žádosti řádně identifikovat a prokázat, že ji vlastnily v rozhodném období, například předložením kupní smlouvy, darovací smlouvy či inventárního seznamu, a prokázat, že tato movitá věc funkčně souvisela s jejich nemovitostí, například předložením dobové fotografie. „Podle současných zjištění Národní galerie v Praze ani jeden ze žadatelů o tato díla (farnost ve Veverské Bítýšce, respektive v Roudnici nad Labem) zatím nedoložil relevantní podklady, které by osvědčovaly, že obrazy v rozhodné době vlastnil,“ uvedl prof. Vít Vlnas.

Národní galerie v Praze, Staroměstské náměstí 12, 110 15 Praha 1

Seznam doručených žádostí v rámci restitucí církevního majetku do NG v zákonné lhůtě:

Tento seznam obsahuje všechny žádosti, tak, jak byly doručeny ke dni 2. ledna 2014 do Národní galerie v Praze. jednotlivé žádosti jsou v současné době verifikovány, zda se díla nacházejí v Národní galerii v Praze a poté Národní galerie v Praze v zákonné lhůtě a/nebo po dohodě k jednotlivým žádostem vydá stanovisko. Jde o seznam děl, o které bylo požádáno, nikoliv o seznam děl, ke kterým mají církve a církevní organizace nárok. Do konce srpna 2013 byly podány 4 žádosti, v měsíci září a říjnu 3 žádosti, v měsíci listopadu 3 žádosti a v prosinci 2013 bylo podáno dalších 30 žádostí.

1) Cisterciácké opatství Vyšší Brod – doručeno dne 9. 5. 2013

9 obrazů (Vyšebrodský cyklus)

2) Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou – doručeno dne 9. 5. 2013

(Křížovnický oltář, Puchnerova archa)

3) Česká provincie řádu sv. Augustina – doručeno dne 9. 5. 2013

2 obrazy (P. P. Rubens)

4) Českomoravská provincie Hospitálského řádu sv. Jana z Boha – Milosrdných - doručeno dne 14. 8. 2013

4 obrazy

5) Benediktinské opatství Panny Marie a sv. Jeroným v Emauzích - doručeno 3. 10. 2013

14 obrazů

6) Klášter minoritů Most a Klášter minoritů Český Krumlov - doručeno 10. 10. 2013

6 plastik a 1 obraz + 3 plastiky

7) Českomoravská provincie Římské unie řádu sv.Voršily, Praha - doručeno dne 18. 10. 2013

6 obrazů, 2 plastiky

8) Královská kanonie premonstrátů na Strahově, Praha - doručeno dne 4. 11. 2013

1 obraz

9) Česká provincie Řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě, Opava - doručeno dne 20. 11. 2013

1 gotická deska

10) Konvent Řádu bosých augustiniánů Lnáře, Praha - doručeno dne 21. 11. 2013

10 plastik

11) Klášter Dominikánů Ústí nad Labem - doručeno dne 9. 12. 2013

9 plastik, 3 obrazy

4 obrazy

12) Komunita Římské unie řádu sv. Voršily v Praze - doručeno dne 12.12. 2013

předměty uměleckého řemesla

13) Provincie Kapucínů v ČR, Praha 1 - doručeno dne 19. 12. 2013

1 obraz

14) Římskokatolická farnost Nová Ves u Mladé Vožice - doručeno dne 19. 12. 2013

1 obraz

15) Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, Praha - doručeno dne 19. 12. 2013

2 plastiky

16) Královská kanonie premonstrátů na Strahově, Praha - doručeno dne 19. 12. 2013

42 plastik

17) Královská kanonie premonstrátů na Strahově - doručeno 19. 12. 2013

7 obrazů

18) Královská kanonie premonstrátů na Strahově (premonstrátská rezidence a proboštská fara na Svatém Kopečku u Olomouce) - doručeno 19. 12. 2013

1 obraz a 3 plastiky

19) Římskokatolická farnost, Veverská Bítýška - doručeno 20. 12. 2013

1 obraz

20) Biskupství Litoměřické - doručeno 20.12. 2013

7 obrazů a 1 socha

21) Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou – doručeno 20. 12. 2013

1 obraz a 1 plastika

22) Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou – doručeno 20. 12. 2013

1 obraz

23) Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou – doručeno 20. 12. 2013

2 obrazy

24) Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou – doručeno 20. 12. 2013

3 obrazy – triptych

25) Římskokatolická farnost u kostela Narození Panny Marie, Praha - Michle - doručeno 20. 12. 2013

1 socha

26) Římskokatolická farnost Benešov, Benešov - doručeno 20. 12. 2013

1 socha

27) Arcibiskupství pražské, Praha 1 - doručeno 20. 12. 2013

3 sochy

28) Cisterciácké opatství Osek - doručeno dne 23. 12. 2013

53 děl

29) Česká katolická charita, Praha a Arcibiskupství pražské - doručená dne 30. 12. 2013

35 obrazů, 54 plastik, 6 kreseb, 72 grafik, 1 pastel

30) Římskokatolická farnost Křečovice - doručeno dne 30. 12 .2013

2 obrazy

31) Římskokatolická farnost u kostela sv. Václava Praha – Prosek - doručeno dne 30. 12. 2013

1 obraz

32) Arcibiskupství pražské, Hradčanské nám. 56/16, Praha 1 - doručeno 31. 12. 2013

1 socha

33) Římskokatolická farnost Roudnice nad Labem - doručeno dne 31. 12. 2013

1 obraz

34) Benediktinské opatství sv. Václava v Broumově - doručeno dne 2. 1. 2014

30 obrazů, 19 plastik, 61 kreseb, 29 grafik

- - -

Příběhy dvou uměleckých souborů Národní galerie v Praze, o něž bylo zažádáno ze strany církví na základě zákona o církevních restitucích v roce 2013

Vyšebrodský cyklus (40. léta 14. století)

Cyklus devíti deskových obrazů představuje jedno z nejdůležitějších děl českého gotického malířství a současně patří k nejranějším památkám deskové malby na našem území. Tématem je život Ježíše Krista, představený na vybraných scénách od Zvěstování Panně Marii přes Ukřižování, Zmrtvýchvstání a Nanebevzetí až k závěrečnému výjevu seslání Ducha Svatého.

Všech devět obrazů objednal český velmož Petr I. z Rožmberka, který se nechal vyobrazit jako donátor na třetí desce zachycující narození Páně. Autor není znám, byly pravděpodobně malovány v Praze. Ani o jejich původní funkci není mezi historiky umění jasná shoda, neboť obrazy se na půdě vyšebrodského kláštera našly až v polovině devatenáctého století a o jejich starším umístění není nic známo. Podle jednoho názoru šlo o deskový oltář určený přímo do Vyššího Brodu. Jiná teorie spatřuje v tomto cyklu výzdobu baziliky svatého Víta na Pražském Hradě při příležitosti korunovace Karla IV. na českého krále v roce 1346. Verze třetí, v současnosti přijímaná jako nejpravděpodobnější, vykládá obrazy jako součásti někdejší výplně chórové přepážky ve vyšebrodském klášterním kostele. Pro tuto teorii svědčí fakt, že na obrazech hraje velmi významnou úlohu Panna Maria, které byl opatský kostel ve Vyšším Brodě zasvěcen. Po svém znovuobjevení a několikerém restaurování byly obrazy dlouhodobě veřejně vystaveny v klášterní obrazárně ve Vyšším Brodě. Vzhledem k významu cyklu již od třicátých let 20. století jednali zástupci dnešní Národní galerie s tehdejšími vlastníky z kláštera o možném prodeji desek do státního majetku. Opatství tehdy také souhlasilo s restaurováním děl v pražském ateliéru dnešní Národní galerie (Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění). Jednání o prodeji nebyla dokončena. Odvoz cyklu z kláštera uspíšilo obsazení Rakouska Hitlerovským Německem v roce 1938. Vzhledem k obavám z ohrožení jihočeského pohraničí (Vyšší Brod leží u rakouských hranic) byly do Prahy ještě v březnu 1938 převezeny některé významné gotické památky z oblasti, mezi nimi i Vyšebrodský cyklus. Po okupaci českých zemí v roce 1939 se správa Národní galerie marně snažila zabránit přesunu obrazů zpět do Vyššího Brodu, které se mezitím stalo součástí Německé říše. Již v září 1939 nařídila protektorátní vláda na německý nátlak převoz Vyšebrodského cyklu a na konci května 1940 odjely obrazy do místa jejich původu. Záhy, v roce 1941 německé úřady opatství ve Vyšším Brodě zrušily a devět gotických desek, prezentovaných v té době jako „významné dílo německého umění v sudetském prostoru“, bylo odvezeno do Vídně k restaurování.

Konečným cílem obrazů se mělo stát takzvané Führerovo Muzeum v Linci, nacisty projektovaná obrovská umělecká sbírka. Měla být nashromážděna z děl, které Němci zabavili v okupované části Evropy. Tento projekt muzea se - vzhledem k válečným událostem - nepodařilo uskutečnit, i když na něj Hitler osobně dohlížel. Před blížící se frontou evakuovali nacisté většinu uměleckých děl do chráněných depozitářů v solných dolech u Alt Aussee v blízkosti Ischlu v Rakousku. Zde měly být umělecké poklady nedozírné ceny (např. Gentský oltář bratří van Eycků, Michelangelova Madona z Brugh, Brueghelova Senoseč a další obrazy z roudnické Lobkowiczské sbírky) podle původních rozkazů zničeny, aby nepadly do rukou Spojenců. Tento bestiální plán se naštěstí nepodařilo uskutečnit, údajně i díky osobní statečnosti jednoho z restaurátorů, který včas znemožnil přístup do podzemních štol, využívaných jako depozitáře. Vyšebrodský cyklus se tak dostal nedotčený do rukou specialistů při štábu americké armády a mohl být navrácen zpět do Československa. Již v červnu 1945 dorazil do Prahy prostřednictvím československé vojenské mise v Mnichově. Byl poté vystaven spolu s dalšími podobně navrácenými uměleckými díly ve Schwarzenberském paláci na Hradčanech. Křehké středověké desky se do Vyššího Brodu, kde nebyly vhodné podmínky k jejich uchování, zpět nevrátily. Obnovený vyšebrodský cisterciácký klášter ponechal obrazy jako zápůjčku v Národní galerii v Praze.

Další osud sdílel Vyšebrodský cyklus s řadou jiných uměleckých děl v majetku řeholních řádů. V roce 1950 komunistická moc zrušila kláštery a zestátnila jejich vlastnictví. Vybraná umělecká díla se tak dostala do státních sbírek, mimo jiné i do Národní galerie v Praze. Také Vyšebrodský cyklus se stal formálně majetkem státu, resp. Státního úřadu pro věci církevní a v roce 1957 byl de jure převeden do inventáře galerie. Od roku 1946 tvořil a tvoří Vyšebrodský cyklus základní součást všech expozic středověkého umění Národní galerie v Praze. V současnosti je trvale vystaven v klášteře sv. Anežky České v Praze.

Peter Paul Rubens – Umučení svatého Tomáše a Svatý Augustin (1637 – 1638)

Obě rozměrné malby představují charakteristické ukázky tvorby největšího vlámského malíře 17. století a jednoho z největších umělců v dějinách vůbec. Společně s plátnem „Shromáždění olympských bohů“ v Obrazárně Pražského hradu jsou tyto obrazy nejmonumentálnějšími Rubensovými díly na českém území. Na rozdíl od rané malby v obrazárně však díla v Národní galerii v Praze dokumentují pozdní styl vyzrálého Rubense a jeho plodné dílny. Obě kompozice objednal provinciál konventu obutých Augustiniánů u svatého Tomáše na Malé Straně v Praze Jan Svitavský v roce 1637 přímo v Rubensově antverpském ateliéru. Do Prahy přišly roku 1639 a v konventním kostele (v Tomášské ulici na Malé Straně) byly tehdy umístěny na oltářích způsobem, jehož popis se nezachoval a který proto dnes nedokážeme přesně rekonstruovat. Na hlavní oltář se dostaly při vrcholně barokní obnově chrámu v osmnáctém století. Tehdy byl také poněkud zmenšen jejich formát.

Oba obrazy se tématicky vztahují k malostranskému konventu. Vetší z nich zachycuje dramatickou scénu zavraždění patrona chrámu svatého Tomáše, které umělec v souladu s legendami umístil do Indie. Jde o typickou vzrušenou barokní scénu mučednictví, při níž se v okamžiku smrti titulního hrdiny otevírají nebesa a přirozený svět se setkává s nadpřirozeným. Atmosféra druhého obrazu zpodobňujícího patrona augustiniánského řádu je zcela jiná. Svatý Augustin se na břehu moře setkává s dítětem, které se pokouší přelít oceán pomocí lastury. Jeho počínání je stejně pošetilé, jako snaha pochopit pouhým lidským rozumem nedozírnost základního křesťanského dogmatu. Zejména dramatický výjev smrti apoštola Tomáše inspiroval středoevropské malíře barokní doby, mezi nimi například Michaela Willmanna. Sláva obou oltářních pláten, bezesporu nejslavnějších Rubensových obrazů v Čechách, nepominula ani v devatenáctém století, kdy je domácí umělci často kopírovali a reprodukovali.

V roce 1896, kdy pražská Společnost vlasteneckých přátel umění oslavovala sté výročí svého vzniku (založena 1796), požádala Augustiniány o zapůjčení Rubensova plátna z kostela do galerie Společnosti v Rudolfinu. Na původním místě je nahradily umělecky cenné kopie od Emanuela Krescence Lišky (Umučení svatého Tomáše) a Maxmiliána Pirnera (Svatý Augustin). Ty však obě shořely v roce 1924 při požáru vzniklém od vadné elektroinstalace. Naštěstí originály v té době visely v galerii. Nové kopie, které lze spatřit v kostele dodnes, vytvořil Ladislav Hlávka. Rubensovy originály už v galerii zůstaly a od roku 1896 tvoří nedílnou součást všech expozic starého umění: nejprve v Rudolfinu, později v Městské knihovně v Praze a od roku 1947 dodnes ve Šternberském paláci Národní galerie v Praze. Až do roku 1950 visela Rubensova plátna v galerii jako zápůjčka od Augustiniánů. Poté došlo k zestátnění majetku řeholních řádů a Rubensovy obrazy jsou - podobně jako Vyšebrodský oltář - od roku 1957 formálně vedeny jako „dar“ Náboženské matice Československému státu.