Anketa Jaký dopad mají aktuální opatření proti šíření COVID-19 na chod institucí?

Několika uměleckým a kulturním institucím v České republice a na Slovensku jsme položili otázky mapující dopady aktuálních omezení, jež slouží k zastavení šíření nového typu koronaviru mezi lidmi, na chod umělecké scény. Ptali jsme se velkých příspěvkových organizací, ale také komerčních a nezávislých galerií a vzdělávacích institucí. Nechtěli jsme ale popsat jen negativní důsledky, zajímalo nás také, jak pozitivně může aktuální stav umělecký a vzdělávací provoz ovlivnit a jaké postoje zaujaly samotné instituce.

Anketní otázky

1. Jaký dopad mají aktuální opatření proti šíření COVID-19 na chod instituce, ve které působíte, a na lidi, kteří s institucí spolupracují?

2. Jakým způsobem se se situací vyrovnáváte? Připravujete například speciální online programy pro zájemce / návštěvníky / studenty?

3. Čeho se nejvíce obáváte s ohledem na budoucnost a v čem naopak vidíte naději?

Jana Horváthová, Muzeum romské kultury, Brno

1. Na základě vládních opatření došlo od 12. 3. 2020 k uzavření budovy Muzea romské kultury pro veřejnost a zrušeny byly všechny veřejné akce. Od pondělí 16. 3. 2020 došlo také ke změnám pro zaměstnance, většina pracuje z domu, a provoz muzea je omezen na nejnutnější péči o sbírky a další majetek.

2. Nyní připravujeme pro návštěvníky kvíz o ceny, který bude probíhat na našich sociálních sítích. Zveřejnění záznamů z bohaté filmotéky muzea, z jeho akcí, přednášek, besed aj. a máme i další plány, ale zároveň doufáme, že tato nutná izolace nebude trvat příliš dlouho.

3. Snížení počtu návštěvníků v souvislosti se zvýšenou obavou o své zdraví, i když bude nákaza eliminována. V současné chvíli se otevírá prostor na důraz komunikace s návštěvníky online – otevírá se zde prostor pro nové pojetí výstav a akcí pro veřejnost. Doba je tíživá, ale jak bývá na všem zlé něco dobré, nacházím to i tady. Získali jsem jakýsi nečekaný čas navíc, abychom se mohli věnovat úkolům, na které v běžném chodu muzea nezbývá čas.

Jiří Ptáček, Fotograf Gallery, Praha a Měsíc ve dne, České Budějovice

1. Obě galerie, v jejichž vedení jsem trvale zainteresován, musí vyčkat s realizací programu na dobu, kdy pominou stávající opatření. V současné chvíli samozřejmě nevíme, kdy taková situace nastane, ale myslím, že můžeme očekávat, že omezení budou v nějaké formě trvat delší dobu než tento kritický čas. Při vedení galerie to znamená zhodnotit, co letos oželet a co přesunout a kam. Každopádně se připravuji na to, že letošní sezónu to poznamená.

2. Přípravy dalšího čísla časopisu Fotograf probíhají po internetu. Vzhledem k tomu, že začaly již před příchodem epidemie, padla zásadní rozhodnutí včas. Protože však redakce toho vždy hodně projednává online, tak bych řekl, že tam je potíží nejméně. Myslím, že říjnový Fotograf festival není nějak brutálně ohrožený, i když osobně jsem zvědavý, jestli se budou platit všechny dohody se spolupracujícími institucemi. Smyslem galerie ovšem každopádně je zprostředkovávat nenahraditelnost fyzického kontaktu s uměním a také být místem mezilidských kontaktů. A to přes web nedokážeme. Potíže máme i s rezidenčním programem pro zahraniční umělce a umělkyně. Uvidíme, jak se situace bude vyvíjet, ale naše polská rezidentka je v Polsku a do Prahy se nedostane.

Zavřené galerie u nás nejvíce postihují ty, kteří stojí na nejnižších příčkách pomyslného žebříku: kustody a kustodky. Nemohou pracovat z domova a my nemáme, jak jim zajistit náhradní úkoly.

Smím-li ale připojit ještě vlastní zkušenost kurátora, který pracuje i na výstavních projektech pro jiné instituce, tak zde samozřejmě doplácím na zrušení nebo odsunutí plánovaných výstav. S výše popisovanou situací to přitom souvisí. Jestliže za vedení galerií mohu pobírat pouze nízké honoráře, abychom svými honoráři instituce nezruinovali, jsem zčásti závislý na příjmech odjinud. Můj příjem je jakási dynamická mozaika, zčásti sestavovaná z proměnlivých dílků. Když tyto nyní odpadávají, jsem opravdu rád, že bydlím v bytě, kde neplatím nájem. Bez toho bych ostatně už mou práci nejspíš dělat nemohl. Jenže si uvědomuji, že většina mých kolegyň a kolegů na tom je o poznání hůř. A tím nemyslím pouze ty, se kterými pracuji. S výborem spolku Skutek teď intenzivně mezi sebou komunikuje několik lidí, jak na tuto situaci nejlépe upozornit.

3. Když budu mluvit za galerijní instituce, tak se jedna má velmi pragmatická obava týká přístupu poskytovatelů dotací na jejich provoz. Bude důležité klást důraz na to, aby instituce nebyly v důsledku postiženy za to, že nenaplní program v zamýšlené míře apod. Ministerstvo kultury právě zveřejnilo výzvu, ať „bezodkladně“ oznámíme plánované změny. A z výzvy není zřejmé, proč to vlastně chtějí vědět. Jestli kvůli tomu, že naši situaci chtějí znát, pochopit ji a vyjít nám vstříc, anebo si chtějí udělat představu, komu co vezmou či nedají. Jenže naše seriózní odpověď úzce souvisí s prognózami, kdy ta přísná opatření pominou a co bude stanoveno po nich. Za okolností, kdy se mluví o odsunutí červencové olympiády, prostě není možné říct, že vypustíme jednu výstavu a od druhé půlky dubna pojedeme jako by se nechumelilo.

Další moje obavy se týkají životní situace lidí působících v kulturním provozu jako námezdná síla. Jejich finanční problémy se stupňují, finanční rezervy mají nulové. Jedna z našich kustodek mi právě psala, jestli vím, kdy otevřeme, protože nemá z čeho zaplatit pokoj na příští měsíc. A já jí musel napsat, že možná za měsíc, ale že nevím s určitostí. Pokusil jsem se jí zajistit nějaké úklidové práce v našem skladu, ale to jí dlouho nevydrží. Podobně se to dotkne všech, co jsou na volné noze. V živé kultuře to přitom je spousta lidí.

Obávám se samozřejmě i toho, že ani zrušení opatření lidi nepřivede zpátky do galerií. Ne, že by to někdy byla velká sláva, ale nyní do toho možná vstoupí i preventivní opatrnost, protože virus možná nebudeme s to úplně eliminovat.

Jednou mojí nadějí je, že se o sociální situaci v oblasti výtvarného umění a jejich institucí začne víc mluvit. Zviditelnění může být prvním krokem k tomu, aby se to řešilo. Bohužel současnou situaci to už nevyřeší. Ostatní mé naděje se netýkají ani tak oblasti umění. Sleduji „víkendový“ provoz na jindy rušné ulici před domem a uvažuji, jestli aspoň část automobilistů usoudí, že auta potřebují jen výjimečně. Ze zahrady pozoruji oblohu bez letecké dopravy a uvažuji, jestli aspoň části pasažérů dojde, že zmírnění letecké dopravy vedle snížení emisí povede i ke zpomalení podobných patálií, jakou zrovna prožíváme. A zároveň se děsím kapitánů průmyslu, kteří nynější útlum výroby chtějí využít k tomu, abychom přestali plnit už tak nedostatečné ekologické závazky.

Slovenská národná galéria, Bratislava

1. Okrem „zatvárania a rušenia“, čo sú skúsenosti, ktoré majú všetky inštitúcie viac menej rovnaké, sa stretávame aj s príkladmi nečakanej ohľaduplnosti, starostlivosti o druhých a kolegiality.

2. Keďže národná galéria nie sú iba výstavy a expozície, tak zisťujeme, v akej miere vieme preniesť naše činnosti do bezpečného online priestoru. Chceme využiť potenciál všetkých oddelení, online kolekcie, oprieť sa o prefektnú grafickú podporu a zručnosti SNGlab, aby sme si to skúsili inak – nevytvárať internetové udalosti, ale pracovať v online priestore – vytvoriť Slovenskú náhradnú galériu. Ostatne už raz sme kreatívnym provizóriom na zatvorenie expozícií reagovať museli a zvládli sme to.

3. Ako všetci sa obávame o slabších a rizikové skupiny, ako galerijníci o bezpečnosť zbierok a možné reputačné riziká. Nádej vidíme v novej ohľaduplnosti, solidarite a kreativite, ktorú takéto situácie prebúdzajú.

Ondřej Stupal, Centrum pro současné umění Praha

1. Uzavřeli jsme veškeré programy pro veřejnost (výstavy, přednášky) a vyčkáváme. Pracujeme z domova a to zatím bez jakýchkoliv existenčních omezení (výplaty). Zásadním faktorem je však samozřejmě čas.

2. Zatím nic speciálního nechystáme. Nerad bych hekticky generoval pouhou práci pro práci. Zároveň jsem poněkud skeptický ke skutečnému přínosu v současnosti se rozmáhajícímu přístupu „kus za kus“, resp. ne vše jde adekvátně přenést do online prostředí. Raději se tedy soustředíme na okamžik, až krize pomine, abychom byli plně připraveni.

3. Nikdo nevíme, jak dlouho bude stávající situace trvat. Obávám se ale, že sektor současného umění, ve kterém působím, konkrétně nestátní neziskové organizace, mohou pocítit dopady současné situace ještě tvrději v příštím roce s novými dotačními řízeními. Pokud se nyní státní orgány a orgány samosprávy (MK ČR, MHMP…) zachovají solidárně, jak proklamují, a přiznají organizacím letošní dotace v plné výše i přesto, že plánovaný program nebude možno uskutečnit v plném (kvantitativním) rozsahu, letošní rok ještě půjde „přežít“. Avšak vleklá krize bude představovat drastický výpadek pro státní rozpočet, který se nutně projeví na objemu prostředků, jež budou rozdělovány v grantových řízeních na rok 2021. Zde může zasáhnout druhá vlna dopadů současné krize, a to možná ještě silnější.

Jan Press, Moravská galerie v Brně

1. V souvislosti s mimořádnou situací týkající se koronaviru zavedla Moravská galerie několik důležitých opatření, aby zamezila možnost nákazy na pracovišti. Zaměstnanci galerie pracují na plánovaných výstavách i dlouhodobých projektech ze svých domovů. Výjimka platí pouze pro pracoviště pečující o ochranu sbírek a ostrahu objektů. Výstavy, které měly být zahájeny na konci dubna, budou odloženy minimálně o měsíc, ale nevylučuje se ani jejich posunutí na podzim. Jedná se především o projekt Rajlich 100, který galerie připravuje ve spolupráci se Sdružením Bienále Brno. Prostřednictvím tří výstav měl prezentovat dílo zakladatele Mezinárodního bienále grafického designu Jana Rajlicha. Ve stejném termínu jsme měli otevřít také retrospektivní výstavu umělecké skupiny Rafani, která taktéž bude, možná i o několik měsíců, odložena. Realizaci výstavy designérů Eduarda Herrmanna a Matěje Coufala v Jurkovičově vile jsme z důvodu finančních úspor museli přesunout na příští rok. Intenzivně pracujeme na přípravách nové expozice designu v Uměleckoprůmyslovém muzeu, jež nyní prochází rekonstrukcí. Museli jsme zrušit řadu schůzek s architekty, designéry, dodávky materiálů pro stavbu se zdržují, v tomto případě ale stále věříme, že termín otevření na jaře příštího roku stihneme.

2. Ano, veřejnosti i odborníkům se snažíme vyjít co nejvíce vstříc online formou. Moravská galerie už v roce 2017 spustila online katalog svých sbírek, kde si mohou zájemci prohlédnout více než 220 tisíc děl. Některá z nich budeme v následujících dnech představovat i na našich sociálních sítích – ukážeme je v jiném světle prostřednictvím krátkých příběhů či kurátorských videokomentářů. Do online prostředí převedeme také doprovodné programy, které normálně probíhají v prostorách galerie. Na facebookové stránce Moravská galerie dětem najdou již brzy rodiče informace a tipy na aktivity související s uměním pro děti v různých věkových kategoriích, pro online prostředí bychom chtěli zpracovat i další pravidelné programy jako Prostor pro umění či komentované prohlídky. Snažíme se také co nejvíce urychlit přípravy na nových webových stránkách Moravské galerie.

3. Už v rámci klimatické výzvy začalo být zřejmé, že by instituce měly revidovat své mnohdy přehnané ambice. Pro příspěvkové organizace by se mělo stát tématem, zda se mají kulturní instituce pyšnit různými velkými festivaly, které podobně jako Benátské bienále zatěžují město bydlením formou Airbnb, nadměrnou leteckou dopravou, zmenšováním životního prostoru místním obyvatelům. Podporují tak sdílenou světovou ekonomiku, která nám nyní v období koronaviru ukazuje, jaké má limity. Úspěch by se měl měřit tím, jak instituce dokáže fungovat v lokálním kontextu, jak mění lidem život, a to bez ohledu na to, jak jsou instituce velké. Koronavirus bude mít velké dopady na českou i světovou ekonomiku. Lidé změní návyky, přehodnotí svůj život, změní hodnoty, možná přestanou zbytečně cestovat, budou jinak trávit volný čas. Pro muzea to může být výzva, protože budou moci mnohem adresněji pracovat s lokálním publikem, a nikoli s masovou veřejností, která byla pouhou součástí globálního cestovního ruchu. Pro Moravskou galerii bude nyní důležité zrealizovat investiční projekty z EU, aby se mohla na tuto misi připravit. Pro nás, kteří vnímají svou misi jako službu veřejnosti, to určitě bude pozitivní výzva.

Bohunka Koklesová, Vysoká škola výtvarných umení v Bratislave

1. Všetko stíchlo. Učí sa dištančnou metódou, online formou cez skype, mail, spoločné platformy a podobne. Netvrdím, že to funguje idálne, ale snažíme sa. V prípade ateliérov mám hlásenia, že beží výučba a že sú vzdelávaní takto aj zahraniční študenti, ktorí sa rozhodli dokončiť semester u nás. Uvedomujeme si, že semestrálne práce budú smerovať skôr k ideovým a koncepčným realizáciám a možno k väčšej miere teoretického uvažovania, písania esejí, rešeršov atď. Všetky ateliéry a predmety budú vyhodnotené v riadnom termíne, ale dištančnou metódou. Obhajoby diplomových prác, štatnice sme presunuli na august. Pedagógovia majú nariadenie nečerpať v auguste dovolenku. Na ostatných úsekoch školy sa zaviedol home-office. Vrátnice fungujú ďalej, nakoľko máme rozsiahle areály, ale bolo dôležité zabezpečiť pre vrátnikov ochranné pomôcky tak, aby boli v bezpečí. Členovia vedenia si rozdelili  služby a každý pondelok máme na rektoráte porady a aktualizujeme nariadenia.

2. Myslím, že pedagógom a študentom chýba sociálny kontakt – tá osamelosť nie je ideálna. Kolegovia mi hlásili, že okrem vzdelávania cez skype musia študentov nabádať, aby išli do lesa na prechádzku, vytvorili si denný režim, ktorý by im pomohol v psychickej pohode prečkať tento čas. Špeciálne online programy nepripravujeme, ale projekty, témy sa konzultujú online formou. Možno sú predmety, kde to až tak nefunguje, ale povinnosťou každého pedagóga bude presne definovať študentom spôsob ukončenia predmetu, vrátane možnosti jeho znovuzapísania v budúcom akademickom roku.  Myslím, že si chýbame navzájom a táto skúsenosť je dobrá, možno sa budeme neskôr v tých „normálnych časoch" krajšie k sebe chovať.

3. Bojím sa okliešťovania demokracie. Sama som na sebe spozorovala, že začínam v tomto období používať dikciu, ktorá mi nie je vlastná: nariaďujem, zakazujem, ruším s okamžitou platnosťou atď. My sme len malá inštitúcia, sme v problematickej situácii, ale tento slovník sa na škole udomácňuje. Je však dobré, keď si to človek uvedomí a hneď ako to bude možné, sa ho zbaví. Na druhej strane bola by som nerada, ak by sa kvôli tejto epidémii do budúcnosti okliešťovali práva a slobody ľudí. A to podľa mňa reálne hrozí. Je dôležité sa v plnej miere vrátiť k demokracii, k otvoreniu hraníc, k spolupráci. Bojím sa, že sa politici budú schovávať za „koronavírus" a demokraciu začnú lámať v prospech predchádzaniu takýchto krízových situácií. A to sa nesmie stať.

Nádej vidím v prenastavení hodnôt v spoločnosti. S bázňou a rešpektom teraz sledujem kroky Virologického ústavu Slovenskej akadémie vied, lekárov a zdravotníkov, ako aj ďalších dôležitých odborov, ktorí boli, čo sa týka financovania a rešpektu apendixom pre politické nomenklatúry. Ukazuje sa, že veda, výskum a vzdelávanie patria k najvyšším hodnotám každej jednej spoločnosti. Je mi veľmi ľúto, že to na Slovensku neplatí. Takéto krízy však dávajú spoločnostiam šancu, aby sa skorigovali a uviedli hodnotové nastavenia na pravú mieru.

Tomáš Vaněk, Akademie výtvarných umění v Praze

1. AVU se uzavřela a akademická obec i zaměstnanci se rozdělili a vzdálili, budovy jsou prázdné, přišly o svůj obsah. Přesunuli jsme komunikaci na internetové platformy, abychom zůstali spolu, hledáme způsoby, jak ve stavu nouze učit uměleckou praxi a teorii, jak dál pracovat a pomáhat si.

2. Snažíme se pravidelně vyhodnocovat situaci podle aktuálních nařízení vlády, informujeme zaměstnance, pedagogy a studenty o tom, co právě řešíme, a radíme se s nimi, jak pokračovat v práci a učení na dálku, které povinnosti naplňovat a kde být zodpovědně tolerantní. Ročníkové zkoušky chceme stihnout realizovat ve speciálním módu do konce června a diplomové práce rozdělit podle dokončenosti na červen a září.

3. Nejvíce se obávám dopadů na sociálně-ekonomickou situaci studentů, hodně z nich musí pracovat, aby mohli studovat a pokrýt základní životní potřeby. Vztahová chudoba se stane velkým tématem i problémem ve společnosti a zasáhne i ty, kteří to nějak zvládali a víc neřešili. Zviditelní se zranitelnost dalších skupin společnosti v závislosti na systému práce a příjmů.

Určitou naději vidím právě v tom, že tato slabá a zranitelná místa ve společnosti se začnou koncepčně a systémově řešit na úrovni vládní politiky, že se začneme bez předsudků bavit o potřebě sociální zodpovědnosti a solidaritě v rámci celého společensko-ekonomického systému státu.

Denisa Kujelová, Fait Gallery, Brno

1. Z důvodu aktuálních opatření je Fait Gallery stejně jako další kulturní instituce od 13. 3. zavřená, a to až do odvolání. Obecně spolu s autory výstav i participanty doprovodných a edukačních programů prožíváme kolektivní pocit marnosti a nejistoty z nejasné přítomnosti a blízké budoucnosti. Nastalá situace má na nás jako na instituci vícero negativních dopadů, zejména však velké finanční ztráty na realizaci výstav, které vzhledem k brzkému přerušení nemohly být zpřístupněny déle než dva týdny. Dále zrušení nebo přesunutí doprovodných programů a především nutnost úpravy letošního výstavního programu, což ovlivnilo samozřejmě i koncepci výstav roku příštího.

2. Zatím jsme přistoupili na prodloužení aktuálních výstav do 25. 7. 2020, aby měli všichni eventuální návštěvníci možnost je navštívit. Pokud by se stalo, že karanténa bude trvat déle, než nyní všichni předpokládáme, uvažujeme i o zpřístupnění výstav online. V mezičase se chystáme publikovat alespoň fotodokumentaci všech tří výstav, průběžně poskytovat materiály lektorského oddělení pro děti ke stažení a online prezentovat i část sbírky.

3. Obávám se trvalých následků, které tato situace způsobí nejen v kultuře. Některé subjekty nebudou zřejmě moci bez pomoci přežít. Naději naopak vidím v určitém zpomalení a zcitlivění, především ve změně přístupu v udržitelnosti u více institucí, který může tato situace hypoteticky přinést.

Marek Pokorný, PLATO Ostrava

1. Aktuální opatření znamenají především uzavření PLATO veřejnosti a přechod do režimu práce z domova, respektive na místě s minimalizací počtu kolegů, kteří se zároveň nacházejí na pracovišti. Zrušili jsme tedy programy pro veřejnost, včetně edukačních programů pro školní skupiny. V první fázi jsme odvolávali aktivity plánované na nejbližší týdny s tím, že se je pokusíme ve většině případů uskutečnit na podzim. Stále však běží příprava plánovaných projektů. Dopad na naše externí spolupracovníky je v tuto chvíli naštěstí minimální. Kolegyně a kolegové z týmu kromě povinností souvisejících s prací na budoucích výstavách a projektech se díky tomu, že nezajišťují akce pro návštěvníky, věnují některým dlouhodobým úkolům, nebo drobnostem, na něž nezbýval čas a které se nám administrativně či provozně nahromadily. Připravujeme si tak půdu do budoucna, kdy se budeme asi velmi komplikovaně vyrovnávat s nečekanými důsledky současné krize. Většina z kolegyň a kolegů se také ve zbývajícím čase zapojila do občanských aktivit a pomáhá lidem, kteří to potřebují.

2. Většina záznamů našich aktivit je volně dostupná od začátku na youtube či soundcloudu. Online aktivit je celá řada a ty, které bychom do této nabídky ad hoc přidávali právě my, nic neřeší. Daleko podstatnější se nám jeví příprava na „days after“, tedy promýšlení scénářů do budoucna. Upřímně řečeno, leccos záleží na parametrech našeho fungování, které se odvinou od strategie našeho zřizovatele, Ministerstva kultury ČR a dalších partnerů. Tak či onak chceme maximum našich zdrojů a organizační podpory věnovat umělkyním, umělcům, kurátorkám a kurátorům a dalším aktérům umělecké scény, kteří následky současné situace pociťují už teď a pravděpodobně budou potřebovat určitou institucionální oporu zejména později. Na plné přehodnocení dramaturgie a konkrétních projektů je ještě brzy, ale počítáme i s radikální změnou programu. Vzhledem k tomu, že jsme vždy kladli důraz na bezprostřední setkávání lidí spojených zájmem o současné umění a jeho témata, nedokážeme ještě odhadnout, jak se promění také tento aspekt našich programů.

3. Jako vždycky se obáváme toho, že to první, co se bude zpochybňovat, je umění a jeho lidé. Nicméně jsme zatím optimisté, neboť alespoň deklarativně tentokrát jejich problémy a jejich společenský přínos bere část politické reprezentace v potaz. Naději vidím v tom, že řada témat a problémů, jimiž se současné umění v poslední době intenzivně zabývá, se ocitne v centru pozornosti – nejen uměleckých institucí, ale také celé společnosti. A tam můžeme my všichni být snad něco platní.

Nina Vrbanová, Kunsthalle Bratislava

Od 10. marca je Kunsthalle Bratislava pre verejnosť celkom zatvorená, interní zamestnanci majú povinne nariadený home office, mediátorom zasa zatvorili školy aj internáty. Výstava Moc bezmocných je už druhýkrát z dôvodu vonkajších okolností neprístupná, výstavu Emílie Rigovej sme zasa zatvorili iba pár dní po jej otvorení. Zrušené boli všetky doplnkové a vzdelávacie programy, čo spravilo škrt cez rozpočet nielen inštitúcii, ale aj partnerom, ktorí si pripravovali prednášky, mali rozpracované kreatívne aktivity a pod., externí partneri prirodzene počítali s honorármi za výkony, ktoré podajú.

Platíme ale paradoxne za nájom a tzv. výpožičku priestorov od NOC, ktoré zrejme dlhodobejšie nebudeme môcť využívať (komplet výstavné priestory aj administratíva). Tržby budú za celé toto obdobie logicky tiež na nule. MK SR vydalo opatrenie o rozpočtovej zodpovednosti, čiže po finančnej stránke z rozpočtu udržiavame iba elementárny chod a všetko, čo sa týka programu a odborných činností, teda všetko čo je nad rámec nutnosti, je týmto nariadením pozastavené. Bývalé vedenie rezortu kultúry beztak nepridelilo Kunsthalle Bratislava žiadne prostriedky na činnosť cez prioritné projekty, všetci spoliehame v tejto chvíli na sanačné riešenie zo strany nového vedenia – novej ministerky kultúry.

Aj bez ohľadu na finančné hľadisko je ale už teraz jasné, že veľkorysý medzinárodný program, ktorý sme pripravili aj v súvislosti s osamostatnením organizácie a symbolickým uvedením tejto novej etapy, sa nebude môcť plnohodnotne uskutočniť. Jednu z plánovaných zahraničných výstav sme už pre tento rok zrušili. Dve momentálne prebiehajúce sa počas leta predĺžia, ak to už ovšem bude možné a bezpečné. V druhej polovici roka nás ale čakajú dva veľké výstavné projekty, rovnako s medzinárodným zastúpením, ktoré budú žiaľ v plnej miere závisieť od podpory rezortu. Zatiaľ ale môžem povedať, že rokovania o nich naďalej prebiehajú online, sú v procese aktívnych príprav a naši partneri sú pripravení ich pre Kunsthalle Bratislava realizovať aj v posunutých – neskorších termínoch.

František Zachoval, Galerie moderního umění v Hradci Králové

1. GMU má kompletně home office. Zavedli jsme studium doma i na drobné věci, co souvisí s dlouhodobými plány chodu instituce: publikační činnost, koncepce budoucí edukace, akviziční činnost, prostě věci, na které je zapotřebí maximální soustředění.

2. Zaměstnanci v prvních dnech měli maximální benevolenci se nejdříve postarat o ochranné prostředky, které si doma sami šili pro sebe a pro své okolí, což byla náplň prvních dnů. V současné chvíli edukační oddělení připravuje podklady pro školáky, výukové materiály spojené s výtvarkou a naší galerií.

3. Obávám se, že se začne více ukrajovat veřejný prostor, neb tam se šíření různých nemocí odehrává. Prostě veřejný prostor bude převážně negován.

Již teď ve spojitosti s redukcí mobility se zlepšily emisní hodnoty. V Bukurešti jsou na nejfrekventovanější ulici hodnoty jako v národních parcích, jako je Národní park Semenic-Cheile Carașului. S tím je spojená i redukce výdobytků naší globalizace jako cestování (turismus), nekontrolovaná konzumace všeho, co vidíme a po čem toužíme, a současně nastartovaná komunitní solidarita snad posune naší percepci více k našemu okolí, prostředí, kde žijeme, s čímž je spojená větší zodpovědnost za naše činy.

Adam Macko, EQO (priestor interaktívnej kultúry), Spišský Hrhov

1. V kontexte výnosu MK SR sme pristúpili k uzavretiu nášho priestoru do odvolania – ako nezisková organizácia realizujúca program z grantových a donorských schém bez výberu vstupného nepociťujeme momentálne priame ekonomické dopady, skôr v otázke narušenia kontinuálnosti programu. Podujatia, ktoré boli predmetom dlhodobej prípravy a ich realizátori do nich vložili svoj čas a energiu, ostali zatiaľ bez možnosti odozvy. Dopad v našom konkrétnom prípade vnímame preto skôr v psychologickej rovine.

2. Priestor EQO má svoje site-specific parametre práve preto, kde sa nachádza a ako pôsobí, náhrada v podobe on-line prenosov túto kvalitu neguje. Preto zatiaľ nad takouto formou neuvažujeme a tak momentálne dokážeme len posúvať termíny realizácií.

3. Ako po ustálení ďalej pracovať s kontextom diváctva. EQO bolo zatiaľ vždy viac viditeľné cez digitálny content, fyzický divák bol oslovovaný postupne a dlhodobo – to si myslíme, že bude zasiahnuté. Otvoria sa tak možnosti ešte intenzívnejšie pracovať na platforme virtuálneho videnia. Otázne bude, ako to zakceptujú práve grantové schémy (FPU , FPKNM atď.) – tu by mohla vzniknúť pozitívna diskusia.

Marcela Straková, 8smička – zóna pro umění, Humpolec

1. Stejně jako všichni ostatní provozovatelé kulturních institucí jsme i my museli pro veřejnost uzavřít a zrušit plánované programy. Máme velké štěstí, že nepatříme k těm, pro jejichž rozpočet je zásadním příjmem vstupné na výstavy – vstupné na výstavy a komentované prohlídky u nás činí 8 Kč. Nařízení související s karanténou se s největší pravděpodobností drobně promítnou do změn ve výstavním plánu, ale nijak zásadně to naštěstí neovlivní naše zaměstnance nebo spolupracovníky. Práce je ve všech projektech pod hlavičkou 8smičky spoustu a v prvním týdnu jsme se soustředili na to, abychom obeslali naše kurzisty a všichni si zvykli na práci z domova nebo odjinud. Tým 8smičky je na spolupráci na dálku už od dob příprav do velké míry nastavený, tak přechod na domácí podmínky snad zvládneme všichni dobře.

2. Mít dočasně zavřeno je příležitostí, jak se více a soustředěně věnovat interním procesům v celé nadaci, katalogizaci sbírky, odborné práci, bádání, psaní a přípravám další výstav a projektů i vymýšlení nových formátů. Brzy budeme slavit 2 roky od otevření a 3 od založení, tak je to příležitost pro meziroční bilanci. Jsem ráda, že si může tým 8smičky taky trochu odpočinout a zamyslet se nad tím, kde teď jsme a co chceme dál a pochválit se. Za první dva roky provozu se nikdo z týmu pořádně nezastavil.

Máme nyní více času věnovat se mimo jiné i prezentaci našich publikací, kdy ty, které jsou již beznadějně vyprodané, můžeme sdílet on-line. U výstavy, kterou jsme zahájili naštěstí pár dní před uzavřením, máme připravené video s kurátory i podcast, to jsme všechno ještě stihli. Pokud bychom měli být uzavření více měsíců, přijdeme s dalšími formáty, a v tom případě budeme muset i naši druhou narozeninovou oslavou, jako většina kolegů, streamovat. Současně jsme ale přesvědčení, že nic nenahradí kontakt s uměním naživo, tak od nás 3D prohlídku výstavy nebo sbírkové expozice nečekejte. Každopádně je to výzva!

3. Obávám se toho, že hodně našich kolegů v oboru nebo příbuzných oborech a obecně živnostníků v kultuře nebude mít dost práce na pokrytí základních životních potřeb, že to mnohým sáhne do prostoru pro tvorbu. Nedovedu dohlédnout – a asi nikdo z nás –, jaký dopad to bude mít a jak dlouho se z toho budeme vyhrabávat. Naději vidím v tom, že se všichni na chvíli zpomalíme a z domova si uvědomíme, jestli to, co děláme, má pro nás osobně smysl, a jestli nás to baví. Přišlo by mi přínosné, kdyby se některé instituce i z pohledu omezení návštěvnosti např. výstav zaměřily na přesahy do komunit a veřejného prostoru, ten můžete mít, i když máte zavřeno a kontakt s komunitou, až nám bude povolen, se bude hodit.

Karina Kottová, Společnost Jindřicha Chalupeckého

1. Společnost Jindřicha Chalupeckého nemá vlastní galerijní prostor, veškerý náš program tedy závisí na spolupráci s dalšími institucemi. Momentálně tedy musíme změny na naší straně sladit s programy řady dalších subjektů, což není úplně snadné, obzvlášť proto, že nikdo neví, kdy bude kultura znovu v návštěvnickém provozu u nás, natož v zahraničí. Aktuálně jsme museli posunout výstavu Marie Lukáčové v Oblastní galerii Liberec a tím nejspíš také další tři výstavy loňských finalistek a finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého tamtéž, na květen jsme měli naplánovaný rozsáhlejší projekt ze série Ostrovy: Možnosti soužití pro Art in General v New Yorku, který se s největší pravděpodobností také budeme muset posunout, stejně jako plánované kurátorské rezidence zahraničních hostů v rámci Café Chalupeckýa další programy. Zatím se snažíme nic nerušit, jen posouvat, a případně hledat způsoby, jak naplánované programy uskutečnit jiným způsobem (na dálku, online atd.). Jsou pro nás důležité závazky se všemi spolupracujícími umělkyněmi a umělci a dalšími spolupracovníky na volné noze – pokud už mají rozpracovanou práci na projektu, jehož realizace se odsouvá, nabízíme jim například finanční zálohu. Náš tým funguje v režime home office a pravidelně se setkáváme na Skypu, snažíme se v rámci možností „normálně“ pracovat. Alespoň vzniká víc prostoru než obvykle na koncepční práci a výzkum, úklid na webu apod.

2. Chceme se více zaměřit na sdílení již hotového obsahu, na webu sjch.czjsou například online téměř všechny naše publikace, včetně starých katalogů Ceny Jindřicha Chalupeckého, o čemž jsme zatím moc neinformovali a za časů karantény by někomu mohly posloužit jako příjemná kratochvíle. Podobně se chceme zaměřit i na fotoreporty z výstav nebo zpětně poukázat na zajímavé texty a práce, spíš než za každou cenu vytvářet nový online obsah. Čekáme ale také na vývoj situace na ostatních frontách – na konec března například byla naplánovaná akce Máme otevřeno ve spolupráci s dalšími uměleckými prostory na Praze 7, kde jsme chtěli prezentovat videa a filmy, které vznikly v posledních pěti letech pro Cenu Jindřicha Chalupeckého. Pokud by se akce měla nějakým způsobem odehrát ve virtuálním prostoru, rádi videa zpřístupníme online. Pokud se karanténa bude prodlužovat a začneme se nudit, asi nás napadne i něco dalšího, zatím jsme spíš rádi, že můžeme v klidu pracovat na už rozběhnutých věcech.

3. Co se týče našeho oboru, obáváme se, že jakmile skončí nouzový stav, všichni se budou snažit dohnat zmeškané události a už tak programově přebujelý podzim bude ve znamení jedné akce za druhou, kam ani nestíhají chodit diváci, ani přepracovaní organizátoři. Snažíme se této situaci předejít a některé věci například posunout až na další rok, ale jako většina organizací jsme vázáni granty, které musíme v daném roce vyúčtovat. Doufáme, že bude možná diskuse s poskytovateli dotací o odkladu některých akcí, uznání dosavadních nákladů na program, jehož realizace musela být posunuta apod. Zatím to vypadá, že jsou poskytovatelé grantů jako ministerstvo kultury nebo města velice otevření a ochotní vycházet uměleckým organizacím vstříc. Samozřejmě se asi jako všichni obáváme, co tahle situace bude znamenat pro kulturu z dlouhodobějšího hlediska, jak budou vypadat rozpočty příští rok, nebo dokonce ještě letos, zda nepřijdou nějaké nečekané změny. Budeme nejspíš mít možnost si znovu a mnohem naléhavěji odpovědět na otázku, jak moc je kultura pro společnost důležitá, nebo naopak zbytná. Nechceme ale malovat černé scénáře. Pro konzumní společnost, ale také pro často neméně zrychlenou kulturu a umění je toto nucené zpomalení obrovskou příležitostí přehodnotit, jak jsme žili – a pracovali – doteď, a jestli není možné to radikálně změnit. Považujeme čas doma také za prostor pro uvažování o tom, jak prosazovat strukturální změny. V současném modu máme také možnost v přímém přenosu sledovat, jak by se dala odvrátit ekologická katastrofa. Přáli bychom si, abychom to nejen jako umělecká scéna ale celá společnost dokázali vzít vážně, místo toho, abychom se po znovuotevření hranic, galerií, obchodů a hospod jenom slepě snažili všechno dohnat.

Stanica Žilina-Záriečie a Nová synagóga Žilina

Obe naše kultúrne centrá – Stanica Žilina-Záriečie aj Nová synagóga Žilina – sú zatvorené už týždeň, zrušené sú desiatky podujatí, workshopy, ateliéry, detské programy, aj bar. O prácu prišlo minimálne 15 interných ľudí a rovnako ohrození sú umelci, ktorí boli v programe a ich živobytie závisí len od živého výkonu. Na dva tri týždne by sme to zvládli, máme rezervy, ale čo bude potom, nevieme. Bude to zničujúce. Ľudia vyzdravejú, vírus prekonajú, ale umenie, kultúra a spoločenský život medzitým zomrie. Toho sa bojíme najviac. My sme živé miesta, kde sa ľudia stretávajú fyzicky, nedáva zmysel teraz prejsť do online sveta, zmeniť sa na youtuberov či chrliť obsah na už teraz zahltené sociálne siete. Zostáva nám len úrad práce a čakanie na dobu, keď sa ľuďom, ktorí prežijú epidémiu, opäť vráti chuť, záujem a potreba stretnúť druhých ľudí naživo.

Magda Garguláková, Galerie OFF/FORMAT, Brno

1. Byl přerušen návštěvnický provoz galerie a bude třeba upravovat nebo i rušit další program v závislosti na zatím neznámé délce karantény.

2. Současná výstava (Andreas Gajdošík + Jonáš Svoboda) se proměnila v dílnu na šití roušek - v širší koordinaci s divadlem Husa na provázku a dalšími dobrovolníky (šijemeroušky.cz).

3. Největším problémem je zatím rušení či odkládání programu, obáváme se možných finančních dopadů. Povzbuzením jsou naopak aktivity dobrovolníků, kteří dokázali i v této době dát galerii náplň a nový smysl.

Róbert Repka a Jana Hanzelová, KC Diera do sveta, Liptovský Mikuláš

1. Vzhľadom na zákaz organizovania kultúrnych akcií vyvstávajú predovšetkým finančné obavy ľudí, ktorí sú súčasťou KC, a ktorí pre KC pracujú fromou živnosti. Vzhľadom na pozastavenie doplnkovej činnosti (prevádzka baru a kníhkupectva) prichádzame o dôležité príjmy, ktoré by mali pokryť prevádzkové náklady (nájom, energie...), ale hlavne zamestnankyne/cov.

2. Komunikujeme s ostatnými KC v rámci siete Anténa, pripravujeme spoločné stanovisko a rovnako sa čakáme na vyjadrenie a následnú komunikáciu s Fondom na podporu umenia. Tiež sa snažíme vytvárať iné formy kontaktu s našim publikom, aby bola zachovaná kontinuita.

3. Najväčšiu obavu máme z takých strát príjmov, že niektorí zamestnanci/kyne nedostanú svoje mzdy, respektíve, že budeme musieť vracať také čiastky z grantu, že nás to finančne úplne položí. Nádej máme v tom, že bude nasledovať kríza, ktorá radikálne naruší fungovanie globálneho kapitalizmu a vytvoria sa nové možnosti a potenciál pre politickú a sociálnu imagináciu a jej realizáciu, ako aj pre zmiernenie dopadov klimatickej katastrofy.

Lenka Klodová (ve spolupráci s Filipem Cenkem, Katarínou Hládekovou, Monikou Šimkovou, Tomášem Plachkých, Andreasem Gajdošíkem a Tadeášem Polákem), Fakulta výtvarných umění VUT v Brně

1. Dopad opatření na naši fakultu je zásadní. Jsme typ instituce, kde většina vzdělávacího procesu je postavena na vysoké míře individuálního/osobního přístupu a kontaktního jednání a kde velká část produkce je materiální povahy. Studenti omezeními často kromě osobního kontaktu s pedagogy ztratili prostorové a materiální zázemí k práci.

Byli jsme nuceni ukončit nebo omezit projekty mezinárodního charakteru. Lektoři a hosté ze zahraničí se vrátili do svých zemí a program proběhne pouze omezeně online formou. Rovněž museli své studijní a pracovní stáže ukončit naši studenti. Pro mnohé to znamenalo zmaření dlouhodobého snažení zahraniční pracovní stáž získat.

Fakulta je ve svých výstupech spojena s dalšími uměleckými institucemi v Brně a je součástí uměleckého života Brna. Uzavřela se Galerie FaVU a Galerie 209. Otazníky visí nad termíny akcí, kterých měla být FaVU součástí – Brno Art Week, Open House Brno, Brněnská muzejní noc, Brno Open Studios, a také nad naší stěžejní událostí – výstavou diplomantů v Domě pánů z Kunštátu ve spolupráci s Domem umění města Brna.

2. Naši studenti a studentky, ať již se vrátili do svých domovů nebo zůstali v Brně, se velmi aktivně zapojili do dobrovolnické činnosti. Z iniciativy našich studentů začala fungovat např. šicí dílna v divadle Husa na provázku, kde část roušek byla ušitá z bavlněných reklamních triček VUT. Další častou aktivitou je hlídání a domácí učení dětí, pomoc seniorům a rozvoz materiálu.

Vedoucí jednotlivých ateliérů urychleně přizpůsobili výuku distanční komunikaci. U některých ateliérů je tento přechod přirozený, už částečně v online prostředí fungovali. Pro jiné znamená fyzické odloučení spíše čas na přípravu a studium, které se později zúročí v intenzivnější práci v dílnách a ateliérech.

Přechod do oline prostředí umožňuje také některé naše odborné události zveřejnit a sdílet (např. https://www.youtube.com/channel/UCozN69kD0iq4iN-2v5floSQ/videos). Další prezentace budou následovat.

Galerie FaVU také přechází do online režimu. Na FB stránce FaVU bude nejprve možnost prohlédnout si dokumentaci proběhlých výstav a pracujeme na online formě výstav, jejichž termíny současný stav ovlivnil.

Pro administrativní a studijní události využijeme nástrojů videokonferencí a hromadných chatů, nejčastěji na platformě MS Teams. Například blížící se příjímací zkoušky do doktorandského stupně studia proběhnou v řádném termínu na konci května. Pokud se situace nezlepší, pohovory s uchazeči budou formou videokonference. Tímto způsobem bude také možnost konzultovat s budoucími školiteli. Zkoušky z ateliérů, bakalářské a diplomové zkoušky u nás, stejně jako na dalších uměleckých školách, probíhají kontaktně a komisionálně za účasti interních a externích odborníků. Budeme se snažit tento postup nenarušit a jako řešení volit v případě nepříznivé situace adekvátní časové posuny zkoušek.

3. Největší ztrátu, kterou omezení nesou pro umělecké vzdělávání, aktuálně vidíme v omezení řemeslné, materiálové a prostorové umělecké práce, pro kterou online varianty nemohou být plnohodnotnou náhradou.

Na druhou stranu pozorujeme mnohé pozitivní tendence. Zviditelnila se zbytečnost některých předpojatostí k možnosti a efektivitě práce z domova. Na úrovni administrativy i na úrovni jednotlivých ateliérů se učíme nové vzorce jednání a zefektivňování činností. Vnímáme, že se díky opatřením a „společnému problému“ pootočila pozornost lidí správným směrem. Otázky, které má FaVU již tradičně na zřeteli, jako sociální stabilita, sdílení zájmů, sociální solidarita, jsou nyní vnímány celou společností.

Ilustrace: Max Máslo