Baroko ve Žďáře neurazí ani nenadchne

V barokním konventu bývalého žďárského kláštera, dnes zámku Kinských, je od 7. května 2009 k vidění ojedinělá stálá expozice Barokního umění ze sbírek Národní galerie v Praze. Výstava, jež by měla ve Žďáře zůstat minimálně osm let, je pozoruhodná zejména příkladnou spolupráci několika subjektů, za jejichž přispění se uskutečnila. Vyjma NG je totiž hlavním pořadatelem a „financovatelem“ akce firma ŽĎAS, čímž vznikla neobvyklá a jistě vítaná situace, kdy se na kulturním rozkvětu regionu podílí jeden z jeho nejdůležitějších zaměstnavatelů. Akce se však neobešla ani bez podpory Kraje Vysočina, Ministerstva kultury a dalších subjektů.

Otázkou je, proč je jediná nepražská expozice NG k vidění právě zde. Žďárský klášter je úzce spjat s osobou opata Vejmluvy a jeho objednávkami u Santiniho. Celá výstava by měla, dle slov Stanislava Růžičky, vedoucího ITC ŽĎAS Zámek, připomenout právě ty umělce, kteří měli s tímto architektem co dočinění. Pod kurátorskou prací výstavy je podepsán tandem Lenka Stolárová – Vít Vlnas.

Expozice je koncipována do dvou odlišně pojatých prostor. První čtyři místnosti, z nichž jedna působí jako ústřední, jsou tónovány do tmavě fialové, které je podřízen i dřevěný inventář. V největší místnosti je navíc několik lavic evokujících prostor sakrální stavby, kde je na místě oltáře Molitorův obraz. Zde pohled upoutá nezvyklý věžovitý předmět, v němž se nalézá mysteriózně osvětlený fragment hlavy Boha Otce od Platzera, což je jediný prvek, který vybočuje z jinak velmi standardně, až staromilsky pojaté expozice. Druhá část výstavy, nabízející především sochařské práce a portréty, je umístěna do dlouhé bílé chodby, vybavené však tímtéž tmavě fialovým inventářem, což působí lehce rušivě.

Nelze se ubránit dojmu, že celá expozice je postavena pouze na jménech a nemá žádný hlubší záměr či dramaturgii. Nechybí obrazy Willmanna, Lišky, Trogera, Maulbertsche či Škréty; můžeme obdivovat sochy Brauna, Brokoffa i Platzera. Spojující prvek však hledáme marně – dokonce se může zdát, že díla jsou uspořádána bez jasného klíče. Tematicky kompaktní je nejmenší místnost s luxusními soškami, modellety ad., která jistě zaujme leckterého návštěvníka. Další nedostatek – absence jakéhokoli textu o vystavených dílech, kromě obvyklých popisků – zčásti kompenzuje vcelku obsáhlý katalog.

Odborný garant, jakým je Národní galerie, by měl být jistě schopný uspořádat odvážněji řešenou výstavu, která má co říct. Ve Žďáře vše stojí na vystavených dílech a jejich působení na diváky. Nový počin našeho největšího galerijního subjektu tedy nevyvolá diskuzi ani kritiku.

Matěj Kruntorád

Barokní malířství a sochařství ze sbírek Národní galerie v Praze / Zámek Žďár na Sázavou / stálá expozice