Byly to skvělý dva roky

Galerie 3x3 v Liberci je ještě batoletem, ale už se s ní pomalu loučíme. V Malém divadle dojde k rekonstrukci a z galerie se stane s největší pravděpodobností bar. Zajímalo nás, jaké plány s galerií mají kurátorky Helena Krásová a Andrea Pekárková do budoucna a jaký je jejich pohled zpět.

Asi před rokem jsem přispěla nadějí hýřícím článkem o rozvíjení prezentace současného umění v Liberci, které má na svědomí i Galerie 3x3 (zde). Letos se dvouletá výstavní prostora nacházející se v bývalé šatně Malého divadla musí uzavřít, kvůli plánované rekonstrukci. Znamená to však, že galerie zcela ukončí svůj program? Nebo výstavy přemístí jinam? Zdá se, že 3x3 následuje příklady svých konkurenčních sousedů. Vyhovující prostory byla nucena opustit Malá výstavní síň, která se při té příležitosti přejmenovala na Galerii U Rytíře, Galerie Die Aktualität des Schönen... se stěhovala dokonce dvakrát a v příštím roce je naplánováno i přemístění Oblastní galerie v Liberci do zrekonstruované budovy lázní. Kurátorky Andrea Pekárková a Helena Krásová tuto situaci očekávaly, ale přesto se nyní rozmýšlí jak, a jestli vůbec pokračovat.

Galerii jste vedly společně s Honzou Nálepou dva roky. Do Liberce jste za tak krátkou dobu přivedly plno zajímavých umělců. Podařilo se vám zde dokonce představit letošního vítěze CJCH a soutěže Exit a oba před nominováním. Máte "čuch" na umělce?

A. P.: Mark Ther byl prácička Heleny a Miro Hašek zase moje. Za sebe můžu říct, že nejlíp se vystavují lidé, kteří mají nadšení pro věc a dávají to na sobě znát, Miro tak na mě od začátku působil. Myslím, že v tom je z valné většiny příčina jejich úspěchu: prostě umění milujou a neuměj bez něj žít.

H. K.: Nevím, jestli bych nazvala náš kurátorský výběr umělců čuchem, šlo spíše o to, že jsme do Liberce chtěly, a samozřejmě s Andreou pořád chceme, zvát podle našeho názoru kvalitní a zajímavé lidi, z nichž někteří už byli prověřeni dávno před vystavením u nás v galerce. Tím nechci nijak shazovat naše čichové buňky. No a nebo jsme prostě dobrý...

S jakou výstavou jste byly nejvíce spokojeny? A proč?

A. P.: Na to se bohužel nedá odpovědět . S každým vystavujícím přivál nový vzduch a galerie získala novou tvář. Bylo fajn sledovat, jak k výstavě přistupuje každý umělec jinak, jak používá jiné postupy a odkud přichází jeho motivace a inspirace. Hrozně ráda jsem trávila přípravy a chystání v den vernisáže s každým, kdo přijal naše pozvání a přijel. Bylo to pro mě neuvěřitelně podnětné a zábavné trávení času, navíc s lidmi, který člověk obdivuje a uznává. No prostě senzace.

H. K.: Pro mě osobně byly fajn všechny výstavy, bohužel někdy to bylo rozpačité zejména kvůli návštěvnosti, protože jsme zjistili, že je občas poměrně obtížné dostat lidi na vernisáž. Samozřejmě naše propagace není dokonalá, ale zájem, který se nám zdál veliký, asi není až takový... Když si třeba vzpomenu na těch doslova pár lidí, kteří přišli na Marka Thera nebo VJ Koloucha s Vaškem Stratilem, tak mě to dodnes trochu mrzí. Navíc když vím, že určitá základna zájemců o umění by tu měla být už kvůli Fakultě umění a architektury TUL...

Jaké je liberecké publikum? Zajímá se o současné umění?

A. P.: Když má náladu, tak ano. Ne vážně, za celou dobu našeho působení jsme se setkávali s enormním zájmem, ale i s vernisážemi, kde jsme byli jen my a umělci a vlastně nikdy jsme neodhalili příčinu tohohle kolísání. O současné umění se ale zajímají hlavně ti, kteří jsou jím už naočkovaní a mají k němu nějaký vztah, nějakou zkušenost a nebojí se nových věcí.

V současnosti uvažujete o přerušení provozu galerie. Je to jen kvůli plánované rekonstrukci Malého divadla nebo k tomu máte i jiné důvody?

A. P.: Hlavním důvodem je rekonstrukce prostoru, ale také můj odjezd na zimní semestr do Polska. Tenhle půlroční oddych od galerie jsem vítala, přeci jenom dvouleté táhnutí galerky bez jakéhokoliv rozpočtu člověka rozcupuje. Ovšem na poslední vernisáži nám byl nabídnut prostor z několika stran, což nám udělalo hroznou radost. To, že se najednou ukázalo, že naše okolí uvažuje bez výzev o tom jak nám pomoct, nás totálně vzpružilo. Ale uvidíme jak všechno dopadne, nechci předbíhat a něco zakřiknout.

H. K.: V současné době se nacházíme na určitém mezníku, protože v prostoru libereckého Malého divadla F. X. Šaldy, kde dosud působíme a jsme za to moc vděční, musíme z důvodu rekonstrukce do prázdnin skončit. Rekonstrukce byla plánovaná už delší dobu a vlastně jsme tam nakonec fungovali déle, než bylo původně v plánu. Momentálně pomalu hledáme nový prostor a shodou náhod chodí zajímavé nabídky, který budeme dál řešit a doufáme, že najdeme vyhovující místo, ideálně v centru Liberce. S tím souvisí taky další fakt a to ten, že bychom musely nově hledat finanční zdroje, pokud by bylo nutné prostor platit a náročněji udržovat. Ale to se uvidí až s konkrétním prostorem (divadelní prostor byl pro nás k dispozici zcela zdarma a nebylo nutné mít velký finanční prostředky pro organizování vernisáží a akcí s ní spojených).

Když se podíváte zpět, co byste udělaly jinak?

A. P.: Senza otázka, protože ať přemýšlím jak chci, nemůžu na nic přijít. Po celou dobu byla galerie pouze v našich rukou, nikdo nás nešikanoval ani neomezoval a my mohli fungovat v souladu s našimi představami o místě, kde se prezentuje krystalicky jadrný umění bez ohledu na zisk nebo návštěvnost. Byly to skvělé dva roky a jsem vděčná Divadlu F. X. Šaldy, protože nám poskytlo prostor a zázemí a návštěvníkům, protože nám vlévali energii do žil a my mohli jet jak draci.

H. K.: Jsme určitě obě dvě vděčné za to, že jsme měly vůbec tu možnost a určitým způsobem snazší cestu k realizaci galerie. Díky divadlu jsme měly jednak galerijní prostor, ale taky zázemí pro koncerty, které byly důležitou součástí výstav. Ať už to byli sami umělci, kteří doprovodný program vytvářeli, nebo jejich hosti. Zásluhou naší činnosti jsme se taky mohli seznámit s velmi zajímavými lidmi a celkově získat další znalosti, který s uměleckou praxí neodmyslitelně souvisí. Jinak do prázdnin plánujeme ještě vernisáže, ale konkrétní info v tuhle chvíli bohužel nepodám, protože je to stále v řešení a nechceme nic zakřiknout. A jako třešničku na dortíčku chceme na úplný závěr uspořádat jednu velkou vernisáž a akci, kde bychom s Andreou vystavily naše společně vytvořené video. A potom samozřejmě koncert, bude to určitě veliký..

______________________________________________________________

foto: Roman Dobeš