Cenu Michala Ranného za rok 2024 obdrží Vladimír Havlík
6. 1. 2025Infoservis
TZ: Cena Michala Ranného za rok 2024 připadne performerovi a konceptuálnímu umělci Vladimíru Havlíkovi. Cenu vyhlašuje od roku 1999 každé dva roky spolek Přátelé Moravské galerie ve spolupráci s Moravskou galerií v Brně. Vladimír Havlík je třináctou takto oceněnou výraznou osobností, která svou tvorbou a myšlením ovlivňuje nastupující generace umělců. Návštěvníci Moravské galerie se mohou v roce 2025 těšit na jeho intervenci do stálé expozice moderního umění v Pražákově paláci s názvem (A)I Performer.
Cena připomíná památku významného malíře Michala Ranného a je pro české výtvarné umělce a umělkyně bez omezení věku a statní příslušnosti. „Oceňujeme jejich výtvarnou práci, která je jak po formální, tak po obsahové stránce zásadním obohacením české vizuální kultury, a také to, jak jejich dílo ovlivňuje nastupující generaci umělců,“ uvádí předsedkyně spolku Markéta Skotáková.
Porotě složené z odborníků, ale i členů spolku předsedala ředitelka Domu umění města Brna Terezie Petišková. Podle ní je k ocenění Vladimíra Havlíka řada důvodů. „Především jeho tvorba představuje zvláštní, osobitou kvalitu, která je kontinuálně přítomna na české umělecké scéně od počátku devadesátých let po současnost. Vytváří abstraktní obrazy, meditativní kresby, počítačové tisky. Nejpodstatnější je ale performativní charakter Havlíkova díla, jemný, osobitý humor a nadhled. Ty žánrově bohaté aktivity Vladimíra Havlíka synteticky propojují,“ přibližuje Terezie Petišková.
Vladimíra Havlíka ocenění těší. „Jsem rád, že přichází z Brna. Vliv brněnského konceptu byl pro mě zásadní a odnesl jsem si ho do Olomouce, kde od svých osmnácti let žiji,“ sděluje umělec. V těchto dnech se už rýsuje také téma jeho intervence do stálé expozice Moravské galerie. Výstava laureáta totiž tradičně doprovází předání ceny. Zásadní roli v ní sehraje umělá inteligence a vztah performance a její dokumentace. „Zajímá mě, nakolik dokumentace potvrzuje pravdivost akce a jestli je to vůbec důležité. AI umožňuje vytvářet fakeové dokumenty akcí, které se nikdy nestaly. Z přelomu 70. a 80. let mám fascikl asi čtyř set projektů, které jsem tehdy nedokázal uskutečnit. Mezi nimi vyberu ty nejvhodnější a ‚odperformuji' je s pomocí umělé inteligence,“ nastiňuje námět intervence Vladimír Havlík. Mezi díla moderního umění zakomponuje své fotografie a videa. Je to pro něj výzva, ale zároveň už vidí konkrétní propojení se svou vlastní tvorbou. „Malba také přetváří skutečnost, portréty jsou v podstatě fikce. Malíři se sice pokoušeli zachytit lidskou podobu, ale ve skutečnosti se díváme spíše na koláž charakteristických rysů portrétovaných. Moderní malíři, třeba kubisté a expresionisté, pak už s transformací reality pracovali záměrně. Takový remix dělá i umělá inteligence. Místo vážného obličeje udělá škleb nebo třeba šest prstů na jedné ruce. Mezera mezi přesvědčivostí a chybovostí generativních obrazů je inspirativní,“ zamýšlí se laureát.
Cenu Vladimír Havlík obdrží v příštím roce při uvedení intervence (A)I Performer v Pražákově paláci. Připraví ji společně s kurátorem Moravské galerie Petrem Ingerlem.
Kromě Vladimíra Havlíka dosud získali ocenění tito autoři a autorky: Dalibor Chatrný, Miroslav Šnajdr, Stanislav Kolíbal, Jiří Kovanda, Vladimír Skrepl, Milena Dopitová, Daniel Balabán, Václav Stratil a Marian Palla, Vladimír Kokolia, Markéta Othová a Marie Filippovová.
Vladimír Havlík (*7. 2. 1959) žije a tvoří v Olomouci. Je všeobecně vnímán především jako jeden z klíčových představitelů performančních forem umění: akcí, happeningů, situací či událostí. Věnuje se rovněž celé řadě dalších uměleckých žánrů – malbě, kresbě, tvorbě konceptuálně laděných objektů, autorských knih, vizuální poezii atd. Pro počátky autorovy tvorby, spadající do konce 70. a počátku 80. let, jsou typické především intimně laděné performance, spočívající v jednoduchém, často poeticky naivním gestu. Tato dodnes vysoce ceněná a inspirativní díla jsou charakteristická využitím média vlastního těla a vzájemně prostupnou hranicí oddělující sféru umění a každodenní život. Dokladem přetrvávající aktuálnosti Havlíkovy akční tvorby jsou její nové reinterpretace, a to jak samotným autorem, tak i umělci mladší generace. V poslední době také prostřednictvím umělé inteligence. V neposlední řadě je důležité zmínit Havlíkovu systematickou pedagogickou činnost zacílenou zejména na výuku intermediální a performativní tvorby. Vladimír Havlík působí jako profesor na své někdejší alma mater (na Katedře výtvarné výchovy Univerzity Palackého v Olomouci) a v posledních letech rovněž na Katedře výtvarné výchovy na Masarykově univerzitě v Brně.