Galerie Lázně Liberec se znovu otevírá

TZ: Letošní podzimní Lázeňskou sezónu zahájí trojice výstav. Galerie Lázně Liberec představí po několikaměsíční uzavírce v pátek 16. října výstavní projekt One Minute Forever umělce Erwina Wurma. Tento rakouský autor je známý svým specifickým smyslem pro humor, nadsázkou a vizuální kritikou dnešní společnosti. Bazén a přilehlé výstavní prostory tak budou plné neobyčejných soch – například v podobě „textilních“ hybridů či kabelek s nohami nebo obřího svetru – spolu s malbami, které Wurm nazývá „plochými sochami“.  Součástí výstavy bude i jeho nejznámější koncept One Minute Sculptures, kdy se diváci sami na chvíli stávají sochou. Kromě barevně hravého Wurma galerie nabídne i dialog dvou výrazných ženských umělkyň – polsko-romské výtvarnice Małgorzaty Mirgy-Tas a české umělkyně Sráč Sam. Obě pracují s textilem a v Liberci se budou věnovat tématům paměti, identity a ženské zkušenosti. Dvojici mezinárodních projektů doplní výstava slovensko-vietnamské umělkyně Kvet Nguyen reflektující vietnamskou diasporu na území bývalého Československa.

Letos v říjnu se Galerie Lázně Liberec ukáže v novém světle. Návštěvníkům nabídne ještě lepší umělecký zážitek jednak díky novému osvětlení, jednak otevřením trojice nových, jedinečných výstav. V pátek 16. října v 18 hodin bude na slavnostní vernisáži představen největší projekt letošního roku – výstava rakouského umělce Erwina Wurma. Bazén a přilehlé prostory přiblíží poprvé v Čechách zhruba 60 děl prezentujících nejvýznamnější etapy autorovy tvorby. Jedním z nich bude i obří jedenáctimetrový vlněný svetr, který mohli diváci vidět pouze jednou, a to v roce 2020 před hlavním oltářem v Katedrále svatého Štěpána ve Vídni.

„Když jsme připravovali výstavu pro Galerii Lázně Liberec, rozhodli jsme se tento „Fastenpullover“ opět vystavit v jiném prostoru, v jiné době, v jiných souvislostech. Zajímalo nás, jak bude působit takové unikátní, emotivně až patetické umělecké dílo ve zcela jiném kontextu, oproštěné od sakrální tematiky a obsahu, zasazené do odlišného genia loci, kde de facto ztratí svoji původní neopakovatelnou identitu,“ vysvětluje své rozhodnutí kurátor výstavy a ředitel galerie Filip Suchomel.

Pro tvorbu Erwina Wurma je typický výrazný smysl pro humor až sarkasmus, se kterým prostřednictvím symbolické nadsázky poukazuje na falešné ideály současné konzumní společnosti. Umělec pracuje s obyčejnými věcmi, které všichni známe, jako například s oblečením, auty, „značkovými“ módními doplňky, domy a obecně s architekturou i mobiliářem, a zbavuje je jejich základního charakteru. Tyto objekty jako by „polidšťuje“, když například kabelkám přidává nohy, další objekty zase různě ohýbá, naklání, zužuje, zvětšuje či deformuje. Prostřednictvím svých děl Wurm otevírá témata kritiky i krize konzumu, společenského statusu, slepé poslušnosti, zažitých stereotypů i toho, jak se prezentujeme a reprezentujeme.

Stěžejní jsou pro tohoto rakouského umělce tkaniny, textil i celé oděvy. Pracovat s nimi začal hned od počátku 80. let 20. století. Autor využívá jejich základní charakter, tedy schopnost téměř nekonečných možností tvarů, a ve spojení s dalšími nesourodými materiály tak vytváří unikátní díla.

I prostor pod Bazénem, tzv. White Cube, bude patřit dvěma významným současným umělkyním, a to polské výtvarnici s romskými kořeny Małgorzatě Mirze-Tas a české umělkyni Sráč Sam. Jejich společná výstava se dotkne různých forem ženského spojenectví, které vychází z konceptu sesterství (tzv. sisterhood). To lze v tomto kontextu chápat jako síť solidarity, sdílené zkušenosti, vzájemné podpory a respektu mezi ženami. „Obě umělkyně propojují umění s každodenním životem. Jejich tvorba vychází z konkrétních míst, vztahů a komunit, z pomalé ruční práce, sdílených zkušeností i odpovědnosti vůči prostředí, ve kterém žijí. Připomínají, že péče – často nenápadná a považovaná za samozřejmost – je jedním z pilířů každého fungujícího společenství. Péče pro ně není jen osobním nebo intimním gestem, ale způsobem, jak přemýšlet o světě i o vztazích mezi lidmi,“ komentuje výstavu hlavní kurátorka Tea Kříž.

Małgorzata Mirga-Tas na svých textilních kolážích z recyklovaných látek oživuje příběhy a zkušenosti romské komunity, Sráč Sam se zase zaměřuje na každodennost, neviditelnou práci a vztah člověka k materiálům i okolnímu prostředí. Přestože práce každé z umělkyň je jiná, obě ukazují, že péče může být silou, která propojuje lidi, místa, materiály i sdílenou paměť.

V neposlední řadě uvede galerie v rámci nastávající podzimní sezóny aktuální tvorbu slovensko-vietnamské autorky Kvet Nguyen. Mladá umělkyně se ve svém projektu pokusí vizuálně zmapovat vietnamskou diasporu na území bývalého Československa – od prvních poválečných příchodů v době socialismu, přes společenské změny po roce 1989 až po současnost.

Jedna část bude věnována i chrastavským dětem. „Jejich příchod do Chrastavy u Liberce v roce 1953 se stal počátkem příběhu vietnamské komunity v Československu, který se dále rozvíjel napříč generacemi. Spojení s tímto místem tak vytváří jedinečný kontext, jenž dodnes rezonuje v kolektivní paměti i v současných diskusích o migraci, domově a přijetí. A proto je tato výstava beze sporu důležitou i v naší výstavní a koncepční činnosti,“ dodává jedna z kurátorek Tea Kříž. Projekt navazuje na výstavu Kým voda nezmyje breh Galerie města Bratislavy, který byl na Slovensku představen vloni.