Hluché ozvěny halasných fanfár

Zatímco v Praze vznikají ambiciózní výstavní projekty, v Brně panuje ospalý klid.

Aniž bychom se museli nějak dlouho zamýšlet, je zřejmé, že mezi nejvýznamnější výstavy tohoto roku budou patřit dva kolosální pražské projekty Valdštejn a jeho doba (Valdštejnská jízdárna) a Biedermeier. Umění a kultura v českých zemích 1814-1848 (Jízdárna Pražského hradu). Obě výstavy, jakkoli tématicky i způsobem prezentace vzdálené, přitáhly širokou pozornost veřejnosti, informace o nich zaplnily recenzní sloupky a prostřednictvím reprezentativních katalogů dosáhly na knižní pulty po celé republice. Protože záměrem této úvahy není hodnocení obou akcí po stránce obsahové, s klidným svědomím můžeme stranou ponechat některé drobné nedostatky (neodpustím si však připomenout zarážející absenci adekvátních popisek u valdštejnských exponátů); připočteme-li k tomu všudypřítomnost Valdštejnova nepříliš podobného dvojníka v televizi a překvapivě vkusnou grafiku upoutávek na Biedermeier, můžeme celkem bez skrupulí označit z marketingového hlediska obě výstavy jako úspěšné.

Z Prahy se přenesme na Moravu. Zatímco pražské výstavní prostory praskaly ve švech, v Brně panoval ospalý klid. Zajisté kvalitní výstavy si zde podržely standardní niveau a na exponáty bylo v tichých muzejních a galerijních sálech dobře vidět. Na to, že by se s pražskými akcemi mohl držet krok se zde ani nepomyslelo. Srovnávat výstavu v Brně s výstavou na Pražském hradě je sčítání hrušek s jablky; v kontextu rozpočtů to dokonce může působit jako podpásovka; problém je však v tom, že zde patrně chybí jakákoli vůle něco změnit. Buďme konkrétní. Podobný potenciál jako postava Valdštejna skrývají jistě i osobnosti z moravských dějin. Kardinál Dietrichstein nebo Karel starší ze Žerotína, případně lákavá představa konfrontace obou postav, by mohly být jen jedním z dobrých výchozích bodů. Není přirozeně nutné hledat v řadách Valdštejnových současníků; výstava by se mohla týkat zrovna tak někoho, nebo něčeho jiného. Nápad, který by obrátil zraky veřejnosti k Brnu však chybí i v případě výstav umění. Nebylo by vhodné reagovat na pražský biedermaier podobnou akcí a doplnit prezentovaný proud umění začátku 19. století například neméně exkluzivním empírem?

Jak už bylo řečeno, ponechme stranou obsah. Aby bylo možné alespoň částečně reagovat na velké pražské výstavy a násobit tak jejich efekt, je jistě zapotřebí značného úsilí a peněz. Dalším argumentem je jistě vžitý antagonismus mezi brněnským a pražským prostředím, jenže kde hledat prostor pro interakci? Tradiční kulturní orientace moravského, respektive brněnského prostředí na Vídeň je dnes už bohužel pouze iluze. O tom že je spolupráce Prahy a Brna možná, a že může přinášet pozoruhodné výsledky svědčí snad nejlépe pořadatelské střídání soutěže o cenu Jindřicha Chalupeckého, činící na čas z moravské metropole metropoli současného českého umění. Celý problém nemusí přirozeně skončit pouze u rozložení pozornosti mezi dvě největší města republiky; velká a navštěvovaná výstava může iniciovat podobné akce v okolí města a výrazně tak pomoci propagaci tamních pamětihodností a dalšího návštěvnického potenciálu. Když by se čistě hypoteticky měla konat zmiňovaná výstava o kardinálu Dietrichsteinovi a jeho době, uvažme, jak lákavě by se vedle Brna nabízel i jeho rezidenční Mikulov, z dnešního pohledu místo na půli cesty mezi Brnem a Vídní.

Jestliže je do budoucna pokračování velkých „celostátních výstav" v Praze téměř jisté, o strategii brněnských institucí není v tomto ohledu známé téměř nic. Komunikace mezi vlajkovými loděmi brněnské kultury pouze tiše šumí a v horizontu vzdálenějších kulturních center střední Evropy, bez jejichž spolupráce by podobná výstava nebyla možná, mlčí úplně.

V žádném případě bych nechtěl, aby byl tento příspěvek chápán jako kverulantský pokus o zatracení mnohdy více než záslužné činnosti brněnských institucí. Kverulantem jsem pouze v případě zbytečného defétismu. Přes to všechno; není lákavá představa o „výstavě roku" v Brně svůdnější než všechny problémy s její realizací dohromady ?

mk