25. 5. 2010Artalk Recenze

„Stiskni,“ nabádá návštěvníka popisek a ukazuje mu, kde má pod chlupatým povrchem krabičky najít tlačítko. Je vytvořený tak, aby ho pochopilo i malé dítě, resp. aby se i z dospělého stalo malé dítě a zapojilo se do hry.

Výstavní cyklus Start-up, do jehož rámce byla Hlinovská zařazena, má představovat mladé autory (pětici mužů a pětici žen), „kteří jsou právě na startovní čáře své kariéry“. Jeho kurátorky Olga Malá a Sandra Baborovská se v některých případech přidržely osvědčených jmen, Tomáš Džadoň, Jakub Janovský i Markéta Hlinovská už za sebou mají projekty, které je do výstavních prostor dostaly. Na druhou stranu je třeba uznat, že v instituci, jakou je Galerie hlavního města Prahy, vystavují opravdu poprvé.

Markéta Hlinovská je známá svým grafickým zpracováním kresby do siluet, od něhož neupustila ani zde. Dříve vystupovala spíše jako neutrální pozorovatel dějů okolo nás, soustředila se například na kresbu anonymních osob v tramvaji či na prostor, plochu a strukturu zdí a dlaždiček. V přízemí Domu U Zlatého prstenu však s těmito zkušenostmi pracuje tvořivějším způsobem. Hlinovská zde vytvořila výstavu, která už svým názvem svádí k hledání a hře: Přihořívá. Jejím základem je hra obrácená k divákovi – má za úkol najít ve výstavní místnosti několik ukrytých zvířat, které se skrývají jak způsobem pro zvířata přirozeným (kachna s hlavou zastrčenou pod hladinu), tak nepřirozeným (bedna pro převoz zvířat do zoo, z níž se po stisku tlačítka na stěně ozve jekot cizokrajného ptactva). Graficky nejvýraznější je kočičí Tapeta, v níž černé siluety kočky v různých pozicích vytvářejí skrýš pro kresbu rozfázovaného kočičího skoku ven z tapety.

Pro vyznění celé výstavy je podstatné zjednodušení, díky němuž se více zaměřujeme na prostor mezi naší představou zvířete a jeho objeveným zobrazením. Didaktičnost, lineárnost, hravost i téma zvířat probouzí dětský pohled na svět v divácích, ale i v autorce samé. Jen jako kreativní děti jsme schopni pouhým pohledem na každodenní realitu vytvořit nový celek, stvořit svůj svět, který skutečně vypovídá o nás. Takové dílo není svázáno předcházejícími vynálezy (rodičovské já založené na zkušenosti), ani proti ničemu nebojuje (pubertální já založené na revoltě), ale jen samo ze sebe tvoří. „Nevinností je dítě a zapomenutím, je novým početím, je hrou, je kolem ze sebe se roztáčejícím, je prvním pohybem, je posvátným Ano.“ Tak si Nietzsche v Tak pravil Zarathustra představoval ideálního tvůrce. Ikdyž toho Markéta Hlinovská dociluje poměrně plošnými prostředky, pořád má její výstava tolik potřebný důsledek – nakazí návštěvníky dětskou čistotou uvažování.

Filip Jakš

autor je studentem dějin umění na KTF UK