Jiří Thýn testuje médium fotografie

Pokud máte ještě v plánu navštívit výstavu Viktora Pivovarova v Pražákově paláci v Brně, která končí 23. 5., běžte se podívat i na fotografie Jiřího Thýna, které jsou k vidění v posledním patře stejné budovy, v tzv. Atriu, kde Moravská galerie představuje nejsoučasnější umění.

Výstavu, která se jmenuje jednoduše Jiří Thýn:Fotografie, otevírají dvě stejně velké barevné fotografie, instalované klasicky v rámech, vedle sebe. Rozměrem a umístěním na první pohled klamou a vytváří dojem klasické fotografické výstavy. Pochopení těchto dvou fotografií, jejichž prostřednictvím Jiří Thýn přemýšlí o (ne)schopnosti fotografie věrně reprodukovat realitu, představuje klíč ke všemu dalšímu. První fotografie (Bez názvu, 2009), zobrazující stohy knih v antikvariátu, poukazuje na omezenost, způsobenou redukcí trojrozměrné reality na dvojrozměrnou rovinu. Slova sloužící k orientaci v prostoru (above, at the back, in the middle, in front, bellow) se na fotografii ocitají v jedné obrazové ploše. Na druhé fotografii (Kalibrovaná fotografie, z cyklu 50% šedá, 2009) na sebe upozorní barevná kalibrační tabulka, zapíchnutá v květináči jedné z mnoha rostlin pěstovaných na nějaké terase. Tím autor otevírá problematiku vztahu barevné reality a fotografie, kterou potom rozvádí v sérii fotogramů. Vedle možnosti/nemožnosti převodu trojrozměrnosti a barevnosti reálného světa do fotografie si všímá také závislosti fotografa na technice, potažmo reklamě a průmyslu (Kodak on Fuji on Kodak, Mexico Guatemala Border, 2009).

Vztah mezi troj- a dvojrozměrností, mezi realitou a fotografií, Thýn rozvádí z různých hledisek. Pozornost přitáhne rozměrný fotografický papír, který byl nemilosrdně osvícen a poté dlouhým řezem perforován (Bez názvu/Concetto spaziale, 2009). Touto vědomou citací Lucio Fontany autor překonává plošnost fotografického média, které najednou expanduje do třetího rozměru. Že se jedná o vědomou citaci, je patrné z katalogu výstavy, kde je reprodukována fotografie zachycující Fontanu při rozřezávání jednoho z jeho pláten. Další možností, jak narušit dvojrozměrnost fotografie, je poukázat na fotografii jako na věc. Například Proužková zkouška stojí opřena o zeď galerie, jako kdyby ji někdo zapomněl pověsit, Portrét v červené je umístěn na stěnu tak, aby čněl do prostoru. Co fotografie, to jinak velký a jinak působící objekt.

Druhá linie výstavy sleduje, jak fotografie interpretuje barvu. V rámci cyklu 50% šedá Jiří Thýn testuje černobílou analogovou fotografii. Využívá techniku fotogramu, kdy dílo vzniká bez použití fotoaparátu pouhým prosvícením reality na fotografický papír. Spolu s fotogramem prezentuje pod názvem Positiv negativ i autorskou skleněnou barevnou matrici, jejímž prosvícením fotogram vznikl. Nechá nás uvažovat nad vztahem mezi viděným a reprodukovaným, mezi barevnou realitou a redukovanou černobílou škálou, mezi výtvarným uměním a fotografií nebo mezi avantgardou a současností. V několika fotografiích je zhodnocen samotný proces vzniku analogových fotografií. V proužkových zkouškách je přeznačen význam poměrně banální, někdy až kýčovité fotografované reality (3x Proužková zkouška, 2009). Ty spolu s červeně nasvícenou černobílou fotografií (Portrét v červené, 2009) navozují dojem imaginární fotokomory. Záměrem autora není vystavit reprodukovanou realitu, ale obnažit médium a ukázat jeho specifické estetické kvality, které předurčují veškerou práci s fotografií. Thýn diváka přesvědčuje, že sdělení vzniká až na základě kontextu a tudíž nemusí být totožné s obsahem.

Přestože současnost pohlíží na analogovou fotografii jako na minulost, vynořují se dnes podobné otázky, jako když v tomto médiu viděli někteří avantgardní umělci budoucnost umění. Potřeba reflexe média se neustále vrací, naposledy byla takto fotografie zkoušena v sedmdesátých letech. Máme předpokládat, že poslední fotografie výstavy - Barevná fotografie – naznačuje, že jediným východiskem je návrat ke klasické zobrazující fotografii? Pokud domýšlím témata, na základě kterých jsou cykly postaveny, pak by se nabízelo ještě jiné vysvětlení. Jak jsem naznačila, fotografie jako médium je základem určité estetiky, která je v Thýnových pracích obnažena. V tomto smyslu Barevná fotografie tematizuje základní princip fotografie, samotnou zobrazivost.

Hana Kratochvílová

autorka je historička umění

________________________________________________________

Jiří Thýn: Fotografie / MG: Pražákův palác / 3. 2. —23. 5. 2010