Made in I.G.

Made in I.G., 19. 3.  - 3. 5. 2009, Galerie Jaroslava Fragnera, Praha

Galerie Jaroslava Fragnera v Praze představuje v rámci výstavy Made in I.G. velký počet mladých slovenských architektonických ateliérů, které - jak napovídá název - mají společný výchozí bod, totiž studium u  Akad. arch. Ivana Gürtlera na Fakultě architektury STU v Bratislavě.

V nevelkém prostoru galerie hodnotně představit přes sedmdesát architektů není dost dobře možné. Každý žák je uveden pouze dvěma až třemi projekty a to jen za pomoci několika málo fotek či studií. Přesto to není na škodu, protože cílem není ukázat podrobně stav architektury u východních sousedů. Jaký je tedy cíl a smysl výstavy? Vytvořit povšechný dojem, ukázat na dlouholetou pedagogickou činnost Ivana Gürtlera, která se neprojevuje ve formální jednotnosti či výraznými shodnými prvky staveb jeho žáků. Přímo naopak si lze snadno všimnout pestré palety architektonických názorů, s trochou škodolibé ironie poznamenávám, že je možné bez větší námahy sledovat, co se kterému mladému architektovi líbí. Není překvapením, vidíme-li fanoušky obletované Zahy Hadid, divokých sousedů z Vídně Coop Himmelb(l)au, britského Lorda Rogerse nebo Santiaga Calatravy. Nemá valného smyslu dále vypisovat všechna jména architektonických hvězd současnosti, pointa je jasná.

Na divákovi je, jak si tento fakt vyhodnotí. Podle mého soudu je dobře znát slušná znalost současného architektonického dění ve světě. A to je třeba ocenit. Stejně tak je třeba ocenit i schopnost pracovat s touto znalostí. Můžeme-li soudit podle stručného představení daných staveb a architektů, mezi vcelku nudnými variacemi staveb jiných architektů je možné nejednou narazit také na tvůrčí rozvíjení přejatých myšlenek. Z výše řečeného vyplývají závěry o pedagogické činnosti Ivana Gürtlera - nedogmatické lpění na jednom architektonickém projevu, tvůrčí prostředí ateliéru a erudici v současné architektuře. Je-li výstava míněna jako pocta k ukončení dlouholeté pedagogické činnosti Ivana Gürtlera, pak se jeví jako smysluplná. Pro běžného diváka, za kterého se považuji, ukazuje výstava především výsek začínajících i zaběhnutých slovenských ateliérů, které drží krok s aktuálním architektonickým děním. Tu s lehkostí, tu zuby nehty.

Filip Šenk