(Ne)konkurzy v NG

Kdo může mít radost, kdo může cítit satisfakci, když NG zrušila obě výběrová řízení na místa ve Sbírce moderního a současného umění (SMSU)? Kdo si mne ruce, že se nepodařilo najít řešení jak obsadit místo hlavního kurátora, případně nového ředitele sbírky? Těch lidí je mnoho, ale dovolím si říci, že každý z jiných důvodů.

To, že je v NG generálním ředitelem stále Vladimír Rösel, kterého zoufalá ministryně kultury, ovládána ministerským molochem, není schopna (možná už je ale sama za sebe ochotna?!) odvolat, je tragikomické. Konkurzy opětovně ukázaly, jak je zdejší kulturní obec slabá, ale i unavená, kolabující a zklamaná. Odborné protesty, petice, individuální soudy uvnitř profesních komunit, ale i jistý mediální tlak, se staly už jen očekávatelným a tedy už i jakýmsi povinným a tím snadno nevyslyšitelným ornamentem. Dekorem bez energie, tedy smutným dokladem a tím snadnou kořistí pro politicko-manažerské nájezdníky bez skrupulí, podporované lidmi bez vizí a ideálů.

Konkurzy obecně zde jsou, bohužel, jen alibistickou hrou na zdravou společnost. Ten kdo jde do zdejších výběrových řízení nepřipraven na tuto skutečnost, které se říká eufemisticky také hra, je krutě s cynickým úšklebky a se škodolibou atmosférou smeten. Národní galerie tak opět nezklamala, není to už generální ředitel, který v ní po roky samolibě určoval pravidla, ale je to už bezejmenná bytost, udržující neudržitelné. Čirá zoufalost. Ano, do konkurzů se nikdo příliš nehrnul, vědom si těchto skutečnosti, nedůvěra se sice přehoupla do odporu, ale stále se se nenašla intelektuální síla uvnitř zdejší odborné veřejnosti, jež by promluvila jasným, srozumitelným jazykem a strhla tak roztříštěnou, i když nutně individualizovanou vizuální scénu v jednoznačný tlak.

Není snad co nabídnout, neexistuje už vize? Je opravdu vše jen rozdrobené do zájmových, profesně a mentálně odlišných skupin, skupinek?! Je tedy opravdu NG, konkrétně Sbírka moderního a současného umění, zbytečnou, přežitou institucí, muzeem pro nedělní vycházky, pro pocit splněné kulturnosti několika občanů? Sledujeme tudíž logický zánik kulturních institucí? Možná jsme tak dál, než by se zdálo, dál než hojně navštěvované podobně zaměřené instituce vně našich hranic a nejen na západ. Možná je ale naše zdejší zoufalá situace na poli vizuálního umění předznamenáním, o kterém nikdo jiný v Berlíně, Vídni, Londýně, Šanghaji atd. nemá ani tušení a už zbytečně dotuje ze svých státních pokladen svou kulturní nadstavbu, svůj kulturní průmysl?

V každém případě se konkurz na dvě vypsaná místa v NG nepovedl! Ne však proto, jak sděluje její dosavadní ředitel, že se „na trhu“ nevyskytují dostatečně kvalitní odborníci. Například uchazečka o místo hlavního kurátora Noemi Smolíková byla a je pro mne relevantní odbornicí i v mezinárodním měřítku a splňovala vysoká kritéria, která tato funkce všude jinde vyžaduje. Nepovedl se proto, že celý současný tým v NG je zbytnělým reliktem vedený člověkem, jež by v normální společnosti mohl maximálně zastávat dobrovolného, neplaceného dílčího lektora pro školní návštěvy. Tedy tu „odbornou“ pozici, se kterou se hlásil a se kterou vyhrál konkurz na generálního ředitele NG. Analogie nikdy nejsou černobílé, ale myslím, že by se mohla zamyslet i paní ministryně kultury. Měla by se ale aktivovat i ochablost zdejšího intelektuálního prostředí, ochablost vzdělávaní, měli bychom se hlasitě otřepat za zklamání, ve kterém jsme uměle a zatím úspěšně udržování politickou garniturou.

Jiří David Autor je umělec, přednáší na VŠUP

Jako inlustrace k textu byla použita fotografie z instalace Dominika Langa Šetření příčiny ve Veletržním paláci