OGL v novém kabátě

V polovině měsíce září tohoto roku bude v Liberci zahájena přestavba bývalých městských lázní na galerijní objekt. Nejistoty a někdy dokonce i vyhrocené diskuze, které tento projekt provázely několik posledních měsíců, skončily 24. června, kdy současná primátorka města Liberec Martina Rossenbergová (ČSSD) podepsala smlouvu "Revitalizace městských lázní". Před blížícím se zahájením rekonstrukce lázní je vhodný čas na rekapitulaci nejzajímavějších momentů, které projekt od počátku provázely.

Revitalizace městských lázní je součástí Integrovaného plánu rozvoje města (IPRM) - zóny Lidové sady (více o projektu zde), jehož cílem je oživení této historické části Liberce. Projekt, financovaný z dotací Regionálního operačního programu Evropské unie, se sestává z obnovy objektu stávající budovy lázní a z výstavby nového depozitáře. Pro lázně, tuto jedinečnou architektonickou památku z počátku 20. století nacházející se právě v oblasti Lidových sadů, to znamená jednoznačné oživení a integraci do života města. Již od osmdesátých let minulého století budova neslouží k původnímu účelu a dodnes byla jen zřídka využívána. Obnovení lázeňského provozu totiž není z ekonomických a technických důvodů reálné ani žádoucí. Podepsání smlouvy o revitalizaci lázní znamená pro Oblastní galerii v Liberci získání nových prostorů s adekvátními podmínkami pro své sbírky i návštěvníky. A pravděpodobně to znamená také definitivní opuštění Liebiegova paláce, kde galerie sídlí od roku 1946.

Stěhování galerie bylo jedním z nejdiskutovanějších témat v měsících dubnu a květnu na stránkách tištěných i elektronických zpravodajů Libereckého kraje. Vše začalo odmítnutím bývalého primátora Jana Korytáře (Změna pro Liberec) podepsat smlouvy čerpající dotace z Evropské unie kvůli podezření na zmanipulované výběrového řízení. Zanedlouho po tomto rozhodnutí byl odvolán z funkce. Spolu s Jaromírem Baxou však ještě stihl podat podnět na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), aby přezkoumal kvalifikační podmínky stanovené ve výběrovém řízení na rekonstrukci objektu lázní (více zde). Vyšetření Antimonopolního úřadu, které podle některých proběhlo v rekordně krátkém čase, zdrželo projekt oproti původnímu plánu o tři měsíce, žádná pochybení však nenašlo a smlouva čekala jen na podpis nové primátorky.

Zaměstnanci galerie vnímají stěhování pozitivně. Jan Randáček, který se stal ředitelem v době, kdy se již projektovalo (1. června 2009), mimo jiné uvedl, že zrekonstruované a třikrát tak velké prostory nabídnou nové možnosti jak pro prezentaci krátkodobých i dlouhodobých výstav, tak také „skvělé technické podmínky pro umělecká díla uložená v depozitáři.“ A samozřejmě komfortní zázemí pro návštěvníky. Kurátorka Markéta Kroupová považuje tuto možnost za jedinečnou příležitost jak galerii „pozdvihnout a rozvíjet.“

V odborných kruzích se však hovoří o praktických problémech přestavby (např. vhodnost vyprojektovaného architektonického zásahu do historické památky, uchování a zabezpečení sbírkového fondu v nových prostorách, řešení stálých i krátkodobých výstav, zajištění návštěvnosti). Jan Mohr, jako dlouholetý odborný pracovník Severočeského muzea v Liberci a člověk, který prováděl architektonický průzkum lázní, vnímá zřízení galerie v této budově jako „narušení historické památky".

Existují i obavy z financování samotného provozu galerie a částečně i z udržování odpovídajícího prostředí pro umělecká díla. Jedním z negativních faktorů stěhování galerie do jiné budovy je obava ze ztráty Liebiegova paláce. Pokud by galerie se všemi sbírkami opustila současné sídlo, palác by byl výměnou (budova za budovu) vrácen městu. Existují spekulace o následném prodeji budovy soukromníkům a využití k účelům, které by tuto architektonickou památku znehodnotily. Toto je pravděpodobně jeden z hlavních důvodů, proč s projektem nesouhlasí řada odborníků a zejména ti, kteří mají s vilou továrníků osobní zkušenosti (např. bývalé ředitelky OGL Hana Seifertová i Věra Laštovková více zde). Zda se potvrdí či nepotvrdí obavy odpůrců stěhování, ukáže čas. Jednoznačným přínosem pro OGL však je: získání přibližně třikrát větších prostorů pro sbírku a prezentaci uměleckých děl, nový a moderní depozitář, variabilita hlavní haly (díky panelům bude možné přizpůsobit interiér krátkodobým výstavám a využít jej pro další kulturní akce), vytvoření kulturního a vzdělávacího centra, zázemí pro návštěvníky (kavárna, knihovna),a dostupnost (přímo před budovou bývalých lázní se nachází tramvajová zastávka).

Rekonstrukce lázní je stanovena na 19 měsíců, tzn., že v dubnu 2013 by měl být zahájen zkušební provoz Oblastní galerie v nových prostorách. V případě, že budou technické podmínky odpovídající, bude galerie otevřena veřejnosti.

______________________________________________________________

20. 4. 2012 došel do redakce Artalku email vztahující se k tomuto článku s následujícím zněním. Děkujeme za upozornění.

Vážená redakce,

dovolte mi, abych Vás upozornil na jednu zdánlivě malou chybu v textu, který prezentujete na vašich internetových stránkách. Jedná se o článek OGL v novém kabátě. V něm autorka textu píše: "Jan Randáček, který se stal ředitelem v době, kdy se již projektovalo (1. června 2009),...". Výroční zpráva galerie za rok 2008: "... k 30. květnu 2008 odešla ředitelka PhDr. Věra Laštovková do důchodu a vystřídal ji Mgr. Jan Randáček" (zde).

Pevně věřím, že se ze strany autorky jednalo pouze o překlep. Sdělení je však oproti skutečnosti značně pokrouceno a posunuto. Byl to právě stávající ředitel, kdo se iniciativně zapojil do projektu města. Předchozímu vedení, dr. Laštovkové, byl již před mnoha lety objekt lázní jednou nabízen. Ona ho tenkrát vyhodnotila jako zcela nevhodný. K velké smůle galerie se časem projekt podařilo prosadit. Stejně jako dr. Laštovková a dr. Seifertová se i já domnívám, že stěhování galerie je fatální chyba.

S pozdravem, poděkováním a přáním všeho dobrého

Jan Červinka