Proč potřebujeme VALIE EXPORT

V roce 1968 vešla do mnichovského kina promítajícího experimentální filmy mladá žena: oblečená v těsné kožené bundě a kalhotách rozstřižených v rozkroku se pohybovala v řadách mezi diváky, odhalujíc své intimní partie přímo v úrovni jejích očí. Akce VALIE EXPORT s názvem Aktionshose: Genitalpanik dnes patří k nejcitovanějším obrazům feministického umění 20. století. Možná ale právě proto hrozí, že se promění v ikonu, zbavenou své původní agresivity. Ve skutečnosti nešlo o „skandál“ v banálním smyslu slova. V rámci svých filmových experimentů se EXPORT zabývala „rozšířeným polem“ filmu a fenomén jiného, netradičního kontextu pohledu ji fascinoval. EXPORT ve své akci nevystavila nahé tělo pouhému pohledu – naopak: narušila samotný režim dívání se, na němž kino – a v širším smyslu patriarchální vizuální kultura – stojí. Ženské tělo zde přestalo být obrazem určeným ke konzumaci. Stalo se něčím, co je fyzicky přítomné, konfrontační a představuje potenciální nebezpečí.

Možná právě toto gesto lze vnímat jako koncentrovanou podstatu tvorby VALIE EXPORT, která zemřela 14. května ve Vídni ve věku 85 let. Rakouská umělkyně, performerka, filmařka a teoretička během několika desetiletí proměnila způsob, jakým lze uvažovat o vztahu těla, obrazu a moci. Její práce nikdy nebyla založena pouze na provokaci nebo překračování tabu; mnohem přesněji by se dala chápat jako analýza podmínek viditelnosti. VALIE EXPORT ukázala, že žádný obraz není neutrální a že způsoby, jakými se díváme, jsou vždy politické.

Záběr z dokumentu o akci VALIE EXPORT Genitalpanik z dílny televize arte

Když si, narozena jako Waltraud Lehner, v 60. letech změnila jméno na VALIE EXPORT – převzaté od oblíbené značky cigaret Export a psané důsledně verzálkami – nešlo o excentrické gesto, ale o odmítnutí identity odvozené od jména získaného od otce nebo manžela. Sama sebe konstruovala jako autonomní subjekt, ale zároveň odhalovala, do jaké míry je identita vždy produkována jazykem, médii a společenskými strukturami. Už její nové jméno fungovalo jako konceptuální zásah do mechanismů reprezentace.

VALIE EXPORT vstoupila na scénu v době, kdy poválečné Rakousko stále fungovalo v sevření vlastních hranic. Země, budující obraz sebe sama jako „první oběti“ nacismu a dlouhodobě tabuizující skutečnou míru spoluúčasti na nacistickém režimu. Pod povrchem ekonomického růstu a konzervativní stability přetrvávala atmosféra autoritářství, katolické disciplíny a skrytého společenského násilí. Právě proti této kulturní struktuře se v 60. letech obrátil vídeňský akcionalismus, s nímž bývá EXPORT často spojována. Zároveň se však od jeho představitelů zásadně odlišuje. Hermann Nitsch, Günter Brus nebo Otto Mühl pracovali s tělem jako s materiálem pro exces, rituál či destrukci; jejich akce měly rozervat poválečnou rakouskou fasádu prostřednictvím šoku a násilné transgrese. Jenže právě zde se ukázal limit jejich radikality: tělo, které mělo být „osvobozeno“, bylo často stále sevřeno mužskou imaginací moci, oběti a dominance.

VALIE EXPORT převzala od akcionalismu důraz na tělesnost a veřejný zásah, ale obrátila jej jiným směrem. Její tělo se nestalo pasivním objektem rituálu ani místem heroické sebedestrukce. Stalo se aktivním subjektem, který vrací pohled zpět divákovi. Tak jako v její další slavné akci Tapp und Tastkino (1968), kdy kolemjdoucí mohli sahat do „kina“ – krabice upevněné na jejím nahém hrudníku. Autorka zde opět primárně neinscenovala erotickou přístupnost ženského těla, ale mechanismus voyeurství dovedla až k absurdní doslovnosti. Divák už zde nemohl zůstat neviditelný – jeho vlastní pozice se stala součástí díla. VALIE EXPORT velmi brzy pochopila proměnu moci v mediální a vizuální zkušenost. Tělo nevnímala jako esenciální nebo autentickou kategorii; zajímalo ji, jak je produkováno obrazem, technologií, jazykem a sociální kontrolou. A v dnešní době digitálního dozoru, algoritmického zobrazování a permanentní medializace identity může působit až téměř prorocky.

VALIE EXPORT Zentrum und Archive v Linci. Foto: Violetta Wakolbinger 

Je příznačné, že zatímco část vídeňského akcionalismu dnes často vyvolává rozpaky svou fascinací násilím a „macho“ estetikou transgrese, tvorba VALIE EXPORT zůstává analytická a precizně neklidná. Nejde v ní o překračování hranic pro samotný akt překročení: Jde o zviditelnění struktur, které určují, kdo může být viděn, kdo může mluvit a komu patří vlastní tělo.

VALIE EXPORT po sobě nezanechává pouze sérii ikonických performancí. Zanechává způsob myšlení o obrazu jako prostoru konfliktu. A připomínku, že emancipace nezačíná ve velkých gestech, ale spíše v samotném narušení věcí, které jsou (stále) považovány za samozřejmé.