S kulometem na Kupku

Národní galerie v Praze představila 8. dubna 2009 ve Veletržním paláci novou expozici umění konce 19. a 20. století. Přestože některá média jako Lidové noviny či Deník přinesla nadšené recenze, o chvályhodnou expozici se rozhodně nejedná.

V prví řadě na diváka útočí barevnost panelů, na nichž jsou jednotlivé malby nainstalovány. Fotografie s pohledy do expozice jsou k barvám příliš shovívavé. Po šoku z rozšířeného pohledu na Františka Kupku, který je nainstalován na zářivě fialové přichází ještě větší šok z výrazně růžového podkladu zvoleného pro díla Antonína Procházky. Snad byly tyto barvy vybrány, aby pěkně ladily s obrazy, které na nich visí, jako například s Kupkovými Barevnými plány (1913 - 1923) nebo Procházkovým Zátiším - Kytice růží (1921). Tuto domněnku by dokazovalo i umístění Neprašova Velkého dialogu před pozadí ve stejné červené ve které je proveden také zmíněný objekt. Jak má však v tomto případě Neprašovo dílo vyniknout?

Další záhadu vyvolává umístění několika kulometů na různých místech expozice. Dva z nich míří na obrazy od Františka Kupky, což by šlo vysvětlit poukázáním na fakt, že Kupka sloužil za první světové války ve francouzských legiích. Kulomet Maxim M, výr. č. 391 včetně podvozku a štítu a Kulomet ZB 26 výr. č. 1816 by tím byly vyřešeny. Jak si ovšem vysvětlit další kulomet namířený na obraz Spící od Pravoslava Kotíka. Že by se v tomto spojení s poloaktem dívky na prahu puberty měla skrývat nějaká dobře utajená sexuální narážka?

Otázky kolem sbírek moderního umění Národní galerie, které již roky vyvěrají na povrch v uměleckohistorických kruzích, však expozice neřeší. Jedná se hlavně o vyčlenění českých Němců, jejichž díla jsou odsunuta mezi zahraniční umění, kde vedle maleb Gustava Klimta či Edvarda Muncha téměř zanikají. Že lze tyto autory konfrontovat či dokonce zařadit mezi české umělce, naznačila výstava Sváry zření, kterou v minulém roce kurátorsky uspořádali Marie Rakušanová a Karel Srp pro Galerii výtvarného umění v Ostravě.

Za další problém lze považovat sbírky francouzského umění, které se s tím českým sice nachází ve stejném patře, ale v nové expozici zůstaly nainstalovány prakticky beze změny - na konci patra. I tento oddíl by mohl přinést nové zajímavé pohledy a souvislosti, kdyby byl přímo zařazen mezi české umělce, kteří se od těch francouzských v inkriminovaném období v nemalé míře inspirovali. Jen na okraj lze také zmínit chybějící textový materiál, který nahrazují popisky životopisů některých umělců, jenž jsou ovšem převzaté z minulé expozice. Pokud si novou expozici prohlédneme detailně, zjistíme, že se svým uspořádáním od té předchozí nijak radikálně neliší. Divák se může těšit alespoň na to, že již neuvidí obrazy pověšené na plátnech, na nichž vybledlá místa od jiných maleb jasně promlouvala o jejich minulosti.

_____________________________________________________________

Fotografie z návštěvy Václava Klause v nové expozici přináší revue Fragmenty.