TS: Jan Šerých

Jan Šerých / Teorie relativity 1 / Ondřej Chrobák / SODA Gallery / Bratislava / 29. 9. - 14. 11. 2014

Jan Šerých / Teorie relativity 1

Těsně před a těsně po zlomu milénia na české scéně působila čtyřčlenná umělecká skupina Bezhlavý jezdec. Ze zpětného pohledu spojení Josefa Bolfa, Jána Mačušky, Jana Šerých a Tomáše Vaňka připomínalo strategii komiksových vydatelství, která do jednoho sešitu sesypou všechny své superhrdiny. Pro opačný postup, kdy se v existujicím seriálu objeví postavy, jejichž potenciál je z hlediska čtenářského ohlasu natolik silný, že jim vydavatelství věnuje titulní role v samostatném komimiksovém titulu, se používá termín spin-off. Čtyřnásobný spin-off nastal v roce 2002, kdy Bezhlavý jezdec ukončil společné aktivity a jeho protagonisté se vydali na sólové dráhy. Reunion skupiny není na obzoru.

Komiksovou analogii ospravedlňuje disparátní charakter skupiny, jejíž členy spojovalo více kamarádství a odhodlání změnit svět, než vůle prosazovat společný umělecký program, což dříve bývalo primárním důvodem sdružování. Výzbroj superhrdiny Jana Šerých, příjmení příznačně nepodléhá pravidlům skloňování, na první pohled působila a působí oldschoolově: geometrické znaky a formy, text, náhodné algoritmy nebo nulový rukopis. Její genealogie má hluboké kořeny v minulém století. V šedesátkách zdobila nejodvážnější bojovníky na dobrodružných výpravách k neznámým kontinentům. Tradiční představy, co je a co není umění, se pod jejími ranami hroutily jako domečky z karet. Současně však podléhala rychlé sebedevastaci. Zdánlivě nekonečný rezervoár kombinatorických permutací nové munice se vyčerpal rychleji, než se zprvu zdálo. Přijmout a osvojit si moderní arzenál bylo lákavé a jednoduché zároveň. Mezi superhrdiny pronikly zástupy pilných bojovníků ze všech koutů planety a urychlily statistickou pravděpodobnost dosažení stavu, blížícího se konečnému počtu existujících variant. Pokračovatelé a následovníci se v dalších epizodách příběhu museli spokojit s vedlejšími rolemi a komickými maskami posedlých amatérských matematiků, kompjůtrových nerdů a hobbygeometrů.

Co dodalo starým dobrým zbraním v případě Jana Šerých novou ničivou sílu? Formální postupy a strategie, kterými se uskutečnovaly ideály objektivního přístupu k umění, využívá k opaku – k expresi subjektivních stavů. Aplikovaná abstrakce, hra, náhoda, pravidla nebo text se v případě Jana Šerých vždy vztahují a odkazují ke konkrétním sociálním situacím. Estetika je formou dekódování a zpětného kódování.

Ondřej Chrobák