TZ: A Taste of Young New York

12. 11. 2009Artalk Infoservis

A Taste of Young New York / dvorak sec contemporary / Praha / 12. 11. 2009 - 28. 1. 2010

Vystavující umělci:

Mia Brownell, Paul Brainard (USA), Scott Sjobakken (USA), Corey D'Augustine (USA), Dean Goelz (USA), Benjamin King (USA), Marc Travanti (USA), Andrew Prayzner (USA), Simon Aldridge (UK), Dana Bell (USA)

dvorak sec contemporary Vám s radostí oznamuje zahájení nejnovější série výstav A Taste of New York. Galerie tak navazuje na velmi úspěšnou výstavu Dany Bell – Still(s) a především pokračuje ve svém snaze představit v Praze dle mínění galerie to nejzajímavější a nejnovější ze současného umění, které vzniká v New Yorku. A Taste of New York bude v dalších dvou letech představovat další vycházející, vzrušující a mladé umělce z New Yorku a přinese tak do Prahy nový vhled do současného umění a zároveň poskytne české výtvarné scéně zajímavou možnost mezinárodní konfrontace.

Tito umělci charakterizují nejnovější aspekty současného amerického umění a výstava v dvorak sec contemporary je poprvé představí v Evropě. A Taste of New York představuje mladou generaci amerických umělců, jejichž praktiky, přestože jsou formálně i materiálně velmi odlišné, nastolují otázku současných tendencí v umění.

 

Mia Brownell (USA) ve svých dílech přezkoumává tradici malby zátiší, pravdivého vyobrazení přírody. Inspirována uměleckými směry 16. a 17.století, zobrazující bohaté hostiny dále pak především mistry zátiší 18. a 19. století, se Brownell zaměřuje na prostor mezi přírodními a uměle vytvořenými předměty. Malby Brownell se soustředí na tenkou zónu mezi reálným zobrazením přírody a lehkou dovednou rafinovaností. V tomto smyslu zdůrazňuje specifický obsah potravin a jiné otázky, které obklopují potravinářský průmysl. Jak podotýká Hanneke Grootenboer, profesor Oxford University:“Ačkoli Mia Brownell využívá tradiční techniky, její malby jsou velmi osvěžující a inspirující.

Paul Brainard (USA) je umělec, jehož kresby a malby představují spojení tří odlišných výtvarných forem - geometrické abstrakce, figurace a pop artu. Výtváří energické a chaotické kompozice. Jeho obrazy jsou tvořeny specifickým systémem kreslených linií, které se kříží a vkládá do nich barevné plochy, diagonály a organické formy, promísené architektonickými elementy se sexy ženami, vlastními portréty a populárními osobnostmi. Brainard se účastnil mnoha výstav jako například Deitch Project group show.

Scott Sjobakken (USA) ve svých dílech reflektuje americké hodnoty, moc kultury a vojenské kampaně do kterých jsou zapleteny USA. Sjobakkenovy malby rozostřují hranici mezi zábavou a válkou tím, že v nich často využívá populární akční hrdiny, komiksové postavy, panenky či společenské maskoty. Užitím motivu hraček a komiksů tuto hranici dobře zakrývá a schovává přestože jsou objekty vyobrazeni ve velmi násilných konfliktech. Vše se pak zdá tak trochu nereálné jako v nějaké videohře. Přestože je mu teprve 34 let byl už dvakrát zmíněn v New York Times.

"Zdůraznění neobyčejných kvalit obyčejných, každodenních materiálů" to je součástí “garážové estetiky” umělce Corey D'Augustine. Ve dvorak sec contemporary budou k vidění jeho série monochromních maleb, které jsou vytvořené z neobvyklých materiálů, jako je třeba asfalt. Práce D’Augustina byly vystavovány v P.S. 1 v New Yorku a v Median Art v Pekingu.

Dean Goelz (USA) pracuje především s plastikou a kresbou a pohrává si s neobratností, neohrabaností a zároveň elegancí existence, kterou ve své tvorbě často zdůrazňuje. Prostřednictvím ztvárněním vtipných humanoidních forem, uvádí Dean Goelz diváka do své vlastní interpretace lidského bytí. Humanoidní a hybridní sochy lidí-zvířat ztělesňují nešikovnost, někdy hloupost a směšnost průměrného, obyčejného člověka. Právě ten formuje masovou skupinu, kterou se vždy snaží následovat a v závěru tak vždy trochu působí odstrašujícím a legračním dojmem, což jsou vlastnosti, které v nás nakonec budí sympatie a soucit. Goelzův kachní člověk je tak trochu obojí – znepokující a přitom tak známý, což v každém vždy vzbudí pozornost a pochybnosti o lidském instinktu, osobnosti a samotné společnosti.

Benjamin King (USA) je brooklynský umělec, který ve svých obrazech spojuje témata abstraktního expresionismu a krajinomalby, tak že se jeho díla zdají být nestálá a tajemná. King přeměňujě plochu malby do jakési krusty, povrchu země a atmosféry, které proti sobě působí, což rozostřuje rozdíl mezi opravdovým povrchem a iluzí.

Obrazy Marca Travantiho (USA) zobrazují psychadelickou interpretaci setkání dvou osob. Když se dva lidi potkají - ať už stojí na autobusové zastávce nebo společně u oltáře, negativní prostor mezi nimi vyvolává určitý vztah, dochází k jakési sociální “transakci”. Hlavním smyslem Travantiho tvorby je zahladit tento lidský meziprostor, schovat ho. Umělec přetváří setkání dvou lidí v nepokrytě fyzickou záležitost - snaží se změnit prostor ve fyzické osoby – zamotané ruce a nohy, zkroucené trupy a vrstvící se vlasy. Jeho práce byly k vidění ve White Columns a The New Museum – obojí v New York City.

Andrew Prayzner (USA) maluje obrazy, jejichž témata nachází v časopisu National Geographic, konkrétně ve článcích, které se věnují kolumbijskému drogovému obchodu v 80. letech. Obrazy představují anonymní pašeráky. Jejich obličeje jsou rozpixelované tak, aby ochránily jejich identitu. Existuje určitá kontinuita v jeho zobrazovaných postavách a portétech lidí, kdy se Prayzner snaží reflektovat postmoderní sílu struktury a konstrukce, kterou demonstruje současná architektura, technologie a estetika.

Obrazy Simona Aldridge (UK), Londýňana žijícího v NY záměrně využívají nejtradičnější materiály jako je olej a plátno. Olejomalby jsou rozostřeny do horizontálních pruhů a tvořeny ne tečka po tečce, ale spíš pás po pásu. Dalo by se skoro říct že se podobají spíš Epsonu a HP (tiskárnám) než Monetovi či Seuratovi. Aldridge užívá speciální směs studeného vosku a barviv a vytváří tak hladkou a průhlednou texturu maleb. Úmyslně tak rozmazává hranici mezi umělým a reálným – mísí plošnost s hmotou, analogické s digitálním, čímž rafinovaně propojuje realismus s abstrakcí. Simon Aldridge Obdržel svůj magisterský titul na Harvard Design School a jeho práce byly vystavovány v Artists’ Space, PS1/MoMA a v New Museum of Contemporary Art v New Yorku.

Dana Bell (USA) svými obrazy osvětluju největší momenty filmu 20. století. Tyto obrazy jsou vybírány s velkou citlivostí a rámovány geometrickou přesností. Dana Bell se nesoustředí jen na klasické filmy jako například od Felliniho a le i na filmy Noir. Všechny tyto obrazy využívají velmi silné estetické prostředky a snaží se ukázat psychiku hlavních postav. Dana Bell se zúčastnila mnoha slupinových výstav jako například Metamorphic Gestures v Chelsea Art Museum v roce 2008 a Re-Accession: For Sale by Owner ve Flag Art Foundation.