TZ: A Taste of Young New York

dvorak sec contemporary Vám s radostí oznamuje zahájení nejnovější série výstav A Taste of New York. Galerie tak navazuje na velmi úspěšnou výstavu Dany Bell – Still(s) a především pokračuje ve svém snaze představit v Praze dle mínění galerie to nejzajímavější a nejnovější ze současného umění, které vzniká v New Yorku. A Taste of New York bude v dalších dvou letech představovat další vycházející, vzrušující a mladé umělce z New Yorku a přinese tak do Prahy nový vhled do současného umění a zároveň poskytne české výtvarné scéně zajímavou možnost mezinárodní konfrontace.

Tito umělci charakterizují nejnovější aspekty současného amerického umění a výstava v dvorak sec contemporary je poprvé představí v Evropě. A Taste of New York představuje mladou generaci amerických umělců, jejichž praktiky, přestože jsou formálně i materiálně velmi odlišné, nastolují otázku současných tendencí v umění.

Mia Brownell (USA) ve svých dílech přezkoumává tradici malby zátiší, pravdivého vyobrazení přírody. Inspirována uměleckými směry 16. a 17.století, zobrazující bohaté hostiny dále pak především mistry zátiší 18. a 19. století, se Brownell zaměřuje na prostor mezi přírodními a uměle vytvořenými předměty. Malby Brownell se soustředí na tenkou zónu mezi reálným zobrazením přírody a lehkou dovednou rafinovaností. V tomto smyslu zdůrazňuje specifický obsah potravin a jiné otázky, které obklopují potravinářský průmysl. Jak podotýká Hanneke Grootenboer, profesor Oxford University:“Ačkoli Mia Brownell využívá tradiční techniky, její malby jsou velmi osvěžující a inspirující.

Paul Brainard (USA) je umělec, jehož kresby a malby představují spojení tří odlišných výtvarných forem - geometrické abstrakce, figurace a pop artu. Výtváří energické a chaotické kompozice. Jeho obrazy jsou tvořeny specifickým systémem kreslených linií, které se kříží a vkládá do nich barevné plochy, diagonály a organické formy, promísené architektonickými elementy se sexy ženami, vlastními portréty a populárními osobnostmi. Brainard se účastnil mnoha výstav jako například Deitch Project group show.

Scott Sjobakken (USA) ve svých dílech reflektuje americké hodnoty, moc kultury a vojenské kampaně do kterých jsou zapleteny USA. Sjobakkenovy malby rozostřují hranici mezi zábavou a válkou tím, že v nich často využívá populární akční hrdiny, komiksové postavy, panenky či společenské maskoty. Užitím motivu hraček a komiksů tuto hranici dobře zakrývá a schovává přestože jsou objekty vyobrazeni ve velmi násilných konfliktech. Vše se pak zdá tak trochu nereálné jako v nějaké videohře. Přestože je mu teprve 34 let byl už dvakrát zmíněn v New York Times.

"Zdůraznění neobyčejných kvalit obyčejných, každodenních materiálů" to je součástí “garážové estetiky” umělce Corey D'Augustine. Ve dvorak sec contemporary budou k vidění jeho série monochromních maleb, které jsou vytvořené z neobvyklých materiálů, jako je třeba asfalt. Práce D’Augustina byly vystavovány v P.S. 1 v New Yorku a v Median Art v Pekingu.

Dean Goelz (USA) pracuje především s plastikou a kresbou a pohrává si s neobratností, neohrabaností a zároveň elegancí existence, kterou ve své tvorbě často zdůrazňuje. Prostřednictvím ztvárněním vtipných humanoidních forem, uvádí Dean Goelz diváka do své vlastní interpretace lidského bytí. Humanoidní a hybridní sochy lidí-zvířat ztělesňují nešikovnost, někdy hloupost a směšnost průměrného, obyčejného člověka. Právě ten formuje masovou skupinu, kterou se vždy snaží následovat a v závěru tak vždy trochu působí odstrašujícím a legračním dojmem, což jsou vlastnosti, které v nás nakonec budí sympatie a soucit. Goelzův kachní člověk je tak trochu obojí – znepokující a přitom tak známý, což v každém vždy vzbudí pozornost a pochybnosti o lidském instinktu, osobnosti a samotné společnosti.

Benjamin King (USA) je brooklynský umělec, který ve svých obrazech spojuje témata abstraktního expresionismu a krajinomalby, tak že se jeho díla zdají být nestálá a tajemná. King přeměňujě plochu malby do jakési krusty, povrchu země a atmosféry, které proti sobě působí, což rozostřuje rozdíl mezi opravdovým povrchem a iluzí.

Obrazy Marca Travantiho (USA) zobrazují psychadelickou interpretaci setkání dvou osob. Když se dva lidi potkají - ať už stojí na autobusové zastávce nebo společně u oltáře, negativní prostor mezi nimi vyvolává určitý vztah, dochází k jakési sociální “transakci”. Hlavním smyslem Travantiho tvorby je zahladit tento lidský meziprostor, schovat ho. Umělec přetváří setkání dvou lidí v nepokrytě fyzickou záležitost - snaží se změnit prostor ve fyzické osoby – zamotané ruce a nohy, zkroucené trupy a vrstvící se vlasy. Jeho práce byly k vidění ve White Columns a The New Museum – obojí v New York City.

Andrew Prayzner (USA) maluje obrazy, jejichž témata nachází v časopisu National Geographic, konkrétně ve článcích, které se věnují kolumbijskému drogovému obchodu v 80. letech. Obrazy představují anonymní pašeráky. Jejich obličeje jsou rozpixelované tak, aby ochránily jejich identitu. Existuje určitá kontinuita v jeho zobrazovaných postavách a portétech lidí, kdy se Prayzner snaží reflektovat postmoderní sílu struktury a konstrukce, kterou demonstruje současná architektura, technologie a estetika.

Obrazy Simona Aldridge (UK), Londýňana žijícího v NY záměrně využívají nejtradičnější materiály jako je olej a plátno. Olejomalby jsou rozostřeny do horizontálních pruhů a tvořeny ne tečka po tečce, ale spíš pás po pásu. Dalo by se skoro říct že se podobají spíš Epsonu a HP (tiskárnám) než Monetovi či Seuratovi. Aldridge užívá speciální směs studeného vosku a barviv a vytváří tak hladkou a průhlednou texturu maleb. Úmyslně tak rozmazává hranici mezi umělým a reálným – mísí plošnost s hmotou, analogické s digitálním, čímž rafinovaně propojuje realismus s abstrakcí. Simon Aldridge Obdržel svůj magisterský titul na Harvard Design School a jeho práce byly vystavovány v Artists’ Space, PS1/MoMA a v New Museum of Contemporary Art v New Yorku.

Dana Bell (USA) svými obrazy osvětluju největší momenty filmu 20. století. Tyto obrazy jsou vybírány s velkou citlivostí a rámovány geometrickou přesností. Dana Bell se nesoustředí jen na klasické filmy jako například od Felliniho a le i na filmy Noir. Všechny tyto obrazy využívají velmi silné estetické prostředky a snaží se ukázat psychiku hlavních postav. Dana Bell se zúčastnila mnoha slupinových výstav jako například Metamorphic Gestures v Chelsea Art Museum v roce 2008 a Re-Accession: For Sale by Owner ve Flag Art Foundation.