TZ: A vypravuj synu svému...

A vypravuj synu svému...: Hagady ve sbírkách Židovského muzea v Praze / Židovské muzeum v Praze: Galerie Roberta Guttmanna / Praha / 25. 3. - 27. 6. 2010

Dne 30. března začíná letos podle židovského kalendáře svátek Pesach. Židovské muzeum v Praze při této příležitosti připravilo v Galerii Roberta Guttmanna výstavu, jež představuje výběr nejstarších a nejzajímavějších hagad, liturgických textů užívaných při sederové oslavě tohoto židovského svátku, které spolu s dalšími příběhy spojenými s oslavami vyprávějí o zázračném vyvedení izraelského lidu z egyptského otroctví. Výstava ukáže vizuální proměny této knihy od nejstarších tisků až po současná vydání nejen z Čech a Izraele, ale i dalších evropských i světových regionů, jak jsou zastoupeny ve fondech Židovského muzea. „Jedinečnost výstavy spočívá nejen v tom, že se věnuje pouze jednomu žánru náboženské literatury, ale vůbec poprvé u nás umožní veřejnosti seznámit se s pesachovými hagadami a porovnat je, jak vznikaly v průběhu staletí,“ říká jeden z kurátorů výstavy Michal Bušek. Židovské muzeum v Praze spravuje na 350 hagad z různých oblastí i časových období. Na výstavě jich bude představeno celkem padesát sedm. „Mezi nejvzácnější exponáty výstavy patří dva rukopisy – hagady z Moravy z první poloviny 18. století. Spolu s fragmentem další rukopisné hagady z 19. století je návštěvníci galerie budou moci díky filmovému zpracování zhlédnout od první stánky po poslední. K nejstarším hagadám, jejichž originály návštěvníci galerie rovněž uvidí, pak patří vydání benátské (1599) či amsterdamské (1695). K vidění bude i faksimile první tištěné pražské hagady Geršoma ben Šeloma ha-Kohena (1526), která bývá řazena mezi nejkrásnější renesanční tisky. Na třech pohyblivých obrázcích zároveň návštěvníci uvidí nejčastěji zobrazovaná témata: sederový obřad, nalezení Mojžíše a egyptské rány,“ dodává Bušek. Výstava bude v Galerii Roberta Guttmanna k vidění do 27. června 2010.

Hagada patří k nejpopulárnějším liturgickým knihám judaismu a k nejčastěji tištěným knihám židovské kultury. Zaznamenává úkony spojené s přípravou oslav svátku Pesach, řád domácí bohoslužby, popisuje rituální obřady spojené s vlastní oslavou, upřesňuje, jaké modlitby mají účastníci sederu odříkávat, které pokrmy jíst a nápoje pít, ale především převypravuje biblický příběh o vyjití Izraele z Egypta. Po vzhledové stránce prošly hagady v průběhu více než deseti staletí velkou proměnou. Již od ranných rukopisů a tisků je zdobí ilustrace, které odrážejí v různých podobách a provedeních události vyprávěného příběhu a slouží k názorné výuce a k udržení pozornosti zvláště dětí přítomných při pesachové večeři, jimž se mnohdy oslava jevila příliš dlouhá. Moderní vydání hagad tak mnohdy připomínají kreslenou knihu pro děti a komiksová vydání nejsou výjimkou. Vypravěči i posluchači pesachového příběhu jsou totiž již po generace ti, kteří dbají v Tóře založeného příkazu „A vypravuj synu svému…“, jenž dal nynější výstavě název. „Vlastní text hagady dokonce uvádí ne jednoho, nýbrž hned čtyři posluchače, a sice čtyři syny v následujícím pořadí: vzdělaného (chacham), vzpurného (raša), prosťáčka (tam) a toho, jenž se neumí zeptat (še-ejno jode´a lišol) – u něj není podstatné, zda je důvodem jeho postoje příliš nízký věk či asimilace, neboť jejich společným důsledkem je tatáž lhostejnost. A všem čtyřem se v pesachovém vyprávění dostane výmluvné odpovědi, šité na míru tomu kterému typu myšlení,“ vysvětluje druhý kurátor výstavy Ondřej Čihák.

Konečnou verzi základního textu hagady sestavili v 7. či 8. století o. l. babylónští učenci, jeho znění se nám však dochovalo až z 10. století. Nejstarší dochované rukopisné hagady pocházejí ze 13. – 14. století, první známá tištěná hagada vyšla ve španělské Guadalajaře roku 1482. V průběhu 16. a 17. století byly postupně vydány čtyři tisky, jejichž výzdoba i grafická úprava zásadně ovlivnila tištěnou podobu hagady. První z nich je pražská hagada Geršoma ben Šeloma ha-Kohena (1526), jejíž umělecká výzdoba dlouhou dobu ovlivňovala podobu hagad nejen v aškenázské oblasti. Další důležité tisky vzešly z hebrejských tiskáren v Mantově (1560), Benátkách (1609) a Amsterdamu (1695); obzvlášť ilustrace poslední edice byly později často imitovány, ne-li přímo kopírovány.

Ilustrace hagad se úzce vážou k jejímu obsahu a nejčastěji zobrazují sederový obřad, biblické pasáže (nalezení Mojžíše, otrocká práce v Egyptě, deset egyptských ran, odchod z Egypta, přechod přes moře apod.) nebo příběhy talmudické literatury, do hagady zařazené (např. pesachový seder v Bnej Brak, vyobrazení čtyř typů synů). Opomíjena není ani eschatologická naděje v nové vyvedení Izraele, tentokráte z exilu, zobrazená nově zbudovaným Chrámem v Jeruzalémě. Novější edice hagad již plně užívají tvorby soudobých židovských umělců a tento trend se z 19. století přenesl do století 20. V postkomunistickém Česku byla doposud vydána pouze S pomocí Boží nová pražská pesachová hagada v překladu a s výkladem rabiho Efraima K. Sidona (1996).

Jak výstava v Galerii Roberta Guttmanna ukazuje, sbírka pesachových hagad v Židovském muzeu v Praze představuje nejen sourodý celek mapující historii, vývoj a proměny jejich literární a estetické podoby, ale je též dokladem bohatého náboženského a kulturního života nejen českého, ale také evropského židovstva.