TZ: Adam Dostál

Adam Dostál / 034 - Obrazy, fotografie, objekty / Galerie Caesar / Olomouc / 6. - 29. 5. 2014

V zatáčce směrem na Olomouc

Je téměř kanonické, vyjadřovat se k dílům výtvarníků poetickými obraty, zvláště tehdy, když cítíme, že vše již bylo na díle dokonáno, že vše již bylo řečeno, že vlastně není co dodat. Ale pak nás autor požádá o „pár slov“ do katalogu. Cítíme, jak úpěnlivě toužíme zmnožit to, čím jsme byli autorem obdarováni a to nikoli z úcty k dílu, ale z touhy spolu se podílet při tvoření krásy. Tímto počinem zároveň vysíláme signál k tvůrci, že jsme přijali jeho laskavou nabídku vstoupit na území privátního ticha jiného člověka. Pak už záleží jen na nás, zda se naladíme na stejnou tóninu jako autor a rezonujeme s ním v jemných záchvěvech autentického bytí prostřednictvím obrazů, slov, akordů, ticha….

Tento stav milosti jsem prožil v díle Adama Dostála a nemám pro to žádné racionální vysvětlení. Jeho obrazy i texty do mě vstoupily bez podmínky studia vysvětlujících textů. Jen tak samovolně se otevřely dveře, bylo prostřeno. Tvorba Adama krystalizuje v podobě, kterou všichni důvěrně známe, ale nevnímáme ji, protože je příliš obyčejná a často leží v hlíně, prachu a popelu.  Jeho obrazy se volně vznášejí, povalují, ulpívají vně, ale především v nás a Adam nám je „pouze“ opětovně zviditelňuje.

Vůbec nezáleží na tom, jakou techniku vizuálního i textového zobrazení Adam Dostál používá. Sám konstatuje například o svých fotografiích: „Všechny fotky dělám "malířským" způsobem, okamžitě totiž zapomínám veškeré technické znalosti. Samostatně neumím nic ořezat, komprimovat, přibarvovat, vyhýbám se manipulacím s clonou a časem atd. Vše fotím ve výsledném formátu a barvě automatem, akorát různými foťáky, režimy, zaostřením a případně nasvícením. Takže jsou to spíše nalezené samovolně vzniklé obrazy než fotografie.“

Adam Dostál se vyskytuje jako básník ve třech skupenstvích – jako výtvarník, jako senzibilní proutkař pracující se slovy, ale především jako člověk. Setkání s Adamem zprostředkovává stejnou energii jako procházka stromořadím, loukou táhnoucí na zádech kopec, jako koncert samoty, jako výstava tajných životů věcí, nebo jako čtení čehokoliv v koutku na půdě starého domu.

Ano, všechno už tu bylo a pravděpodobně i nadále bude. V dílech řady malířů najdeme obdobné abstraktní motivy, podobá východiska k tvorbě, ale to je naprosto nedůležité. V díle Adama Dostála jde o žitý svět. Vesnička Horní Loděnice, ve které autor bydlí a tvoří, téměř ani neexistuje. Když projíždíte autem mezi Opavou a Olomoucí, nikdy se zde nezastavíte - není důvod, a přesto zde Adam nachází mikro a makrosvět enigmatického světa, který často a zbytečně hledáme tak daleko od domova. V případě Adama Dostála je vše na svém místě, a navíc v dosahu pomalé lidské chůze.  Adamova tvorba nám zjevuje asketický, ale zároveň nově „okouzlený“ svět, který je nezbytným předpokladem pro sdílení intimity a prostoru k usebrání.

Jiří Siostrzonek