TZ: Alexandre Estrela

Alexandre Estrela, MeetFactory, Praha, 1. 5. - 30. 5. 2009

Po předchozích výzkumech uskutečněných v souvislosti s výstavami "Solar Radiation and Cosmic Forces (Sluneční záření a kosmické síly)" a "Putting Fear in its Place (Jak ukázat strachu jeho místo)" si Alexandre Estrela znovu vytváří základnu pro přístup k zobrazení a jeho vnímání.

Základem jsou studie vypracované v ateliéru, kde lze najít experimentální díla, která se blíží jeho výzkumu - hledání odporu obrazu k pohybu, autonomie obrazů a vjemových iluzí... cílem na této nové cestě je adaptace těchto a dalších nových problémů v rámci kreativní rezidence společně s Natxo Checou na ostrově Sao Miguel na Azorách pod záštitou galerie ZDB (Ze Dos Bois). Zatím nikde nezveřejněné výsledky tohoto brainstormingu budou poprvé předvedeny na individuální výstavě v MeetFactory v Praze.

A Příroda prohlašuje: - Já jsem unikající Celek. „William James říká, že svět se nám ukazuje jako neurčitý tok, jakýsi kompaktní proud, obrovská záplava, ve které nejsou žádní lidé nebo předměty, pouze zmatené vůně, barvy, zvuky, teploty... Základ psychické aktivity spočívá v dělení toho, co je spojitým celkem, oddělování a dál zařazování pomocí nástrojů do skupin - předmětů, lidí, zvířat, zeleniny..." Z „Plánu úniku" Adolfa Bioy Casarese („A Plan for Escape") Werner Herzog říká ve své knize Herzog o Herzogovi, že základním principem Přírody je krutost a že jakékoliv snažení o její zkrocení je marné. Tento nezkrotný charakter člověka odpuzuje a vytlačuje ho do externích podmínek, umělých, to znamená mimo rovnováhu.

Tímto způsobem, když Herzog natáčí Přírodu, vyplývá na povrch tato marnost. Nejenom neschopnost jednotlivce uvést se do souladu s celkem, ale také obrazy samy, které nás odstrkují pryč od jakékoli možnosti jejich ochočení a interpretace.

Předpokládejme, že Příroda je poznatelná jako přítomný prostor, umístěný do dimenzí vymezených celkem. Přijměme poznání jako systém interpretace světa, vytvořený člověkem, a systém jeho vnímání Přírody z pohledu daného jeho postavením: postavením člověka. Myslí však na toto všechno Příroda? A jakého tlumočníka si může najít pro interpretaci sebe sama?

Prostor Přírody zná sám sebe jako neměnný proud, odmítající konkrétní poměry člověka, jeho expanzivní a progresivní postoj. Moudrost Přírody, figurující v antropologické perspektivě, nám dává dočasnou a omezenou možnost zobrazení.

Příroda tím, že ustavuje princip popření své externity, vyvrací naši mylnou představu toho, že ji chápeme jako antropomorfní rozšíření života člověka. Mytizace Přírody, jak ji prosazuje člověk - jako místa, kde vládne porozumění mezi jednotlivými druhy, prostě není přijatelná.

Možnosti zobrazení, prosazované bytostí, která je odpojená od své celistvosti, jsou určeny k zavržení a odmítají naději na usmíření. Tentativa de reconciliação. Tímto chápeme, že Příroda potlačuje jakoukoliv na ni namířenou intervenci a ukazuje možnosti odporu proti manipulaci.

Přivolávajíce k sobě veškeré odepření spoluúčasti, Příroda ve svém zarytém distancování se od věd, které jí jsou připisovány, proměňuje v obrazy neviditelné vlastnosti absolutního odporu. Když je zachycena, obrazy v sobě nesou určitou nehybnost, vzdorují manipulaci. Když je Příroda filmována, malována, kreslena... přenáší svou nepřízeň do obrazů.

První myšlenka této výstavy se zrodila z přirozeného konfliktu mezi manipulovanými obrazy a nepředvídanými možnostmi zobrazení Přírody. Abychom dosáhli podmínek, ve kterých se prezentuje zobrazení zohledňující svou animozitu, takové, které se opakovaně skrývá za svou integritu, musíme vytvořit ultraperspektickou metodologii (1), která by měla identifikovat body napětí v obraze vzdorujícím manipulaci stejně jako v inertních bodech Přírody. V této možnosti se skrývá další poznání sdělované přírodou: propad do nové dimenze, protestující proti lineárním, racionálním a karteziánském představám, původně vlastním lidské zkušenosti. (1) Termín vytvořený prof.Otto Rosslerem - Univerzita v Tubingenu

Alexandre Estrela (1971, Portugalsko) Estrela vystudoval School of Visual Arts v New Yorku, Universidade Tecnica's College of Fine Arts v Lisabonu a Rietvield Academy v Amsterodamu. Jeho práce jsou zastoupeny v několika světových sbírkách současného umění.

Alexandre Estrela pracuje s rozmanitými médii, ale jeho práce v oblasti videa si získala nejvíce pozornosti. Jeho práce podněcuje neustálé tázání se na povahu vnímání obrazů či přestav tím, že pracuje s potenciálem vytváření těchto obrazů, který nabízí odborný jazyk videa. Používá postup, jež má své počátky v 70. letech, kdy první přenosné videokamery umožnily umělcům prozkoumat nový materiál. Estrela kombinuje tuto metodu se současnými technologickými možnostmi počítačů. Video dnes už není používáno pouze jako instrument pro zachycování obrazů, video je také nástrojem vytvářejícím další obrazy, které vznikají „výzkumnou" a nekonformní manipulací použitého materiálu. Estrela se uchyluje k běžným a obvyklým technologickým prostředkům - přístrojům, které se staly běžnými průvodci každodenního života, televizi, video kameře, projektoru - a pokouší se používat to, co je obvykle vnímáno jako technický omyl nebo chyba při práci s těmito přístroji. Reakce přístrojů, které jsou více či méně nepředvídatelné, jsou totiž zahrnuty do konečného obrazu.