TZ: Alfons Mucha

Alfons Mucha: Český mistr Belle Epoque / MG: Uměleckoprůmyslové muzeum / Brno / 16. 10. - 24. 1. 2010

V době znovuobrození florálního dekoru přichází do Moravské galerie v Brně Český mistr Belle Epoque — Alfons Mucha. „Art nouveau“, „Belle Epoque“, „le style Mucha“, to vše je aktuální výstava v Uměleckoprůmyslovém muzeu, pořádaná Moravskou galerií v Brně ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze a za podpory Muchovy nadace. Vystaveny jsou nejen slavné divadelní, reklamní a výstavní plakáty tohoto „českého Pařížana“, ale také Muchovy ilustrace, kresby, obrazy, dekorativní panó a fotografické studie. Návštěvníci spatří nejslavnější plakáty inspirované slavnou francouzskou herečkou Sarah Bernhardtovou, které si dodnes uchovávají kouzlo její osobnosti a okouzlují tisíce nadšených obdivovatelů po celém světě, i jedinečné ukázky kresebných skic z vrcholného pařížského období. „Výstava představuje více než 150 exponátů reprezentujících průřez Muchovou tvorbou. Návštěvníci mají možnost spatřit řadu děl, která jsou vystavena vůbec poprvé, anebo opětovně po dlouhé době. Mohou nahlédnout přímo do pramenů prostřednictvím výběru z Muchovy osobní korespondence. Ve speciální výstavní sekci, kterou připravil Jaroslav Moravec, numismatický odborník České národní banky, naleznou podrobné informace o Muchových návrzích československých papírových platidel,“ zve Marta Sylvestrová, kurátorka výstavy.

K výstavě je vydán rozsáhlý katalog s řadou barevných reprodukcí připravený kurátory výstavy, který je v prodeji na pokladnách MG. Návštěvníci se mohou těšit také na doprovodný program, v rámci něhož jsou již tradičně připraveny výtvarné dílny pro děti i dospělé, tvůrčí dílny pro pedagogy, chystají se komentované prohlídky výstavy, přednášky, ale také beseda s vnukem Alfonse Muchy a jeho manželkou, naplněná vzpomínkami z rodinného života dědečka.

Rodák z moravských Ivančic zažil vrchol své tvorby v Paříži. V uměleckém prostředí této metropole se na sklonku 19. století stal vedle Julese Chéreta a Henriho de Toulouse-Lautreca zakladatelem secesního plakátu a významným představitelem stylu art nouveau, nazývaného ve spojitosti s jeho pařížskou tvorbou „le style Mucha“.

Pařížské období charakterizuje kurátorka výstavy slovy: „Jeho múzou se řízením osudových okolností stala jedna z prvních hvězd populární kultury, francouzská herečka Sarah Bernhardtová. Tvorba z období, kdy tato osudová žena ozářila svým charismatickým duchem Muchovu pařížskou tvorbu, tvoří vrchol výstavy. Návštěvníci mají po dlouhé době opět možnost spatřit jedinečná Muchova díla, jako například plakáty Gismonda a Dáma s kaméliemi, vytvořená pro reklamu divadelních představení, v nichž ,božská Sarah‘ předváděla evropskému i americkému publiku vrchol svého hereckého umění.“

První výstava plakátů Alfonse Muchy se v brněnském Uměleckoprůmyslovém muzeu (nynější součásti Moravské galerie v Brně) uskutečnila ještě za autorova života v říjnu až listopadu roku 1936. Byla reprízou Muchovy pařížské retrospektivy uspořádané v tomtéž roce společně s Františkem Kupkou v Muzeu soudobých zahraničních výtvarných škol (Musée des Écoles Étrangères Contemporaines, Jeu de Paume des Tuileries) a byl k ní vydán katalog s texty Alfonse Muchy a profesora Františka Žákavce. Brněnský Rotary klub při té příležitosti publikoval soukromým nákladem Tři Muchovy projevy o jeho životě a díle.

Alfons Mucha v rámci příprav své plakátové výstavy napsal tehdejšímu řediteli muzea architektu Stanislavu Sochorovi: „Myšlenka uspořádati výstavu afiší je velice zajímavá a dá se z ní pěkně ukázati, jak před 35–40 lety nazíralo se na afiše vůbec. Tenkrát, za mé doby, byly zdi města Paříže — zrovna tak jak jiných měst, značně monotonní: spokojili se oznamovatelé formou a tiskem jednoduchým, bez příkras. Pokud je známo, vedle malíře Chéreta byl jsem já, který si troufal osvěžiti nároží města afiší uměleckou — jediný. Hlavní pohnutkou mi bylo, že jsem chtěl použít publikačních výhod afiší, aby se i do nejširších vrstev obecenstva dostala možnost vidět a zajímat se o dílo umělecké. Byl jsem ovšem velmi bohatě odměněn — neboť vbrzku stala se afiše umělecky provedená nezbytností.“ Dopis z Archivu Moravské galerie v Brně je zařazen mezi dokumenty ve výstavě.

O oživení zájmu o Muchovu plakátovou i malířskou tvorbu se na sklonku sedmdesátých let zasloužila brněnská kunsthistorička Jana Smejkalová, která uspořádala v roce 1979 v Moravské galerii v Brně výstavu Muchových plakátů a následně zde představila i výběr z Muchova malířského díla. Pro plakát výstavy tehdy autorka použila Muchův obraz Múza z majetku Krajské galerie výtvarných umění ve Zlíně, který je portrétem jeho dcery Jaroslavy a nyní je opět po letech zapůjčený ze stálé expozice zlínské galerie na Muchovu výstavu v Moravské galerii v Brně.

První verze současné výstavy byla nedávno uvedena v budapešťském Muzeu krásných umění pod názvem In Praise of Women. Alfons Mucha — Czech Master of Art Nouveau a zhlédlo ji 75 000 návštěvníků. Rozšířenou verzi této návštěvnicky atraktivní a úspěšné výstavy mohou nyní navštívit zájemci i v České republice jako jeden ze stěžejních projektů brněnské podzimní výstavní sezony. Výběr plakátů ze sbírek Moravské galerie v Brně, Uměleckoprůmyslového musea v Praze a kreseb a maleb zapůjčených z Muchovy nadace, který dominoval budapešťské přehlídce, je zde doplněn zejména o zápůjčky z českých galerijních, muzejních a privátních sbírek. Mezi zapůjčiteli figurují: Národní galerie v Praze, Muzeum Brněnska — Muzeum v Ivančicích, Galerie výtvarného umění Ostrava, Krajská galerie výtvarného umění Zlín, Západočeská galerie v Plzni, Západočeské muzeum v Plzni, Muzeum umění Olomouc, Galerie moderního umění v Hradci Králové, Středočeská galerie v Kutné Hoře, Česká pojišťovna a další.

„K poprvé vystaveným dílům patří například olejový portrét Elišky v moravském kroji z roku 1932, zapůjčený ze soukromé sbírky. Je ukázkou Muchovy pozdní malířské tvorby a představuje šestnáctiletou dceru Muchova přítele, významného pražského stavebního inženýra Jaroslava Josefa Polívky, který spolupracoval v letech 1946–1959 s americkým architektem Frankem Lloydem Wrightem. Návštěvnická veřejnost má možnost spatřit nyní opět po delší době pastelové a uhlové kresby z autorova hrušovanského, mnichovského i pařížského období a kresebné studie k cyklu Blahoslavenství, vytvořené během Muchovy svatební cesty na Šumavě v roce 1906, které s ohledem na ochranu před světelnými a klimatickými vlivy bývají vystavovány sporadicky,“ dodává kurátorka.

„Alfons Mucha je tak zřetelně a trvale přítomný v našem vědomí jako významný světový tvůrce českého, respektive moravského původu, že se na něj v domácích muzejních institucích téměř zapomíná. V roce sedmdesátého výročí jeho smrti se tak dostává zasloužené pozornosti jeho dílu především v zahraničí, jak o tom svědčila například výstava ve vídeňském Belvederu a její následné reprízy, z nichž ta poslední právě probíhá v Mnichově. Moravská galerie v Brně v minulých letech prezentovala Muchovu tvorbu také zejména v cizině; velmi úspěšné turné našeho muchovského projektu v Japonsku se konalo v letech 2007/ 2008, takže zjištění, že poslední velký projekt věnovaný rodákovi z Ivančic mohli naši návštěvníci vidět v Brně před bezmála třiceti lety, je překvapivé.

Naše potřeba vrátit se k umělci, který ještě dnes vyvolává bouřlivé diskuse, bohužel zejména v souvislosti s nedořešenou budoucností monumentálního cyklu Slovanská epopej, se ideálně potkala s přáním Muzea krásných umění v Budapešti a vedla k rozhodnutí uspořádat v rámci českého předsednictví Muchovu výstavu, se kterou se teď ve variantě setkáváte v Brně, jako vrchol tamější české sezony. Díky tomu jsme tedy mohli k projektu přistoupit nejen zodpovědně, ale také s jistou velkorysostí zejména při vydání doprovodné publikace. Věřím, že náš muchovský návrat potěší všechny, kdo obdivují secesi od chvíle, kdy ji začali brát vážně významní protagonisté dějin umění. Obliba secese samozřejmě souvisí s uvolněnou reakcí na estetiku utilitárního, puristického až odhmotněného kánonu, avšak naše výstava by mohla prokázat i její zřejmou souvislost se zrodem dnešního světa, tolik kritizovaného pro konzum, okouzlení reklamou či budování virtuálních sfér, ve kterých unikáme před banální skutečností. Možná to neděláme tak elegantně jako před sto lety, ale určitě dokážeme porozumět tehdejšímu okouzlení novým životním stylem a jeho výtvarnou podobou.“

Marek Pokorný

ředitel Moravské galerie v Brně

„Výstava Alfons Mucha – Český mistr Belle Epoque je společným projektem Moravské galerie v Brně a Uměleckoprůmyslového musea v Praze, pořádaným za podpory Muchovy nadace. V expozici je kladen důraz na Muchovo pařížské období, kdy jeho grafické umění dosáhlo vrcholu inspirováno charismatickou herečkou Sarah Bernhardt a jeho dekorativní tvorba, dotvářející atmosféru Belle Epoque, proslula v Evropě a ve Spojených státech jako ,styl Mucha‘. První verze výstavy byla představena od 20. března do 7. června 2009 v Muzeu krásných umění v Budapešti a zařadila se mezi doprovodné akce českého předsednictví v Radě Evropské unie.“

Marta Sylvestrová

kurátorka Moravské galerie v Brně

ŽIVOTOPIS

1860

24. července narozen v Ivančicích na jižní Moravě jako Alfons Maria Mucha, syn Amálie a Ondřeje Muchových.

1878

Rané Muchovy datované kresby a akvarely (Johanka z Arku, Ivančická věž). Maluje divadelní dekorace v ivančickém ochotnickém divadle, kde působí i jako režisér a herec.

1879

Na radu malíře Zeleného se přihlásí na Akademii výtvarných umění v Praze, kde je však jeho žádost o studia zamítnuta.

1879–1881

Na podzim odchází do Vídně k firmě Kautsky–Brioschi–Burghardt, vyrábějící divadelní kulisy a opony. Firma financuje jeho večerní kurzy kreslení. Působí na něj tvorba Hanse Makarta. Desátého prosince 1881 zničí požár vídeňský Ringtheater a Mucha ztratí práci. Na čas se usadí v Mikulově a maluje portréty.

1882–1885

Ve službách hraběte Eduarda Khuen-Belasiho maluje závěsné figurální obrazy na zámku v Hrušovanech nad Jevišovkou a v blízkém zámečku Emmahof (Emin dvůr, zv. Emín).

1884

V rodovém sídle Khuenů na hradu Gandegg u Bolzana v Tyrolích vyzdobí ve dvou rytířských sálech stěny a klenby nástěnnými malbami s historickými náměty. Maluje krajiny a portréty.

1885–1886

Studijní cesta po Tyrolích a severu Itálie (Benátky, Florencie, Boloňa, Milán) společně s hrabětem Khuenem. Na podzim je přijat na Akademii v Mnichově, učí ho Ludwig von Löfftz a Johann Caspar Herterich.

1887

Odjíždí do Paříže, navštěvuje Academii Julian. Jeho učiteli jsou Jules-Joseph Lefèbvre, Jean-Paul Laurens a Gustave Boulanger.

1888

Léto a část podzimu tráví na panství Hrušovany, pokračuje ve výzdobě zámku.

Po návratu do Paříže v listopadu se zapisuje k dalšímu studiu na Académii Colarossi v Rue de la Grande Chaumière v Latinské čtvrti.

1889

Konec apanáže od hraběte Eduarda Khuen-Belasiho znamená pro Muchu konec studií a začátek rozsáhlé ilustrační spolupráce s francouzskými a českými vydavateli.

První Muchovy ilustrace pro francouzské časopisy Le Petit Français illustré a La Vie Populaire.

1890

Usazuje se na šest let v Rue de la Grande Chaumière, odkud pochází řada jeho fotografických snímků modelek a přátel, mj. i Paula Gauguina.

1891

Přátelství s Paulem Gauguinem, Paulem Sérusierem a ostatními členy skupiny Les Nabis.

Začíná spolupracovat s nakladatelstvím Armand Colin.

Spolupráce s tiskárnou Lemercier na publikaci Costume au Théâtre, poprvé zobrazí Sarah Bernhardt v roli Kleopatry.

1892

Na Académii Colarossi si zřídí vlastní kurz kresby a kompozice.

1894

Koncem roku navrhuje plakát Gismonda, první pro Sarah Bernhardt, tištěný firmou Lemercier.

1895

Začátek oficiální spolupráce se Sarah Bernhardt (plakáty, dekorace, kostýmy, šperky i účesy).

1896

Stěhuje se do ateliéru v Rue du val-de-Grâce v blízkosti sídla tiskárny Champenois. Soused sochař Auguste Seysses Muchu přivádí k realizaci plastik.

1897

Vlastní výstava v Salon des Cent — výstava pak i ve Vídni, Praze, Budapešti, Mnichově, Bruselu, Londýně a New Yorku. Vyučuje dekorativní kreslení ve vlastním ateliéru.

1898

Cesta na Balkán. Členem Wiener Secession. Vyučuje v Académii Colarossi. Vstupuje do zednářské lóže.

1899

Cesta po Bosně a Hercegovině. Příprava návrhů pro Pavilon Bosny a Hercegoviny na Expo Paříž 1900.

1900

Končí oficiální spolupráce se Sarah Bernhardt. Za výzdobu interiéru Pavilonu Bosny a Hercegoviny obdrží stříbrnou medaili a je pasován na rytíře Řádu Františka Josefa I. za práce pro Expo Paříž 1900.

1900–1901

Návrhy výzdoby klenotnictví Fouquet v Rue Royale, Paříž.

1902

Se sochařem Augustem Rodinem cestuje do Prahy a na Moravu.

1903

Dne 17. října se v Paříži seznamuje s Marií Chytilovou z Chrudimi, budoucí chotí.

1904

První cesta do USA, příjezd do New Yorku 5. března.

1905

Druhá cesta do USA. Věnuje se především malbě portrétů. Vede kurz kreslení na New York School of Applied Design for Women.

1906

Dne 3. dubna zahajuje svoji newyorskou výstavu. Desátého června se v kapli sv. Rocha při Strahovském klášteře ožení s Marií Chytilovou. Z manželství se narodí dvě děti, Jaroslava (1909) a Jiří (1915).

Usadí se na několik let ve Spojených státech amerických. Vystavuje ve Filadelfii, Chicagu a Bostonu.

1909

Zakládá Americkou Slovanskou společnost a rozhodne se namalovat monumentální obrazový cyklus k oslavě všech Slovanů. O Vánocích získá příslib mecenáše Charlese R. Cranea k financování Slovanské epopeje.

1910

Po návratu do Čech si zřizuje ateliér na zámku Zbiroh, kam se s rodinou stěhuje na 18 let.

1910–1913

Přednáší v Chicagu, Bostonu, Milwaukee a ve Filadelfii.

1911

Podílí se na malířské výzdobě Obecního domu v Praze. Podniká cesty do Ruska, Polska, Srbska a Bulharska, aby pořídil první skici k obrazům cyklu Slovanská epopej. V ateliéru na zámku ve Zbirohu dokončí první plátno Slovanské epopeje. V ateliéru na Václavském náměstí v Praze realizuje menší zakázky.

1912

Dne 6. prosince předává městu Praze první tři plátna Slovanské epopeje.

1913

Cestuje do Moskvy a Petrohradu, aby našel představitele k obrazu Zrušení nevolnictví na Rusi (1914).

1918

Po rozpadu rakousko-uherské monarchie navrhuje státní znak Československé republiky, první československé známky a bankovky.

1919

Vystavuje prvních jedenáct pláten Slovanské epopeje v pražském Klementinu.

1920

První část cyklu Slovanská epopej je vystavena v Art Institute of Chicago, zhlédne ji 600 000 návštěvníků.

1921

Od 19. ledna vystavuje Slovanskou epopej v Brooklynském muzeu v New Yorku. Další reprízy odmítá z obavy o poškození exponátů.

1928

Prvního září odevzdává cyklus dvaceti monumentálních pláten Slovanské epopeje darem městu na výstavě ve Veletržním paláci v Praze. Rodina se stěhuje do Prahy.

1931

Realizuje vitráže pro novou arcibiskupskou kapli v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.

1932

Na dva roky se stěhuje s rodinou do francouzské Nice.

1933

Připomenut v Paříži v Musée des Arts Décoratifs výstavou Le Décor de la Vie sous la Troisième République.

1934

Francouzskou vládou povýšen na důstojníka Čestné legie.

1936

Poslední cesta do Paříže v souvislosti s retrospektivní výstavou 139 děl v pařížském Musée des Écoles Étrangères Contemporaines, Jeu de Paume des Tuileries, konanou společně s výstavou českého abstraktního malíře Františka Kupky.

Koncipuje Tři projevy o životě a díle — soukromý tisk Rotary klubu u příležitosti výstavy v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně (dnešním Uměleckoprůmyslovém muzeu Moravské galerie v Brně).

1939

Na jaře je jako svobodný zednář zatčen gestapem, po několika dnech výslechů propuštěn.

Dne 14. července umírá ve věku 79 let. Je pohřben na Slavíně na Vyšehradě v Praze.