TZ: Antoon van Dyck

Antoon van Dyck: Iconographie / NG: Štenberský palác / Praha / 7. 10. 2009 – 10. 1. 2010

Antoon van Dyck (1599-1641), jeden z nejproslulejších barokních malířů, žák Hendricka van Balena a Petera Paula Rubense, působil kromě rodných Antverp také úspěšně v Itálii a v Anglii. Stal se vyhledávaným portrétistou s citlivým a vytříbeným rukopisem. Širší veřejnosti je však dnes méně známo, že byl nejen výborným malířem, ale také bravurním kreslířem a autorem obdivuhodných leptů. Počet jeho vlastnoručních grafik není veliký, - jde o osmnáct leptů - v dějinách umění má však i jeho grafická tvorba důležité místo. Van Dyckovy grafiky byly a dodnes jsou oceňovány především pro svůj živý výraz, mistrovskou kresbu a působivou kompozici. Námětově se kromě dvou grafik jedná o podobizny, které většinou zachycují Van Dyckovy současníky umělce. Tato díla vznikla patrně mezi roky 1630–1632 a později byla začleněna do cyklu portrétů významných umělců, učenců a státníků, který je od 18. století označován názvem Iconographie. Portrétní cyklus byl Van Dyckovou iniciativou, podle malířových předloh vytvořili přední nizozemští rytci živě podané podobizny, které byly pro svou výtvarnou kvalitu vždy vysoce ceněny a hojně napodobovány. Rytci, kteří se na díle podíleli, patřili k nejlepším mistrům svého řemesla ve své době. Většinu z nich znal Van Dyck z doby svého působení v Rubensově dílně, jako např. Paula Pontia a Lucase Vorstermana st., kteří jsou autory největšího počtu mědirytů. Mezi autory rytin dále figurují Robert van Voerst, Pieter de Jode mladší, Schelte à Bolswert, Willem Hondius a další.

Nejpočetnější skupinu v cyklu tvoří soubor umělců a milovníků umění, zahrnující malíře, rytce, sochaře a architekty, především Vlámy, umělcovy učitele, vzory, přátele, kolegy. Někteří, jako na příklad malíři Frans Francken st., Adam van Noort, Jan Bruegel st. aj. jsou zastoupení na Van Dyckových vlastnoručních leptech. Část podobizen zachycuje umělce, které Van Dyck poznal během svého pobytu v Anglii, jako např. velšského architekta Inigo Jonese, působícího ve službách anglického krále Karla I., živě zobrazeného v bravurně provedeném mědirytu od Roberta van Voerst. Do cyklu bylo zařazeno také několik umělců ze severního Nizozemí jako např. Michiel Jansz.

van Mierevelt, a dále francouzský mistr leptu Jacques Callot. Umělci jsou v Iconographii zobrazeni v sebevědomých postojích či v soustředěném zamyšlení, které poukazuje k intelektuální povaze jejich tvorby. Převážně jsou zachyceni bez atributů své profese (štětce. palety atd.), v elegantním oděvu, jejich portréty se tím připodobňují podobiznám učenců a státníků, čímž je vyzdvihována jejich společenská prestiž. První vydání cyklu, které vyšlo za Van Dyckova života, obsahovalo osmdesát portrétů.

Úspěšný cyklus byl po umělcově úmrtí rozšiřován o další listy a opakovaně vydáván. Edice z roku 1645 zahrnuje i vlastnoruční Van Dyckovy lepty, které však byly doplněné v technice mědirytu jinými rytci. Vydavatel objednal i několik dalších portrétů podle umělcových předloh a celkový počet grafik v sérii tak dosáhl stovky. V pozdějších edicích se tento počet ještě zvýšil.

Výstava v grafickém kabinetu ve Šternberském paláci z cyklu představí výběr osmi grafických listů.

Blanka Kubíková

kurátorka grafické sbírky SGK NG