TZ: Barbora Bieylonovič v Regionálním muzeu a galerii v Jičíně

Barbora Bieylonovič / Cesta ticha / Regionální muzeum a galerie v Jičíně / Jičín / 1.11. - 11.12. 202

Vernisáž výstavy se uskuteční v sobotu 5. listopadu 2022 od 15 hodin. Úvodní slovo pronesou Barbora Vlášková a Jana Schlesingerová

Posvátné ticho rezonující v díle malířky Barbory Bieylonovič svou symbolickou snovou atmosférou podněcuje k zastavení a kontemplaci. Volný cyklus portrétů a krajin spolu s figurálními kompozicemi můžeme vnímat především z hlediska subjektivního emocionálního prožitku. Ten je v nás vyvoláván zejména škálou intenzivních barev, odkazujících k impresionistickým tendencím či předcházející etapě romantizujícího krajinářství, reprezentované díly Williama Turnera nebo studiemi atmosférických jevů Johna Constabla.

Pojem ticha vyvěrající z tvorby autorky však není ztvárněn minimalistickým uměleckým stylem, který by se pro znázornění tohoto stavu zklidnění ve výtvarném umění dal předpokládat, ale naopak proměnlivé nálady krajin, které jsou často inspirovány konkrétními místy, poutají svou prostorovou hloubkou, bohatostí tónů malby, atmosférou i kompaktním světelným režimem. Vnímáním ticha v prostoru nezkoumá ani proces poslouchání či komunikace, ale pouze pohroužení se do svého nitra. Sytost valérů, často jdoucích do temných, či vášnivě rudých tónů, nemá vzbuzovat pocity zmaru nebo agrese, ale rozehrát v nás spektrum nálad a individuálních tužeb.

Do ticha spojeného s přírodou můžeme vstoupit jen skrze vlastní vědomí a nechat ji ožít naší fantazií. Zejména obrazy s motivem kraje kolem Budče či cykly močálů tuto imaginaci značně podporují. Močál, jako místo na první pohled nehostinné, a tedy oproštěné od přemíry ruchu, v sobě skrývá množství života i skrytých procesů a tajemství, kterých si je autorka  dobře vědoma a zpracovává je i ve vztahu k osobním zážitkům a vzpomínkám.

Výzvu k ztišení ostentativně naznačují gestem ruky i postavy zasazené do apokalyptických krajin, či ji najdeme na sériích portrétů, které mají především symbolický charakter. Propojení přírody s figurou a zkoumání stavu duše zůstanou pro Barboru vždy nevyčerpatelným tématem.

Náměty zabývající se těžko uchopitelným pojmem ticha spojeným se zdánlivou nečinností     a statičností je pro autorku dlouhodobou výzvou a zabývá se jím z mnoha různých úhlů pohledu. Tato intimní tématika, chápaná každým jedincem odlišně, by se prostřednictvím děl Barbory Bieylonovič dala pojímat jako cesta hledání osobního ticha.