TZ: BHG

BHG / Pure Hate / Nevan Contempo / Praha / 9. 12. 2016 - 14. 1. 2017

Čirá nenávist v Nevan Contempo

Artalk.cz / 22.2.2022

Anežka Jindrová / recenze výstavy

Recenzovaná výstava je snad do značné míry ukázkou toho, že kurátorský úspěch nemusí být nezbytně podložen zevrubným výzkumem, ani sofistikovaně komplikovaným konceptem. Devízou této výstavy je schopnost ohraničit (časově, národnostně, ideově) potenciálně bezbřehé téma a to prezentovat skrze strukturu vztahů vznikajících společnou koexistencí vystavených děl.^7. Autorství a vyjmenování spolupracovníků je bezcenné. Není důležité, který prvek a nápad je čí, není důležité, jak bylo postupováno. Že se jedná o další kolo v přehodnocování teorie umění, je zřejmé: starým jazykem už o něm neumíme mluvit.^3. Zapojením několika myslí určitě vznikne víc, než když se zapojí jedna.^3.

Výstava otevřela pozoruhodný dialog mezi minulostí a současností, který do té doby – alespoň co je mi známo – v českém, respektive československém prostředí v této míře zprostředkován nebyl.^5. Přes značný podíl bulvárnosti v citovaném titulku se tu zřetelně ukazuje ambivalentnost pocitů a nejistota, co si vlastně s uměleckým dílem počít.^8. Vzbuzuje totiž falešnou představu o výstavě jako o populistickém a komerčním podniku, čímž část potenciálních návštěvníků naopak zcela odradí.^4. „Je to šifra, kód, heslo, nějaký matematický zápis, nebo něco úplně jiného?“ může se ptát přicházející návštěvník. Pocit znejistění přitom jen narůstá. Výstava totiž divákovi žádné vodítko, které by ho dovedlo k rozklíčování titulu, nenabízí.^6. Něco na této výstavě zkrátka nedává zcela smysl – ať už jsou to fakta, datace, či něco jiného, výstava nás trochu obelhává.^1. Pohybuje se na pomezí utopie a simulakra, ale simulakra tak nenápadného a chytře provedeného, že si toho řada návštěvníků jistě ani nepovšimne.^5. Pro řadového českého diváka ale půjde jistě i navzdory tomu o objevnou podívanou.^7.

Výstava a její katalog představují – jak texty k výstavě deklarují – zmapování situace a poskytují základ k dalšímu zpracování.^2. Mezi exponáty v této tiskovině nejsou naznačeny žádné vazby; jsou prezentovány jako solitéry spíše než jako nositelé sdílených kulturních kódů a díla „stará“ a „nová“ jsou zde navíc – na rozdíl od expozice – paradoxně důsledně oddělena.^5. Snad bychom se dokonce obešli i bez (beztak stručného) doprovodného textu, který je však, vzhledem k tomu co popisuje, zcela adekvátní a skutečně může fungovat (což není zdaleka pravidlem) jako užitečný odrazový můstek.^7. Jako obvykle je otázkou, zda jde jen o teoretickou oporu výstavy aplikovanou ex post, nebo o myšlenkové východisko.^7.

Snad jediné, co výstava nezahrnula, jsou pomníkové realizace a díla ve veřejném prostoru. Obrovské množství materiálu je úctyhodným výstupem výzkumu, avšak možnosti a koncepční schopnosti jeho významové strukturace za kvantitou zaostaly.^2. Těší mne, jak to dobře vymysleli.^2. A dosáhnout takovéto divácké přístupnosti podle mě není vůbec málo.^7.

1. DRTINOVÁ, Natálie. Dlouhá cesta k utopii. artalk.cz. [online]. 25.11.2016 [cit. 2022-02-22]. Dostupné z: http://artalk.cz/2016/11/25/dlouha-cesta-k-utopii/

2. BARTLOVÁ, Milena. Národní sny a fašistická skutečnost. artalk.cz. [online]. 30.11.2016 [cit. 2022-02-22]. Dostupné z: http://artalk.cz/2016/11/30/narodni-sny-a-fasisticka-skutecnost/

3. LINDAUROVÁ, Lenka. Třetí mysl a ta Kovandova. artalk.cz. [online]. 28.11.2016 [cit. 2022-02-22]. Dostupné z: http://artalk.cz/2016/11/28/treti-mysl-a-ta-kovandova/

4. KLIMEŠOVÁ, Marie. Celník Rousseau v Praze. artalk.cz. [online]. 23.11.2016 [cit. 2022-02-22]. Dostupné z: http://artalk.cz/2016/11/23/celnik-rousseau-v-praze/

5. PACHMANOVÁ, Martina. Hledání nadčasových kvalit?. artalk.cz. [online]. 17.10.2016 [cit. 2022-02-22]. Dostupné z: http://artalk.cz/2016/10/17/hledani-nadcasovych-kvalit/

6. BESTA, Pavel. Zašifrované poselství AABBABBAACBC. artalk.cz. [online]. 1.2.2016 [cit. 2022-02-22]. Dostupné z: http://artalk.cz/2016/02/01/zasifrovane-poselstvi-aabbabbaacbc/

7. JINDROVÁ, Tereza. Vcelku dobře upečené a naservírované maso. artalk.cz. [online]. 30.4.2015 [cit. 2022-02-22]. Dostupné z: http://artalk.cz/2015/04/30/vcelku-dobre-upecene-a-naservirovane-maso/

8. BARTLOVÁ, Anežka. Vzpomínka na památník. artalk.cz. [online]. 18.5.2016 [cit. 2022-02-22]. Dostupné z: http://artalk.cz/2016/05/18/vzpominka-na-pamatnik/

BHG (Black Hole Generation) je umělecká skupina tvořená trojicí malířů mladší generace Davidem Krňanským (1987), Martinem Lukáčem (1989) a Juliem Reichelem (1981), společně s grafiky Štěpánem Markem (1989) a Janem Matouškem (1984). Jejich výstava s názvem Pure Hate představuje umělecký manifest, kterým skupina shrnuje společné myšlenky a postoje do jediného díla. V galerii vystavují jediný exemplář pseudopopového časopisu BHG Pure hate, který graficky zpracovali Marko s Matouškem.

Všichni zůčastnění prošli studiem na pražské UMPRUM. David Krňanský s Martinem Lukáčem absolvovali u Jiřího Černického, Julius Reichel u Jiřího Davida. Štěpán Marko je dosud studentem v ateliéru typografie u Karla Halouna a Jan Matoušek je v současnosti asistentem v ateliéru grafiky a nových médií u Petra Babáka. Doprovodný text k výstavě napsal Ján Gajdušek.