TZ: Dominika Trapp

Dominika Trapp / I’ve fallen and I can’t get up! / Galerie Klubovna / Brno / 26. – 29. 9. 2015

I’ve fallen and I can’t get up!

Dominika Trapp

26. – 29. 9. 2015

V době neoliberálního konsenzu, kde archetyp ideálního člověka je charakterizován zejména pojmy jako je nekonečná “mladost” - a s tím související vitalita, potence, dynamika a mobilita, jsou tyto koncepce čím dál tím méně napojeny na reálnou demografickou tendenci rychlého stárnoucího blahobytných západních společenství. Nicméně zdá se, že rozmanitost živých forem/pocitů, prostředí, trendů a aurum - generovaných skrze různé subsystémy digitální kultury - opravdu nereaguje na tuto přeměnu. A proto se tato výstava snaží probádat estetické dimenze tohoto problému skrze vstoupení do světa profesionálů, servisu a institucí napojených na téma stárnutí.

Svět se potýká s ohromujícím nárůstem stárnoucích obyvatel, kteří budou žít déle než kdy předtím. V průběhu následujících 20ti let se světová populace těch, kteří budou starší 65 let a déle skoro zdvojnásobí, z 600 miliónů na 1,1 biliónu. Podle Organizace spojených národů, standardního zdroje demografických odhadů, je dnes na světě okolo 600 milionů lidí starších 65ti let. Nicméně, v roce 2035 jich bude více než 1,1 biliónů - 13% populace bude přes 65 let. “Index závislosti starých osob” - závislost starých osob na osobách v produktivním věku - poroste ještě rychleji, zejména pak v bohatých zemích. Japonsko bude mít v roce 2035 69 starých lidí na každých 100 v produktivním věku (v roce 2010 to bylo 43), Německo 66 (dnes 38). Také Spojené státy, které mají relativně vysokou porodnost, zaznamenají změnu ze 14 na 27. Vstupuje svět do prodloužené éry “sekulární stagnace”, kdy mizí demografické dělení, růst je pomalý a sociální schémata se rozpadají? Proč jsou debaty o vztazích mezi stárnutím a budoucností sociálních systémů tak nepříjemné?

Tak, jak William Kristol a P.J. O’Rourke (editoři The Weekly Standard) napsali “generace generací” (tzn. Generace Baby boomers) jsou nyní zde, aby začali pobírat své penzijní příspěvky. Bývalí rebelové 60. let, kteří se stali mladými úspěšnými podnikateli (yuppies) 80. a 90. let nyní žádají svůj podíl dřívějších vkladů do rostoucí ekonomiky. Sobecky obtěžují stát, aby pokračoval ve financování jejich zaslouženého a marnotratného životního stylu, ve financování jejich litry benzínu polykající auta i cesty do Evropy a Asie. Podel Roberta J. Samuelsona, editora Newsweeku, tento postoj vlastně krade férové šance pro budoucí generace. Zatímco jsou vlády světa více nakloněny platit penzistům za jejich hlasy, než investovat do vzdělávání, infrastruktury nebo podporovat rodiny.  V tomto smyslu jsou důchodové systémy západních zemí v podstatě zkreslené: reflektují zájmy raných přispívatelů, mezitímco riskují možnost krachu celého systému (chronicky podfinancovaný penzijní systém už způsobil několik škod v rozpočtu v několika městech Spojených států).

Zatímco se politici konstantně obávají klimatických změn, terorizmu a migrace, zdá se, že nikoho se opravdu nedotýká to, že podle některých odhadů v roce 2060 budou výdaje na zdravotní péči v západních zemích zhltnou okolo 70% státního rozpočtu. Paradoxem současného důchodového systému je fakt, že zatím nikdy nebyl kritizován těmi, kteří jsou na hranici důchodového věku. Všichni doufají, že nezbytné reformy přijdou až po jejich odchodu do penze. A tak jsme se dostali k reálnému paradoxu: společenská smlouva a mezigenerační konsenzus, který podpírá penzijní systém jsou vždy přijímány těmi, kteří jsou opravdu blízkého profitování z nich. Upozorňuji, že toto jsou problémy vyspělého světa: pouze menšinová populace v Číně skládá jakékoli penzijní příspěvky...

Tamás Farkas

Výkladní skříň berlínské Medical Supply Store

Replika existující instalace společnosti German Hempel, distriutora zdravotnických ortopedických a protetických pomůcek.  Heslem jejich aktuální kampaně bylo: dynamika, sportovní charakter a mladost. Instalace je nešťastným příkladem toho, jak současné marketingové strategie nedbale reflektují kapitalistické vize člověka.

Home Video, 2004, 12 min /  Home Video II., 2015, 2 min, promítáno na gumové prostěradlo

Originální Home Video bylo natočeno před 11ti lety, kdy Dominika jeden den dokumentovala svého dědečka.  Pomíjivost rozeznatelná v první verzi a je skrytá za každodenními aktivitami a dialogy, nicméně v reedici vstupuje do prvního plánu.

Konzultanti: T+U, Tamás Farkas

Dominika Trapp *1988 v Budapešti

Žije a pracuje v Berlíně a Budapešti. Vystudovala malbu na maďarské Univerzitě výtvarného umění v Budapešti. www.trappdominika.hu