TZ: Eduard Ovčáček

Eduard Ovčáček / Ve zkratce / Museum Kampa / Praha / 2. 12. 2011 - 5. 2. 2012

Museum Kampa představuie výstavu:

Eduard Ovčáček: Ve zkratce

2. prosince 2011 - 5. února 2012

Eduard Ovčáček patří ke generaci nastupující na přelomu padesátých a šedesátých let. Jeho tvorba má přirozený vývoj, i když v ní v průběhu doby pochopitelně došlo k mnohým proměnám. Jsou pro ni příznačné dvě nebo tři základní linie, které se prolínajía vzájemně obohacují, Postupně se vřadila nejen do našich, ale i do mezinárodních souvislostí. Jeho příspěvek k lettrismu je velmi originální a zasloužísi zvláštní pozornost. Tato část jeho tvorby se totiž rozvíjíod první poloviny šedesátých let až do současnosti a autor v ní uplatňuje nejrůznější tvůrčí metody a technické postupy. K nim patří koláž, ve které využil propalování papírůkovovými písmovými matricemi. Jejich vrstvením pak vznikala výrazná struktura, která má své kořeny kromě lettrismu přirozeně také v informelu, z jehož podhoubí rané Ovčáčkovo dílo vyrůstalo. Autor nezůstal v této linii jen u koláží,ale písmo a z něj vznikající soustavy pronikaly také do obrazů nebo dřevěných objektů a reliéfů. Do nich opět vpaloval litery rozžhavenými kovovými matricemi. V průběhu let se písmo prosazovalo i v sériíchgrafických listů, v nichž autor od počátku experimentoval s různými netradičními postupy. Po technikách tisku z hloubky pak přešel k serigrafii, jejížmožnosti rozvinul u nás jako jeden z prvních. Od ní byl už jen krok k digitálním tiskům, kterými se soustředěně zabývá v posledních dvou desetiletích. Právě v těchto kompozicích uskutečňoval současné nápady a zároveň tvůrčím způsobem recykloval myšlenky minulých let. Dospěl k nové podobě struktur v prostupování rozmanitých témat, ve změnách formátu a barevné skladby. Mohl takřka bez hranic rozvíjet své prostorové představy, libovolně podle potřeby měnit měřítko.

Pozoruhodnou součástíjeho díla jsou také ruční papíry, ve kterých spojuje reliéfní strukturu s jemně barevnými tóny či výraznými akcenty, které přinášejí do obrazové skladby napětí. Jejich soubory se ovšem odvíjejí od slepotisků závěru šedesátých let, kdy tyto technické postupy objevil, aby je po určitém časovém přerušení rozvinul ve velkorysé formě.

Další složkou jeho tvorby jsou minimalistické objekty a instalace, které se od raného období vždy v poněkud rozdílných podobách vracejí. Nejdříve došel k prostorovým kompozicím, připomínajícím imaginární architektonické modely, v nichž se prosadila krajní oproštěnost a střídmost projevu. Pak přešel k akcím a instalacím, ve kterých spojoval přesně utvářený řád s oživením náhodou. Soustředil se na kombinace geometrických prvků s výraznými barevnými akordy. lnstalace a objekty mají přesně volený rytmus, který přehledně a zároveň živě členíplochu i prostor. Už v závěru šedesátých let se Ovčáčekv této linii přiblížil k minimalistickému proudu v evropském i našem umění, ale nikdy s ním zcela nesplynul. Stále totiž vycházel také ze strukturalismu, který se tehdy u nás originálním a do značnémíry nezávislým způsobem rozvinul. Vposledních objektech a instalacích se exaktní systém opět vještě přísnějšípodobě vrací. Eduard Ovčáček tedy v této části svého díla od počátků inklinuje k řádu, jehož pravidla a zákonitosti se průběhu doby neustále proměňují.

Tato výstava přináší přesně zvolené okruhy různých poloh umělcovy tvorby a ukazuje ji v její výrazové pestrosti, i když jedna ze základních složek tentokrát chybí. Totiž groteskně laděné obrazy, sochy či objekty, ve kterých reagoval na absurditu normalizačníhoa nejen normalizačníhoobdobí vývoje našíspolečnosti. Expozice dovoluje v komorním prostoru konírny Musea Kampa nahlédnout do umělcovy dílny na základě menších souborů, které naznačují celkový vývoj experimentální části jeho tvorby. Setkáme se v ní s výběrem sahajícímod raného období až po současnost, takže kromě známých poloh jeho práce čeká na návštěvníky překvapenív podobě nových, v některých případech u násještě nevystavených objektů.

Eduard Ovčáček patří k výraznému okruhu českých a slovenských umělců, kteří se v Museu Kampa postupně představují, a to především svou tvorbou z rozmezí šedesátých až osmdesátých let. Tento projekt však tvoří určitou výjimku právě tím, že ve zkratce (jak napovídá název) přináší zhuštěný výběr od počátků až do poslední doby. Stává se tedy jakousi esencí umělcova projevu a navíc tvoří sevřený celek.

JiříMachalický

Dalšíinformace:

Museum Kampa-Nadace Jana a Medy Mládkových

U Sovových mlýnů 2, 118 00 Praha 1

www.museumkampa.cz

Otevřeno denně od 10 do 18 hodin