TZ: Hartmut Böhm

Hartmut Böhm: Wall Pieces, Dům umění, České Budějovice, 14. 5. - 14. 6. 2009

Hartmut Böhm (1938) patří od počátku šedesátých let k předním osobnostem reprezentujících no-vou, aktuální problematiku, kdy se obrátil nejen k netradičním materiálům, ale zejména proto, jak je dokázal využít pro nové estetické poselství. Jako u jednoho z mála takto orientovaných umělců mů-žeme konstatovat, že jeho díla byla rovnoprávná s tím, co přinášel americký minimal art.

Poprvé Böhm problematiku oproštěnosti a lapidárnosti syntaxe geometrických elementů řešil v 80. létech cyklem „Progrese proti nekonečnu". Asi nejstriktnější podobou umělcovy jedinečné schopnosti spojit minimální geometrickou sestavu s novým konceptuálním významovým zakotvením jsou jeho Protipostavení (Gegenüberstellung, 1990 - 1993). Zatímco někteří evropští umělci, pracující s jazykem geometrie, jako by stále více estetizovali možnosti vlastní vizuální artikulace, je Böhm stále překvapivý a objevný. Jeho díla nabízejí specifická konceptuální sdělení.

Pro České Budějovice byly vybrány zcela nové, dosud nikde nevystavené, monumentální geomet-rické reliéfy složené ze dvou identických obdélníků. Vzájemný vztah mezi nimi je determinovaný přesně místy doteku při jejich překrytí a respektování zvolené osy. Další práce je progresí postupně zvětšovaného čtverce vyřezávaného ze stále stejné výchozí čtvercové plochy. Jiná pak konfrontuje dvojí velikost čtvercového „rastru v pozadí", takže výsledek je kontrapunktem čtyř a tří čtverců, ovšem různých velikostí.

To jsou nejnovější podoby umělcova zkoumání, ale protože představujeme Hartmuta Böhma v Če-chách poprvé, nemohli jsme opomenout mnohem hravější, na první pohled možná až překvapivé, koláže z nalezených tištěných materiálů - jakoby náhle objevil „svůj" jazyk geometrie v těchto sa-mozřejmě mimo svět umění vzniknuvších, nalezených podobách nejrůznějších předtištěných rastrů. De facto svým konceptuálním gestem propojil obě hlavní linie moderního umění, tu duchampov-skou i tu malevičovskou. Celá série vznikala již asi před patnácti lety, ale je to zase odlišný přístup, skutečně jedinečný objev vzorníků čtverečkových nebo obdélníčkových rastrů, původně samozřej-mě určených k jinému použití.

O to více asi autora lákalo, když pouhým ohnutím listu papíru mohl v nově vzniklé ploše konfrontovat dva typy geometrického rastru, počínaje různě velkými čtverci. A naprosto specifické možnosti nalezl dokonce u papírů pauzovacích, protože je objevil v několika barevných variantách. Tak mohl zase konfrontovat barevné vztahy několika vrstev „svých" čtverečků. Ovšem tentokrát sféru odkazů a konotací ještě obohacoval jejich původ ve světě kolem nás, ze kterého je přenesl do světa umění. Nalezené materiály s jejich škálou konotací již uplatnil při práci se železnými elementy - nyní dostala komorní povahu, ovšem komunikativně skutečně jedinečnou. Dílo Harmuta Böhma je již ověřenou hodnotou, což nejlépe stvrzuje jeho zastoupení v nejvýznamnějších světových muzeích a sbírkách. Touto výstavou se konečně představuje také českému publiku.