TZ: Helga Hošková–Weissová

Helga Hošková–Weissová: Obrazy a kresby / Galerie Roberta Guttmanna / Praha / 15. 10. - 29. 11. 2009

Helga Hošková–Weissová je jedním z mála terezínských dětí, které přežily válku. Je autorkou unikátního souboru kreseb z terezínského ghetta, které jsou dnes známy po celém světě. Retrospektiva její dosavadní tvorby zahrnuje ukázky jejích obrazových cyklů ze šedesátých let s motivy z koncentračních táborů a Izraele. Hošková také ve své pozdější umělecké tvorbě podává svědectví o krutých zkušenostech svého dětství, které ovlivnily celý její život a uměleckou tvorbu. Její obrazy proto nejsou pouhou retrospektivou, ale poselstvím a varováním.

Helga Hošková–Weissová (nar. 1929) je jedním z mála terezínských dětí, které přežily válku. Je autorkou unikátního souboru kreseb z terezínského ghetta, které jsou známy po celém světě. „Retrospektiva její dosavadní tvorby, kterou Židovské muzeum v Praze vystavuje od 15. října do 29. listopadu v Galerii Roberta Guttmanna k autorčiným osmdesátinám, zahrnuje jak její práce z Terezína, tak ukázky obrazových cyklů z šedesátých let s motivy z koncentračních táborů a Izraele či z jejího pozdějšího díla. Také v něm podává svědectví o krutých zkušenostech svého dětství, které ovlivnily celý její život a uměleckou tvorbu. Současná výstava Helgy Hoškové-Weissové proto není pouhou retrospektivou, ale i poselstvím pro budoucnost,“ říká kurátor výstavy Arno Pařík.

Když bylo Helze deset let, jako ostatní židovské děti byla z rasových důvodů vyloučena ze školy a v prosinci 1941 byla s rodiči deportována jedním z prvních transportů do Terezína. Od července 1942 žila se stejně starými děvčaty v dívčím domově L 410 na pokoji číslo 24. Ve volných chvílích si psala deník i kreslila. Postupně tak vytvořila neobyčejně působivý soubor kreslených dokumentů, který se svojí sdělností odlišuje od výtvarných projevů ostatních dětí i terezínských malířů a jehož ukázky jsou na výstavě zastoupeny. Život Weissových v Terezíně skončil na podzim 1944, kdy Helga byla s maminkou deportována do Osvětimi a odtud do Freibergu u Drážďan na práci v letecké továrně. „Odtud jsme byly evakuovány v polovině dubna 1945 v otevřených vagónech, téměř bez jídla a vody, přes Most, Plzeň, Klatovy a České Budějovice do Mauthausenu. Na pokraji naprostého vyčerpání jsme se v cikánském táboře dočkaly 5. května 1945 osvobození americkou armádou...,“ vzpomíná Helga Hošková-Weissová.

Vše, co Helga zažila po odjezdu z Terezína, doplnila do deníku a pokusila se nakreslit brzy po návratu do Prahy. Helga si doplnila vzdělání a od roku 1950 studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u prof. Emila Filly, studium ukončila v roce 1955 v ateliéru Aloise Fišárka. Počátkem šedesátých let se začala umělecky vyrovnávat s obdobím válečné perzekuce. Své otřesné zážitky z terezínského ghetta, Osvětimi, Freibergu, transportu smrti a Mauthausenu vyjádřila v cyklu rozměrných a silně expresivních obrazů, nazvaném Kalvárie. Na podzim 1965 Hošková odjela na studijní stipendium do Izraele. „Její paleta se poprvé rozzářila jasnými barvami. Mimo několika obrazů zde vznikly desítky akvarelů z Ein Hodu, Haify, Akka, Negevské pouště a z mořských pláží. Po návratu zpracovávala své studie a vzpomínky v cyklu obrazů biblických krajin a figurálních motivů ze světa ortodoxních Židů z jeruzalémské čtvrti Mea šearim,“ říká Pařík. Tento cyklus obrazů vystavila na jaře 1968 pod názvem Obrázky z putování po Svaté zemi ve Španělské synagoze v tehdejším pražském Židovském muzeu. Výběr obrazů z obou uvedených cyklů je rovněž zastoupen na současné výstavě.

Po srpnové okupaci v roce 1968 Helga nemohla vystavovat a na několik let přestala vůbec malovat. „Teprve koncem sedmdesátých let vznikají nové, převážně nefigurativní obrazy s motivy zkázy a zmaru, vyvrácených kořenů a zraněné země, jejichž sérii pojmenovala Katastrofy. V osmdesátých letech se ale definitivně vrací k malování a tradičním židovským motivům, které lze v Galerii Roberta Guttmanna rovněž zhlédnout,“ dodává kurátor Pařík.

Po listopadu 1989 Helga Hošková-Weissová vystavovala mnohokrát v Česku, Rakousku, Švýcarsku, Německu, Itálii a USA. Její díla byla reprodukována v mnoha zahraničních publikacích a několika dokumentárních filmech, o jejích dětských kresbách z Terezína byla vydána monografie a o jejím životě natočen dokument České televize Maluj, dokud vidíš. V roce 1993 byla její tvorba oceněna udělením čestného doktorátu na Massachusetts College of Art v Bostonu. Přes svůj věk se Helga Hošková-Weissová podílí návštěvou škol a rozhovory s mládeží doma i v zahraničí na výchově mladé generace k demokracii a toleranci. Jako výraz úcty za její celoživotní dílo byla Helze Hoškové-Weissové v roce 2009 udělena Medaile Josefa Hlávky.