TZ: Hraniční syndrom

Martin Káňa, David Saudek, Jaroslav Valečka / Hraniční syndrom / Galerie Klatovy/Klenová / Klenová / 29. 3. - 1. 6. 2014

HRANIČNÍ SYNDROM MARTIN KÁŇA, DAVID SAUDEK, JAROSLAV VALEČKA

GALERIE KLATOVY/KLENOVÁ ZÁMEK KLENOVÁ

30. BŘEZNA – 1. ČERVNA 2014

Kurátorky: Rea Michalová, Helena Fenclová

Výstava Hraniční syndrom, zaměřená na problém českého pohraničí, „odsunu“ či Sudet obecně, prezentuje tři přední osobnosti současné výtvarné scény – malíře Davida Saudka, Jaroslava Valečku a sochaře Martina Káňu. Tvůrci se kreativním a nezaměnitelným způsobem vyjadřují k zániku „jednoho světa“ a zkoumají dopady „odsunu“ na všechny sféry společnosti. Projekt vnímají jako zcela nepolitické vyjádření názorů na téměř tisíciletou otázku hraničních území Čech a Moravy a soužití se sousedními národy.

K tématu jsme se přiklonili po „náhodném“ zjištění, že se problém Sudet každého ze zúčastněných osobně dotýká. Martin Káňa strávil dětství v krušnohorských Vejprtech, Jaroslav Valečka v malé vesnici Líska v Lužických horách. Rodina Davida Saudka byla postižena holocaustem.

Název projektu vychází z velmi frekventovaného tématu, nejčastější klinické psychiatrické diagnózy. Tato specifikace choroby znamená ve zkratce nefunkčnost a patologickou nedokonalost lidské mysli. Hranice současně znamená prostor, v němž se jedna skupinová identita stýká s jinou, prostor, který je často zdrojem nových podnětů, invence a tvořivosti. Hraniční či okrajové zóny se v případě Sudet staly „noční můrou“, oblastí zapomnění a potlačovaného pocitu viny.

Mnohdy se dočítáme, že ztráta Sudet znamená pro obě strany dostatečný podnět pro hledání společné lítosti nad tím, co se událo a o co jsme přišli. Domníváme se, že bychom měli hledat pozitivnější východiska. Získali jsme prostor pro znovuoživování multikulturality a obnovování kontaktů. Uměleckým projektem Hraniční syndrom bychom chtěli přispět k tomu, k čemu docházelo po dlouhá staletí: podílet se na kultivaci obou národních společenství.

Výstava obsahuje i mnoho kontroverzních obrazů. Jaroslav Valečka, kromě dnes již bohužel „typických“ obrazů z českého pohraničí, jako jsou vybydlené domy, rozpadlé kostely, opuštěné vesnice, zpodobňuje i skutečné příběhy z konce války. Například na obraze „Oběšenci“ zachycuje historku z roku 1945, kdy členové revolučních, či spíše rabovacích gard shromáždili místní Němce a každého, kdo měl vytetováno číslo SS, oběsili na lampě nádraží. David Saudek, pracující s konkrétními historickými motivy a specifickým jazykem symbolů, ztvárňuje v obraze „Změna úhlu pohledu“ válečný zločin, jehož se dopustili čeští vesničané na mladých důstojnících SS, kteří i přes svou nespornou vinu měli právo na válečný soud. Obraz „Veselá skupina dozorců“ zase vypovídá o „příjemném“ zaměstnání „bachařů“ v Osvětimi.

Projekt postihla v dnešní době nevídaná „potíž“, když v únoru minulého roku byla po urážlivých výrocích tehdejšího prezidentského kandidáta Miloše Zemana na adresu sudetských Němců zrušena výstava v Saském kulturním centru pouhé dva dny před vernisáží. Skutečnost, že téma násilí, vyhánění a destrukce jednoho světa není jen otázkou minulosti, ale dotýká se nás stále, dosvědčují i současné, nepříliš vzdálené politické boje na Ukrajině…

Do obrazů Jaroslava Valečky se jedinečným způsobem vepsalo niterné sepětí s oblastí Lužických hor, s místem, kde v mládí vyrůstal, kam se vrací a střídavě žije a pracuje i dnes. Ve svých dílech nahlíží na sudetskou krajinu se zasněným obdivem, avšak současně s jakousi třpytivou hrůzou. Vystihuje krajiny chladné, zimní, zasněžené, krajiny žhnoucí světly ohňů, krajiny tajemných mystérií a rituálů, krajiny skrývající bizarní lidské příběhy. Na plochu plátna vnáší magické ticho kontemplace i vnitřní žár exprese.

David Saudek vystavuje obrazový cyklus Border-Line Syndrom. Sofistikovaně a mimořádně působivě v něm propojuje apelativní historické motivy, vážící se k tématu, se znaky – „ikonami“ a „idoly“ dnešní, převážně historií nezatížené generace (jako např. Hello Kitty). Inovativním postupem vrstvení těchto někdy i naivních a zdánlivě téměř nepřípadných symbolů dosahuje nového pohledu a nadhledu, jímž se zbavuje tlaku obecně rozšířených schémat řešeného problému.

Umělecká práce Martina Káni spočívá ve zdařilé integraci významů do objektů velmi strohých, abstrahovaných, precizně reflektujících jeho tvůrčí myšlenku. V díle „Vzor 39“ autor ztvárnil první republiku ještě ve své celistvosti, ale již s vizí budoucího dění jako evakuační zóny.

K výstavě je k dispozici katalog ve dvojjazyčné, česko-německé verzi.

Rea Michalová

www.borderlinesyndrom.eu