TZ: INI prostor v roce 2022

Program INI prostoru se v loňském roce zaměřil na vznik spravedlivějších (sociálních) infrastruktur Loňský rok přinesl uměleckým institucím především zintenzivnění otázek stran jejich užitečnosti ve světě globálních krizí. Po několika měsících covidových restrikcí zasahujících jejich provoz bylo jasné, že se bez reflexe úzkostí spojených se stupňující se nejistotou většina programů galerií neobejde. Nejen do programu INI project však na začátku roku zasáhla také zdrcující zpráva o ruské invazi na Ukrajinu.

Směřování neziskové organizace INI Project, která každý rok vybírá rezidentky a rezidenty na základě roční kurátorské koncepce, se stočilo v zavislosti na přímých přenosech války k dění daleko za stěnami galerie. Prostor, který byl v době vypuknutí války rezidenčním studiem ukrajinské umelkyně Olgy Krykun, se rychle proměnil na zázemí pro několik benefičních akcí na podporu Ukrajiny. Jako možnou strategii, jak prostřednictvím umělecké instituce dále pomoci při probíhajícím konfliktu, zvolil následně tým INI project vypsání otevřené výzvy pro ukrajinské umělkyně a umělce na tříměsíční rezidenci. Rezidentkou, která na jaře vytvářela ve spolupráci s ostatními ukrajinskými umělci a umělkyněmi žijícími v Praze program se stala Bohdana Zaiats. Pražskému publiku skrze své komiksově laděné kresby a sérii živých programů zprostředkovala nejen své osobní příběhy, ale i širší kontexty rusko-ukrajinské války. Ne náhodou pak následující rezidentky a rezidenti INI prostoru, kterými byli výzkumný tým RUVK a umělec a pedagog John Hill, zasvětili obsah svých rezidencí právě otázkám po možnostech umění a uměleckých komunit zapojit se do vytváření spravedlivějších infrastruktur, ať už se jedná o dostupné bydlení, možnosti vzájemné pomoci, nebo třeba sdílené péče. RUVK v rámci několika akcí představili svůj umělecko-výzkumný projekt analyzující příčiny a důsledky existence tzv. sociálně vyloučených lokalit. John Hill pak věnoval svou rezidenci snaze o vytvoření sebe-organizující se skupiny, která během otevřených večeří odhalovala a řešila palčivé problémy související s chybející sociální infrastrukturou ve městě.

“Letos jsme se více než kdy jindy přesvědčili, že umělecká praxe opravdu nemusí být jen o vytváření artefaktů, že může být také prostorem vzájemné solidarity, hledání společného řešení pro problémy, které zdánlivě s uměním nesouvisí. Když zasáhla svět válka v Ukrajině a my jsme rozjeli benefice a otevřenou výzvu, kontaktovalo nás okamžitě neskutečné množství lidí s nabídkou pomoci. Také do dalšího programu, který se týkal špatně nastavených sociálních infrastruktur, se zapojovali návštěvníci s chutí situace přímo měnit,” komentuje loňský rok jedna z členek týmu INI.

INI project se dlouhodobě snaží podporovat uměleckou tvorbu s důrazem na přímou angažovanost v okolním světě, ať už jde o interdisciplinární projekty, či umělecké procesy blížící se sociální práci. Stěžejním bodem koncepce je budovaní komunity kolem umělecké praxe i v bezprostředním fyzickém okolí prostoru galerie. Právě loňský rok v INI ukázal, že jakkoli plánovaný program může být, síla umění reagovat na aktuální problémy světa spočívá především v komunitě v rámci níž působí a kterou má v moci (spolu)utvářet.

Jednotlivé akce v INI prostoru (Jeronýmova 88/9, Praha) se uskutečnily v rámci rezidencí:

13.1.2023

Olga Krykun, Sad Paradise Resort *** (leden-březen)

Bohdana Zaiats, No More Titles I Could Think Of (duben - červen)

RUVK, Infrastruktura segregace (červenec-září)

John Hill, Dezorganizace (říjen-prosinec)

V prostoru INI proběhlo také několik událostí zaměřujících se na práci s dětmi pořádaných Organizací pro pomoc uprchlíkům, se kterou INI project dlouhodobě spolupracuje, a výzkum přidruženého projektu Jany Doudové Záznamy míst, který skrze metody vizuální antropologie dokumentuje a analyzuje bezprostřední okolí INI prostoru. K jednotlivým rezidencím během loňského roku vznikly také tematické ziny.

INI Project / PROSTOR

Nabízíme na dobu dvou měsíců umělcům, teoretikům či kurátorům, aby si ho libovolně přetvořili ve vlastní ateliér, dílnu, místo setkávání, kancelář. Jedinou podmínkou jsou pravidelné veřejné akce, které se zpravidla konají jednou za dva týdny. V době, která je silně zaměřena na výsledný produkt, se tak naopak snažíme zdůraznit samotný proces vzniku, dát pozvaným hostům možnost připravovat nové projekty, díla či texty, ale i jen formulovat témata, která je aktuálně zajímají a zvát hosty nejen z oblasti umění, kteří jsou jejich tvorbě či myšlení blízcí. Jednotlivé výstupy jsou spíše dílčími experimenty, které možná teprve vyústí ve výstavu, publikaci apod. Zároveň jsou všechny akce přístupné jak umělecké scéně, tak širší veřejnosti, a tak jsou právě vznikající nápady často tímto způsobem vystaveny první reflexi a diskusi.