TZ: Iveta Hanková

Iveta Hanková: LOMOtělo / Altán Klamovka / Praha / 2. 2. - 28. 2. 2010

Vystavený cyklus fotografií nazvaný LOMOtělo vytvořila Iveta Hanková pomocí tří fotoaparátů nazvaných Colorsplash, Fisheye a Pop9. Lomo pochází původně z Ruska, ale v 90. letech 20. století se ve zmodernizované podobě dostává přes Vídeň i do ČR. Kolem roku 2000 u nás lomografii zpopularizoval grafický designér Robert V. Novák, který na toto téma napsal stať do časopisu Živel či zakladatelka webové domény www.lomografie.cz Edita Balladová.

Jedinečnost každého lomo snímku, který v sobě ukrývá své specifické barevné kouzlo za pomoci užití různobarevných clon, tak Ivetě Hankové umožňuje modifikovat realitu nezaměnitelným způsobem. Takto vznikaly subjektivně laděné inscenované fotografie přátel autorky. Zacílení na nahé lidské tělo, které v cyklu LOMOtělo figuruje v hlavní roli, je prvoplánované. Neméně důležitá je i kompozice fotografií, která části lidského těla zasazuje do intimního prostředí fotografovaných. Tak máme dojem emocemi nabité barevné fotografie se sociálním podtextem. Iveta Hanková se ve svém dokumentu snažila formou analogové fotografické techniky lomo zachytit nejen své nejbližší okolí, ale také vytvořit určitou sociální sondu do prostředí svých přátel. Skýtá se nám tak možnost shlédnout moderně laděný cyklus barevných fotografií s hlavním tématem těla v různých fázích jeho života od nemluvněte až po stářím poznamenanou lidskou tělesnost.

Další důležitou rovinou cyklu LOMOtělo je užití techniky lomowalls neboli mozaik. Autorka kombinuje dva či více snímků do určité symboliky pomocí skladby jednotlivých fotografií do mozaiky. Tímto cyklus překračuje svoji fotografickou polohu a dostává se do roviny grafického designu, kdy nosná vizuální informace je ukryta v symbolu, který je čitelný teprve až po fyzickém odstupu od fotografie. Všechny symboly souvisejí s nahotou a sexualitou a nepřímo navazují na dřívější autorčin cyklus LOMOfiguríny. Vystavené fotografie – mozaiky jsou ve velikosti 40 x 60 cm, 80 x 120 cm, 90 x 60 cm, 30 x 45 cm a 10 x 115 cm.

Lenka Sýkorová

Tělo samotné chápu jako subjektivní fenomén – jak ho žijeme, prožíváme. Člověk se zakořeňuje do věcí, což ho převádí z prostoru jeho těla do prostoru objektivního. Tělesnost uchopuji časově a prostorově. V centru mé pozornosti tedy stojí tělo jako samotný život umístěný v prostoru, přičemž neméně důležitý je prvek času – zajímá mě totiž i fenomén tělesné změny, modifikace těla, plynutí času a stárnutí.

Iveta Hanková