TZ: Jakub Nepraš

Jakub Nepraš: Reaktor, Vernon Projekt, Praha, 16. 1. - 6. 3. 2009

Jakub Nepraš (1981), absolvent pražské Akademie výtvarných umění, využívá ve své tvorbě nová média, jako prostředku, který umožňuje rekonstruovat nebo vytvářet fungující celky. Co autora především fascinuje, je systém jako dynamická struktura celku a jeho převedení (model rekonstrukce) do vizuální podoby. Něco, co plošně, prostorově i časově zastřešuje nějakou situaci či - ve zmnožené podobě - modelový proces. Důležitým momentem je tu komplexnost zahrnující různé výrazové elementy - obraz, pohyb, barva, zvuk, rytmus, měřítko, obrys ad. Každý z těchto dílčích prvků je vyjmut z reality, zvlášť natočen na nosič a připraven jako ingredience do zamýšleného mixovaného celku. Jednotlivé situační momenty - např. sekvence pohybujících se lidí, projíždějícího vlaku, kolujících bankovek, stolujících jedinců, přírodních detailů apod. - jsou uzavřeny do časové smyčky a tím je jim dána neměnná, vymezená stopa, neboli tvar. Skládáním a překrýváním jednotlivých sekvencí jsou vytvářeny různoosé pohyby, v součtu pak dynamické rytmy. Jejich neustálé opakování vede k pohybu uvnitř vymezené projekční plochy a k výsledné iluzi, kterou je „tekutý obraz". Videoobrazy Jakuba Nepraše promítané na podmalby, trojrozměrné předměty či jiné zvolené materiály (transparentní plexisklo) jsou syntetickým pohledem revidujícím projevy vzniku a zániku hmoty, jak by se mohly projevovat v organické i anorganické přírodě. Život hmoty převedený do umělého „života technologie" je malým zázrakem, který umožňuje autorova přesná imaginace, smysl pro experiment a zvolené konfigurativní médium. Takto nastavený „organismus" lze interpretovat různým způsobem - jako tok informací, proud emocí, symbol civilizace, časový paměťový rentgen, ekosystém apod. Syntézou ověřených postupů vizuální kultury získává Nepraš nové tvarosloví flexibilní vůči projevům současné globální civilizace.

Celá Neprašova tvorba se odehrává ve dvou polaritách. Zatímco v některých realizacích autor prověřuje podoby funkčních celků, které postupně rozšiřuje a zdokonaluje, souběžně pokračuje ve vytváření jednotlivých stavebních elementů různé povahy, které zároveň vystupují svébytně jako dílčí objekty. Neustále se pohybuje mezi klasickým hmotným sochařským médiem - kámen, a mezi virtuálním zpracováním dat. Napětí mezi oběma póly - překonáváním skutečné hmoty kladoucí odpor a digitalizovaným odhmotněním počítačovými paměťovými operacemi - propůjčuje Neprašovým realizacím vitální poetiku, která může být podnětná jak pro oblast umění tak pro oblast exaktních věd, neboť je můžeme interpretovat z mnoha pohledových úhlů. Navíc takto nastavený autorský přístup zajišťuje plynutí bezprostředních zkušeností oběma směry - od hmoty k datovému zpracování a naopak, což udržuje autora ve střehu prostřednictvím permanentního řetězení nových impulsů, náhod a překvapení. Princip, který Nepraš ve svém díle otevírá, je založen na objevování jiné vztahovosti a kontextuality, mimo naše konvenční myšlení. Stokrát vyzkoušené věci/objekty/předměty v nově objeveném vztahu a vzájemné interakci vytvářejí nový prostor pro lidskou zkušenost a fantazii. Jakub Nepraš rozšiřuje říši fantazie o dynamický VIDEOOBRAZ.

Vernon Projekt/ REACTOR Pro prostor Vernon Project připravil Jakub Nepraš videoinstalaci nazvanou REACTOR rozvíjející starší projekt Internet Reactor (z r. 2002), který zůstal pouze ve stavu koncepční skicy. „Pokusil jsem se z náhodného televizního vysílání sestavit strukturu, která se šíří v tmavém prostoru podle tvaru, který ji předem určím. Videoinstalace je složena z mnoha políček zpožděného televizního programu," komentuje autor své dílo. Prověřováno je zde tedy obecně televizní vysílání a jeho manipulativní dopad na zkušenostní svět příjemce. Nepraš zvolil jako základní tvar instalace kruh umožňující iluzi odstředivého a dostředivého pohybu. „Podobá se zpětnému víru, který neustále mění barvu a vnitřní pohyb částic. Výsledkem je chrlič, nebo také REACTOR. Nebál bych se ho označit za popartový květ využívající skladby založené na minimalistickém principu padajícího domina." (J. N.) Petr Vaňous, výtvarný kritik a kurátor

Reactor Vybral jsem si náhodný vysílaný televizní program. Funguje pro mne jako jakýsi symbol nebo artefakt naší doby. Jeho účinek šířený po celém světě v principu spolehlivě ovlivňuje plno lidí a má potenciál silně měnit kolektivní vědomí naší planety. Televizní zářič, kterému lidé občas bezmocně nevědomky nazírají někdy i jako ke všemocnému světlu, je v tomto hypnotickém víru nadsazen. Podstatný rozdíl například od internetu je, že tomuto jednosměrnému víru můžeme jen naslouchat ale nemůžeme skrz něj nikterak opačně zareagovat. Chtěl bych ho zde tedy vyzdvihnout v souvislosti s pozicí běžného diváka spíše jako již nekontrolovatelný přírodní úkaz plný barev, rytmů a autentických zvuků. Jakub Nepraš