TZ: Jan Bigas

Jan Bigas / Kdesi mezi lesy / GHMP: Dům U Zlatého prstenu / Praha / 30. 1. - 3. 3. 2013

START UP III

Jan Bigas / Kdesi mezi lesy

Galerie hl. m. Prahy, Dům U Zlatého prstenu, Týnská 6, Praha 1 – Ungelt

31. 1. – 3. 3. 2013, út-ne 10.00-18.00, vstup zdarma, www.startup-ghmp.cz

Kurátorka: Monika Doležalová / Koncepce: Karel Srp

Autorská prohlídka s Janem Bigasem: čt 21. 2. v 17.00

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Soubor fotografií Jana Bigase (*1986, Český Krumlov) pojmenovaný Kdesi mezi lesy volně navazuje na diplomovou práci Znamení. Fotografie vznikaly bezprostředně při putování po okolí kopce Kaňk u Kutné Hory, kde Jan bydlí se svou rodinou a kam se vrací odpočinout si od rušné Prahy. Podle jeho slov je volná příroda jediným místem, kde se dokáže uvolnit a fotit. Rád se potuluje, sleduje a hledá v koutech Kaňku motivy pro vyjádření své momentální nálady. Například opuštěný nedostavěný žebřík nebo lávku, která zdánlivě nemá žádný význam, ale tušíme, že vznikla pro nějaký účel. Takové výjevy lze najít všude, Honza je hledá v přírodě. Říká: „V lese pociťuji mnohem mocněji jakousi pokoru a úctu k něčemu vyššímu, co přesahuje nás všechny. Určité vzrušující ticho.“ V rodokmenu Bigasů je potulování vrozené, jelikož jeho předci byli kočovní zemědělci. Osamocen v lese si Honza představuje, že se ocitá v postapokalyptické době na pouti ke smíření se se skutečností. Proto ve vystavených snímcích nenajdete ani živáčka. Možná tam ale cítíte určité náznaky života, které jsou však skryty za náhodně nalezené symboly v lese. Honza se občas na tato místa vrací, aniž by cokoliv nafotil. Žije s nimi, přemýšlí o nich, sleduje jejich vývoj a pomíjivost v čase.

Námětem představené série fotografií, zachycujících stopy lidské přítomnosti, skutečné či vyfantazírované, je osobní příběh, který může v mysli diváka vyvolat zdání něčeho už dříve prožitého či viděného. Při jejich výkladu jsme tak odkázáni sami na sebe, na vlastní historii, zkušenosti a vědomosti. Dojem nám dobře známý probouzí zobrazené objekty s možnými archetypálními či religiózními odkazy (diptych keře jako symbol vanitas, mýtina připodobňující prehistorickou krajinu, domeček v lese místem rituálního obřadu atd.). „Chtěl jsem se ve fotografiích ponořit hlouběji, dostat se více pod povrch, nalézat fiktivní, mou představivostí definované situace. Snažil jsem se zachytit stopy, kterým v určitém naladění v mysli přikládám nové významy, například znamení. Mohou vést kamkoliv a k čemukoliv, zároveň mohou být čitelné pouze mně, autorovi,“ popisuje Honza.

Jan Bigas absolvoval v roce 2012 v ateliéru fotografie na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Monika Doležalová