TZ: Jan Kotík (1916 - 2002)

Jan Kotík (1916 - 2002) / Národní galerie v Praze: Veletržní palác / Praha / 17. 10. 2013 - 13. 3. 2014

JAN KOTÍK 1916–2002

Výstavu připravila Národní galerie v Praze, Sbírka moderního a současného umění

Autorka koncepce a kurátorka: Iva Mladičová (ext.)

Architektonické řešení: Zbyněk Baladrán

Grafické řešení: Jiří Mědílek

Spolupráce: Helena Musilová (Národní galerie v Praze)

Asistentka výstavy: Jana Šmídmajerová (Národní galerie v Praze)

Doprovodný program: Lektorské oddělení Sbírky moderního a současného umění

Místo konání: Veletržní palác, 1. patro

Datum konání: 17. října 2013 – 23. března 2014

Jan Kotík (1916–2002) byl malíř celoživotně zaujatý tématem podstaty uměleckého díla a jeho role ve společnosti, schopný výrazné intelektuální reflexe. Výchozí pojetí obrazové plochy opakovaně transformoval, dospěl k různým variantám malířského objektu. Vytvářel i grafiky, kresby, koláže, invenčně zasáhl do sféry užitého umění a průmyslového designu, realizoval se v teoretické oblasti. Celek jeho díla tvoří živý proměnný proud, založený na metodě transformování daností. Vypovídá o prosazování svobodného moderního projevu – ve válečném období proti ideologii „zvrhlého umění“, po roce 1948 proti kulturní politice socialistického realismu; o snaze obstát v evropském uměleckém kontextu. Koncept retrospektivní výstavy reflektuje hlavní témata jednotlivých etap i výjimečnou šíři volených médií a jejich vzájemnou propojenost. Chronologické řazení je kombinováno s konfrontacemi napříč odlišnými obdobími, neboť od sedmdesátých let se Jan Kotík opakovaně vracel k dříve řešeným problémům. Struktura výstavy se zaměřuje především na autorovy průzkumy možností malby. Jan Kotík absolvoval v letech 1935–1941 Uměleckoprůmyslovou školu v Praze (ateliér Jaroslava Bendy). Na přelomu třicátých a čtyřicátých let ve svých malbách reflektoval téma války. Jeho raná tvorba vychází z posurrealistické a pokubistické estetiky, je spjata s působením v umělecké Skupině 42. Výraznou kapitolu tvoří období Kotíkových aktivit v rámci Ústředí lidové a umělecké výroby (1947–1953), kde prosazoval levicové představy o transformační síle výtvarného umění. Četně publikoval v časopise Tvar; zajímala jej především oblast skla, za návrh monumentální prostorové vitráže pro Světovou výstavu Expo 58 v Bruselu získal ocenění. V druhé polovině padesátých let patřil v českém uměleckém prostředí k osobnostem, kolem nichž krystalizovaly tendence informelního charakteru. Jeho směřování k nefigurativnímu projevu podpořilo setkání s Asgerem Jornem v italské Albě roku 1956. Ve svém pojetí Jan Kotík kladl důraz na konstruktivní aspekt expresivního výrazu. V první polovině šedesátých let proměnil uspořádání obrazové plochy, v souladu s vlivem kaligrafie, lettristických tendencí a strukturalismu.

Jeho práce byly zařazeny do prezentace čs. pavilonu na Benátském bienále (1964). Roku 1969 získal stipendium německé státní nadace DAAD do Západního Berlína, po jeho skončení se do Prahy již nevrátil. V sedmdesátých letech posílil konceptuální rozměr svých prací. Vytvářel transformativní objekty tematizující dimenze prostoru a času; řadu z nich vystavil na Benátském bienále roku 1976. V osmdesátých letech se vrátil ke spontánnějšímu malířskému výrazu. V jeho dílech se objevily opět i figurální tvary, označoval je „pseudofigurami“. Závěrečné období Kotíkova uměleckého vývoje vykazuje snahu o komplexní pohled – ve svých pracích tematizoval princip „dění“ (podmíněný existencí polarit), podpořený dlouhodobým zájmem o traktát Tao-te-ťing; dílo vnímal jako otevřený proces. Roku 1997 získal Cenu Freda Thielera za malbu. Jan Kotík vždy zdůrazňoval předmětný charakter díla. Dynamiku výrazu stavěl na napětí mezi racionální stránkou a smyslovou kvalitou díla. V jeho přístupu koexistuje význam pokrokovosti formy díla, reflektující aktuální vědecké teorie, s akcentem na jeho společenský rozměr.

Autorův zájem o dobová témata evropské i americké malby a schopnost jejich osobitého zhodnocování ve vlastní tvorbě vtiskly celku díla dimenzi specifické živosti. Retrospektivní výstava uspořádaná Národní galerií ve Veletržním paláci představí díla Jana Kotíka ze státních i soukromých sbírek z České republiky, Německa a New Yorku. Díla zapůjčená z Berlinische Galerie a berlínské Akademie der Künste budou v České republice vystavena poprvé. Specifikum koncepce této výstavy spočívá i v organickém vřazení teoretických prací Jana Kotíka do prezentace vývoje výtvarného díla. Členění výstavy: I. Malba jako antropologická konstanta; II. Ateliér – pracovna – laboratoř; III. Kompozice obrazové plochy – transformace figury – proces dekompozice; IV. Struktura obrazové plochy – kaligrafie, rastry, tabule; V. Věcný charakter díla – aspekty prostoru a času; VI. Tendence k syntéze – dílo jako otevřený proces.

Iva Mladičová