TZ: Jan Křížek (1919–1985) a umělecká Paříž 50. let / Breton, Degottex, Duvillier, Dubuffet, Picasso... & Foyer de l´art brut

 Jan Křížek (1919–1985) a umělecká Paříž 50. let. Breton, Degottex, Duvillier, Dubuffet, Picasso... & Foyer de l´art brut / Národní galerie v Praze: Valdštejnská jízdárna / Praha / 31. 5. - 29. 9. 2013

Jan Křížek (1919–1985) a umělecká Paříž 50. let / Breton, Degottex, Duvillier, Dubuffet, Picasso... & Foyer de l´art brut

Výstavu připravila Národní galerie v Praze, Sbírka grafiky a kresby ve spolupráci s Francouzským institutem v Praze a Galerií Benedikta Rejta v Lounech

31. května – 29. září 2013 / Valdštejnská jízdárna

Autorka koncepce a kurátorka: Anna Pravdová

Architektonické řešení: Zbyněk Baladrán

Grafické řešení: Robert V. Novák

Doprovodný program: Lektorské oddělení Sbírky moderního a současného umění Národní galerie v Praze představuje ve Valdštejnské jízdárně retrospektivní výstavu Jana Křížka. Z mnoha českých umělců, kteří se v minulém století usadili ve Francii, je Jan Křížek (1919–1985) jedním z nejoriginálnějších. Žil tam od roku 1947 až do smrti a vytvořil podstatnou část svého díla. Podněty českého umění dokázal propojit s aktuálními proudy poválečné pařížské výtvarné scény a nalézt vlastní osobitý výraz. Dostalo se mu uznání významných francouzských teoretiků i umělců, především Michela Tapiéa, Charlese Estienna, André Bretona, Jeana Dubuffeta, Pabla Picassa a René Duvilliera. Svá díla představil v progresivních pařížských galeriích a účastnil se několika významných kolektivních výstavních projektů. V jeho díle se ojedinělým způsobem propojují výsledky obdivu k archaickému a mimoevropskému umění, k raně románské stylizaci, barokní expresi i k dílu Augusta Rodina s naprosto spontánním, rychlým gestem pohybujícím se na hranici automatického, intuitivního a impulsivního projevu. Ve skutečnosti proces své tvorby dokonale promýšlel a přesně věděl, kam směřuje a co sleduje. Když také dospěl k názoru, že cíle dosáhl, tvorbu ve svých čtyřiačtyřiceti letech ukončil a z Paříže se odstěhoval na francouzský venkov.

Ačkoliv byl v prvé řadě sochař, zanechal po sobě i bohaté kresebné a grafické dílo. Počátkem padesátých let několik let soustředěně pracoval v malém pokojíku pro služky, kde s manželkou bydleli. S nikým se nestýkal, kreslil, vytvářel malé sošky ze dřeva a z hlíny. Chtěl se pořádně připravit, než svá díla opět představí veřejnosti. Jelikož neměl peníze na nákup surovin, materiál recykloval. Hliněné sošky rozbíjel, namáčel a modeloval znovu, papír nejprve pokreslil, pak jej namočil do vody či do tuše a následně do něj figury vyrýval. Pracoval s nejrůznějšími útržky, obálkami či papírovými ubrusy, které mu nosila manželka Jiřina z práce. Vznikaly tak barevné ryté kresby, jejichž technologie byla ovlivněna materiálovým nedostatkem, a přesto ve své době korespondovala s aktuálními výtvarnými postupy.

V letech 1954 vytvořil cyklus černobílých litografií v dílně pařížského litografa a typografa Jeana Ponse, jehož ateliérem prošla řada významných umělců. Aby se nemusel vázat na cizí dílnu, přešel Křížek později od techniky litografie k linorytům. Na nich mohl pracovat ve svém miniaturním pařížském příbytku. V roce 1956 tak vytvořil soubor černobílých linorytů, v letech 1958 až 1961 pak linorytů barevných. Opět v nich zkoumá možnosti „autentického“ zobrazení lidské figury. Vrcholem Křížkovy tvorby jsou kamenné a dřevěné sochy, které mohl v letech 1947–1948 dělat v pařížském ateliéru španělského sochaře Honoria Condoye, v roce 1948 na statku ve střední Francii u Marie a Oldřicha Dubinových a za letního pobytu v Gordes a v Bretani v letech 1955 a 1956.

Přelom padesátých a šedesátých let byl pro Křížka hektickým tvůrčím obdobím, kdy se pouštěl do řady nových experimentů. Vytvořil několik kreseb pastelem na novinový papír a pustil se také do koláží. Je to specifická kapitola Křížkovy tvorby, odchylující se od jeho dosavadních spontánních a „syrových“ postupů, třebaže z útržků papíru, někdy kombinovaných s kresbou, opět sestavoval obraz člověka či seskupení lidských figur. Počátkem šedesátých let vytvořil cyklus obrazů a množství kreseb akvarelem či kvašem, v nichž rekapituloval hlavní problémy, jimiž se ve svém díle zaobíral – mnohé způsoby zobrazení lidské figury. V roce 1962 tvorbu uzavřel, přesvědčen, že má svůj problém vyřešen. Je příznačné, že svým dílům nedával žádné názvy; důležitý byl pro něho vlastní proces hledání, kontinuita, vývoj: kresby a sochy byly „pouhé“ etapy na cestě k poznání.

Výstava sleduje umělcovy životní osudy i vývoj jeho tvorby. Prezentuje dvacetiletí Křížkovy aktivní tvůrčí činnosti a představuje mnoho jeho dosud neznámých děl, zapůjčených jak z veřejných, tak soukromých sbírek v České republice i z významných muzeí a sbírek ve Francii (Fonds régional d’art contemporain Limousin, Fonds régional d’art contemporain Bretagne, Musée de la Cohue, Vannes, Musée des Beaux-Arts de Brest, sbírka abcd.). Křížkovu tvorbu doplňuje o díla jeho přátel či vrstevníků, s nimiž se osobně znal a kteří mu byli umělecky blízcí. Jeho dílo tak alespoň v náznacích vsazuje do mezinárodního kontextu poválečného umění: ukazuje úzké tvůrčí přátelství s Václavem Boštíkem, s nímž Křížek v době 2. světové války zkoumal v řadě kreseb vzájemné vztahy barev a linií, otázky artikulace plochy a prostoru a jejich rytmického členění. Krátce po příjezdu do Paříže byla Křížkova díla zastoupena na první výstavě nového výstavního prostoru Jeana Dubuffeta Foyer de l’art brut, věnovaného představení děl vymykajících se obvyklým kánonům umělecké tvorby, pro které zavedl Dubuffet označení art brut. Tuto úvodní prezentaci z podzimu 1947 v rámci Křížkovy retrospektivy částečně rekonstruujeme. V letech 1948–1949 strávil Křížek několik měsíců v hrnčířském kraji v jižní Francii. Vytvořil tam početný soubor užitných nádob i volných děl, vše ve svém osobitém primitivizujícím stylu. Pracovat tam mohl na přímluvu Pabla Picassa, který tam v téže době také dělal keramiku. Na výstavě bude Picassova keramická tvorba zastoupena díky zápůjčce z Picassova muzea v Barceloně.

V padesátých letech Křížkovu tvorbu podporoval a vystavoval hlavní teoretik lyrické abstrakce a tašismu Charles Estienne. Okruh umělců shromážděných kolem Estienna, do něhož Křížek v té době patřil, zde zastupují kresby Jeana Degottexe a René Duvilliera. Osobitý primitivizující styl zobrazení ženských figur na Křížkových plátnech i kresbách rezonuje s tehdejší tvorbou Jeana Dubuffeta, především jeho cyklem Těla dam, z něhož vystavujeme dvě kresby. V druhé polovině padesátých let Jan Křížek docházel na schůzky surrealistické skupiny a s André Bretonem vedl zajímavou korespondenci. Breton jeho dílo také vystavil v galerii, kterou v Paříži vedl. K výstavě vyšla rozsáhlá monografie Anny Pravdové „Mně z toho nesmí zmizet člověk“, Jan Křížek (1919–1985) a v expozici je k vidění dokumentární film Martina Řezníčka Jan Křížek, sochy a včely (2008).

Anna Pravdová

- - -

Jan Křížek: životopisná data

1919 Narodil se 31. července v Dobroměřicích u Loun.

1938 Začíná studovat na Akademii výtvarných umění v sochařském ateliéru Bohumila Kafky.

1939–1945 Po uzavření vysokých škol pracuje u kamenosochaře Otakara Velínského, kreslí a vzdělává se v knihovnách, především v knihovně Uměleckoprůmyslového musea. Skoro denně se schází s Václavem Boštíkem a společně řeší umělecké otázky.

1946 Koncem dubna se účastní zájezdu do Paříže, který pro studenty AVU uspořádal V. V. Štech. Dokončuje studia na AVU. Na podzim 1946 odjíždí na tři měsíce do Paříže. Koncem října odjíždí se svou ženou do Paříže. V ateliéru Honoria Condoye vytváří kamenné sochy menšího formátu. V listopadu je kritik Michel Tapié zařazuje do výstavy, která zahajuje činnost Foyer de l’art brut Jeana Dubuffeta.

1948 13. února je ve Foyer de l’art brut pod názvem Jan Krizek sculpteur zahájena Křížkova samostatná výstava. Koncem září odjíždí na Azurové pobřeží v naději, že si tam bude moci přivydělat tvorbou keramiky. Díky Picassově intervenci jej nechává ve své dílně ve Vallauris pracovat Robert Picault. Křížek tam vytváří soubor keramických nádob i volných děl.

1949 V únoru jsou Křížkovi z administrativních důvodů nuceni Vallauris opustit. Vracejí se do Paříže, usazují se v 16. pařížském obvodě, kde bydlí v 7. patře, v malém pokojíku pro služky. Křížek intenzivně kreslí a modeluje. Práci přerušuje pouze v neděli, kdy chodí s manželkou do Louvru.

1953 Když má dostatek děl na ukázku, kontaktuje kritika Charlese Estienna. Ten jej začleňuje do okruhu umělců, které podporuje a propaguje.V říjnu se účastní druhého ročníku Říjnového salonu v galerii Craven.

1954 V litografické dílně Jeana Ponse tiskne cyklus černobílých litografií.

1955 Účastní se několika významných projektů v Paříži, kde jsou jeho práce vystaveny spolu s díly autorů jako Alberto Giacometti, Simon Hantaï, Wifredo Lam, René Magritte, Wolfgang Paalen, Francis Picabia, Man Ray, Yves Tanguy a Toyen. Léto tráví v domě Charlese Estienna v Gordes, kde vytváří kolem šestnácti velkých kamenných soch.

1956 Na jaře se koná samostatná výstava Křížkova díla v galerii A l’Etoile scellée. Předmluvu do katalogu napsal Charles Estienne. Stýká se s André Bretonem a dochází na schůzky surrealistické skupiny. V létě pobývá v Bretani, kde vytváří velké dřevěné a kamenné sochy.

1958 Účastní se několika kolektivních výstav; spolu s ním jsou na nich zastoupeni například Constantin Brancusi, Alexander Calder, Marcel Duchamp, Jean Dubuffet, Joan Miró, Pablo Picasso, Alberto Giacometti, Georges Braque, Max Ernst.V červnu se koná jeho třetí samostatná výstava v Paříži, v galerii Craven. V létě vystavuje své koláže spolu s Hansem Hartungem, Jeanem Dubuffetem, Joanem Miróem, Pablem Picassem, Paulem Kleem, Kurtem Schwittersem.

1959 V únoru si v korespondenci s André Bretonem vyměňují názory na automatickou tvorbu. V květnu je v galerii Craven zahájena další Křížkova samostatná výstava.

1962 Přestává tvořit a usazuje se s manželkou na francouzském venkově. Vlastnoručně staví malý dřevěný domek, živí se včelařením, chovem králíků a pěstováním zeleniny.

1979 Dokončuje svou poslední sochu; před deseti lety ji slíbil manželce k padesátinám.

1985 9. února umírá na infarkt v nemocnici v Tulle.

Hlavní mediální partneři:

Česká televize, Český rozhlas, iDNES.cz, Lidové noviny, Respekt, Rail Reklam

Mediální partneři:

JCDecaux, Hlavní město Praha, Dopravní podnik hl. m. Prahy, Art&Antiques, Prager Zeitung, artmap.cz, Neternity Group, Prague Events Calendar, Anopress IT

Technologický partner:

Samsung

Valdštejnská jízdárna

Valdštejnská 3

110 00 Praha 1

VSTUPNÉ:

základní: 150 Kč

snížené: 80 Kč

rodinné: 200 Kč

školní skupina: 20 Kč / 1 student