TZ: Jiří Pikous v Regionálním muzeu a galerii v Jičíně

Jiří Pikous / Pískám si údolím / Regionální muzeum a galerie v Jičíně / 18.12. 2022 - 29.1. 2023

Konec letošní výstavní sezony bude patřit malbám Jiřího Pikous. Retrospektivně pojatá výstava bude mapovat autorovu tvorbu od počátků do současnosti.

Jiří Pikous (1978) patří do rodiny libereckých fotografů Pikousů. Jako nejmladší syn známého fotografa Jana Pikouse st. se však na svět nedívá skrze fotografický hledáček, ale pomocí štětců a barev. Jiří Pikous v letech 1998–2004 studoval figurální malířství Fakulty výtvarných umění VUT v Brně u profesora Jiřího Načeradského.

Témata, motivy a příběhy zpřítomněné v obrazech Jiřího Pikouse jsou často montáží reality, snů, vzpomínek, literární fikce či parafrází starých mistrů. Důležitým, neřkuli klíčovým prvkem jeho děl je autenticita toho, co maluje a následně zprostředkovává divákovi. Kompozice otevírají otázky o vztahu člověka k přírodě, světu, člověku i o smyslu lidské existence. Pikous jednotlivá témata zvažuje až do krajnosti, stále hledá možnosti toho, kam až může zajít. Neklouže po povrchu, ale snaží se proniknout do samotných útrob. Dlouhodobě se věnuje kresbě, která mu dodává jistotu, ve vlastní malířské akci si může dovolit impulzivnost a intuitivnost. Z mnohých Pikousových děl cítíme nadsázku, humor a ironii.

Nejtypičtějším motivem Pikousových děl je člověk, který není žádnou heroickou figurou, ale bytostí se svými starostmi, strachy, tužbami, radostmi, smrtelností. Malíř se snaží postihnout a vniknout do lidské psýchy a využívá k tomu různých prostředků. Výjevy jsou někdy melancholicky civilistní, naturalistické nebo až surrealisticky absurdní. Figury zaznamenává ve všednodenních situacích cestou do práce, na výletě, při tanci, nebo ve vygradovaném vnitřním či vnějším prožitku.

Ač bytostný figuralista, s oblibou se zabývá malbou v plenéru a městských krajin. Krajinomalba pro malíře není studijním cvičením, malby s touto tematikou používá pro vyprávění příběhu. Nejedná se vždy o typické plenérové krajiny, ale často si v paměti ukotvuje svoje vzpomínky na pocity spojené s přírodou, či přímo na hejkaly nebo jiné lesní skřítky. Jiří Pikous ve svých krajinách balancuje na hranici mezi figurativností a abstrakcí, hranici zároveň záměrně nepřekračuje a nějakým prvkem dílo vždy zakotvuje v reálném světě.