TZ: Josef Hoffmann a Josef Frank. Od „nekonečné garnitury“ k otevřenému systému

Josef Hoffmann a Josef Frank / Od „nekonečné garnitury“ k otevřenému systému / Muzeum Josefa Hoffmanna / Brtnice / 22. 6. – 30. 10. 2016

Josef Hoffmann a Josef Frank: Od „nekonečné garnitury“ k otevřenému systému

22. června – 30. října 2016

Červen: út–ne 10:00–17:00 hod.

Červenec/srpen: denně 10:00–17:00 hod.

Září/říjen út–ne 10:00–17:00 hod. a po telefonické dohodě

Poslední vstup: 16:00 hod.

Kurátoři: Rainald Franz, kurátor sbírky skla a keramiky MAK a Rostislav Koryčánek, kurátor, Moravská galerie v Brně

JOSEF HOFFMANN – JOSEF FRANK. Od „nekonečné garnitury“ k otevřenému systému v Muzeu Josefa Hoffmanna v Brtnici (společná expozitura Moravské galerie v Brně a MAK), je první konfrontací tvůrčích pozic Josefa Franka a Josefa Hoffmanna. Do vztahů mezi těmito dvěma klíčovými aktéry rakouské architektury první poloviny 20. století umožňují nahlédnout kresby, fotografie, publikace a plány. V Hoffmannově rodném domě se v koncentrované prezentaci střetává Hoffmannova idea Gesamtkunstwerku – integrálního uměleckého díla, takzvaného „Garniturdenken“, tedy komplexního myšlení, s volným, individualizovaným a otevřeným systémem designu jako heterogenního řešení prostoru u Josefa Franka.

Výstava tematicky navazuje na projekt Personale JOSEF FRANK: Against Design (MAK výstavní sál, 16. prosinec 2015 – 12. června 2016) a poprvé představuje díla Josefa Franka v České republice. Jedenáctá sezónní výstava v Brtnici, kterou kurátorsky zaštítil MAK, přibližuje tvorbu a východiska všestranného architekta Josefa Hoffmanna, tentokrát se zaměřením na jeho roli tvůrce stylu pro generaci architektů, kteří přišli po něm a přispěli k internacionalizaci „vídeňského stylu“. Exponáty pocházející z 10. až 30. let dvacátého století dokumentují nejvýznamnější styčné body obou architektů. Projevem jejich kolegiálního vztahu byla Hoffmannova podpora mladého Franka v mnoha epizodách jejich tvůrčí spolupráce. Frank byl například zakládajícím členem Svazu rakouských umělců (tzv. Kunstschau), jehož hlavním představitelem byl právě Josef Hoffmann; do roku 1920 Frank opakovaně spolupracoval na projektech Josefa Hoffmanna a uměleckých dílen Wiener Werkstätte.

Až do roku 1933, kdy emigroval do Švédska, byla tvorba Josefa Franka nejrůznějšími způsoby svázána s dílem Josefa Hoffmanna. Na výstavě jsou prezentovány fotografie a návrhy pro venkovský dům Skywa-Primavesi ve 13. vídeňském okresu, které vznikly při spolupráci obou architektů v letech 1913 a 1914, ale také plány a projekty stavby vídeňské avantgardní čtvrti Werkbundsiedlung z roku 1932. Již o dva roky dříve však Hoffmann a Frank společně připravili Výstavu Svazu německého díla – Deutsche Werkbundausstellung. Jejich tvůrčí setkání se odehrávala také na vídeňské uměleckoprůmyslové škole, kde oba ve stejnou dobu vyučovali. Hoffmann tam od roku 1899 působil jako profesor architektury, Frank nastoupil po Heinrichu Tessenowi a do roku 1926 přednášel nauku o stavebních konstrukcích.

Josef Hoffmann zůstal věrný myšlence integrálního designu, „Garniturdenken“, kterou propagoval spolu se sdružením Wiener Werkstätte, i po roce 1920. Frank se oproti tomu spolu s dalšími pedagogy z uměleckoprůmyslové školy, z vídeňské akademie výtvarných umění, z vídeňské technické univerzity a dalších stal přesvědčeným novátorem. Byl umělcem, který předjímal budoucí vývoj a upozornil na něj. Po skončení první světové války dokázala tato mladá generace přijít s novými metodami a iniciovat odklon od Hoffmannova rigorózního stylu.

Tito ambiciózní architekti, ovlivnění společenskou atmosférou prosycenou úsilím vybočit ze zajetých kolejí, prosazovali uvolněný přístup ke svým tvůrčím úkolům a ve svých eklekticko-technicko-uměleckých řešeních prostoru se nechali inspirovat prvky hnutí Arts and Crafts, italské renesance a lidovými ornamenty. Na rozdíl od svých předchůdců se již nepodřizovali vlivu jediného směrodatného stylu, nýbrž pracovali v týmu a podle sdílených tvůrčích východisek. K  principům a východiskům designu, který uplatňovali ve svých návrzích, patřily bílé stěny, lehce působící tvary nábytku a plné vyznění ornamentálního detailu. Architektonická avantgarda však souběžně uplatňovala „demokratický“ způsob bydlení a tvorby Adolfa Loose, který již v roce 1898 hovořil o tom, že pokoj se musí zabydlet stejně, jako se cenný hudební nástroj musí „rozehrát“.

Exponáty výstavy JOSEF HOFFMANN – JOSEF FRANK. Od „nekonečné garnitury“ k otevřenému systému prostorově i tematicky korespondují se stálou expozicí JOSEF HOFFMANN: Inspirace, která od roku 2009 v Hoffmannově rodišti v Brtnici představuje inspirační zdroje tohoto autora prostřednictvím jeho designových návrhů i realizací.

Muzeum Josefa Hoffmanna, Brtnice

Josef Hoffmann zrekonstruoval barokní dům v Brtnici, kde se narodil, podle principů Wiener Werkstätte v roce 1907. MAK se zde již v roce 1992 podílel na výstavě Barokní Hoffmann a od roku 2006 spolupracuje s Moravskou galerií v Brně na provozu domu, který  se stal Muzeem Josefa Hoffmanna. V rámci této spolupráce se dosud uskutečnily výstavy JOSEF HOFFMANN. Nekončící proces (2005); JOSEF HOFFMANN – CARLO SCARPA. Sublimace v architektuře (2006); JOSEF HOFFMANN – ADOLF LOOS. Ornament a tradice (2007); JOSEF HOFFMANN – DONALD JUDD. Hypotéza (2008); stálá expozice JOSEF HOFFMANN: Inspirace (2009); REWRITING THE SPACE: Dorit Margreiter/Josef Hoffmann (2010); JOSEF HOFFMANN – OSWALD OBERHUBER. Vůle k celku (2011); JOSEF HOFFMANN/STANISLAV KOLÍBAL. Plocha – linie – prostor (2012); JOSEF HOFFMANN – FRIEDRICH KIESLER: Současné aplikované umění (2013); KOLEGIALITA A KONTROVERZE. Josef Hoffmann a architekti moravské moderny z Wagnerovy školy ve Vídni (2014) a nejnověji PRIVÁTNÍ JOSEF HOFFMANN: Putování po příbytcích (2015).