TZ: Klára Pernicová

Klára Pernicová / Lezení / k.art.on gallery / Praha / 1. - 25. 5. 2014

KLÁRA PERNICOVÁ – LEZENÍ

1/5/2014 - 25/5/2014

k.art.on gallery, Karlin studios, Křižíkova 34, Praha 8

https://www.facebook.com/galeriek.art.on

Osobitý pohled téměř výhradně skrze zvířecí říši i hravá intermedialita její tvorby bezpochyby zařazují Kláru Pernicovou /1985/ mezi nejvýraznější absolventy ateliéru programově kontroverzního Milana Knížáka z posledních let. Při pohledu na její práce snadno získáme dojem, že ačkoliv ji lze považovat za sochařku s intermediálními tvůrčími přesahy, vědomě se vyhýbá řešení obecně platných témat a hlavně lidské figuře. Právě z důvodu prvopohledové nepřítomnosti tzv. oduševnělého nadhledu a figurace, lze považovat za zcela zásadní moment Klářiny tvorby přítomnost těchto v pocitovém pozadí téměř každého díla. I když nezobrazuje svůj postoj ke zbytku světa ani není komentátorem bezprostředního okolí všedního dne, divák se s Klářinými díly lehce ztotožní. Její video vlastní schoulené figury ovládané písknutím gumového zvířátka nebo cyklus objektů nazvaný Přídavné orgány, vyvolávají naprosto fyzický pocit či užitek, ovšem opět přefiltrovaný přes „zvíře“. Princip projekce lidské společnosti, jejích vnitřních vztahů i osobních emocí do zoogenních figurantů není ničím neznámým v běžně popularizované psychologii člověka ani v dějinách umění. Zvíře, „the beast“, je však všemi formami umění chápáno spíše jako zdroj animální energie, přírodní magie a temných, neovladatelných sil. Klářin jemný až roztomilý pohled a forma na prahu ilustrativnosti, přináší na dnešní de-emotizovanou uměleckou scénu osvěžující laskavost.

Instalace v galerii k.art.on se odvíjí od video projekce Klárou inscenované loutkové hry Don Šajn. Pohádková dramatizace, načtená vemlouvavým hlasem Jana Přeučila, je divácky poutavá pro svou úsměvnou pitoresknost a v dnešním kontextu „po neo-minimalismu“ působí tento způsob vyjadřování na umělecké scéně téměř jako zjevení. Všichni aktéři hry, drobnopisně nakreslení v miniaturním měřítku na jedlém papíře, jsou mravenci unášeni klasickým dějem o lásce a zradě. Mravenci, často až neuvěřitelně přesně sehraní s dialogy inscenace, unášejí jednotlivé postavy coby sladkou potravu, nejsou tedy hlavními aktéry, ale stávají se jakousi hybnou silou, pohonem v druhém plánu nebo dokonce téměř pouhým prostředím.

Čelní video projekci a celý prostor galerie doplňují poloviditelné figurky zvířat z papírové hmoty. Proskakují zdmi, objevují se tam, kde je nečekáte i na místech, kde jsou nejočekávanější. Při jejich hledání se proměňují ve stejnou sílu určující smysl pohybu všech aktérů, jaká hýbe linkou příběhu o Donu Šajnovi. /Šárka Koudelová, 2014/