TZ: Leonid Tiškov

Leonid Tiškov / Derelict Utopies / Galerie Jiří Švestka / Praha / 28. 6. - 11. 8. 2012

Leonid Tiškov: Derelict Utopies

29. června – 11. srpna 2012

Galerie Jiří Švestka

Biskupský dvůr 6, 110 00 Praha 1

www.jirisvestka.com

Letní otevírací doba:

Úterý – pátek 11 – 18 hod nebo po domluvě

Leonid Tiškov

Derelict Utopies / Opuštěné utopie

Výstava Opuštěné utopie moskevského výtvarníka Leonida Tiškova (nar. 1953 na Uralu) zahrnuje několik samostatných souborů prací, které přestože vznikaly v průběhu více let, spojuje téma utopických ideálů a vizí.

Projekt nazvaný Dabloidi se zrodil před více než dvaceti lety. Vše začalo formou komixů a výtvarných alb, následovala divadelní hra a knihy, objekty, filmy, instalace, performance a dokonce založení nakladatelství a fondu Dablus za účelem propagace dabloidní ideje. Podobné výstavy, jakou má nyní české publikum možnost shlédnout v pražské Galerii Jiří Švestka, proběhly již v mnoha světových galeriích a muzeích, včetně Muzea současného umění v Karakasu, Block Museum of Art a Nasher Museum of Art ve Spojených státech a Centra Současného umění Fargfabriken ve Stockholmu. Newyorkské Muzeum moderního umění MoMa dokonce zařadilo dabloidy do svých sbírek jako první "cartoonlike" díla v evropském umění.

Dabloidi zahrnují komixové obrazy Propagandablusa a instalaci Továrna dabloidů, inspirovanou akcí, která se uskutečnila v roce 2009 v továrně na zpracování vlny v Jekatěrinburgu na Uralu. Umělec zaplatil dělníkům propuštěným z továrny, aby zhotovili dabloidy. Dabloidi jsou bytosti vědomí, které připomínají červenou nohu s malou hlavičkou. Symbolizují intelektuální zátěž každého člověka (životní zkušenosti, názory a předsudky). Nosíme je neustále s sebou v podpaží nebo na ramenou, at´ už jdeme kamkoliv a za kýmkoliv. Část našich dabloidů má mezinárodní platnost, jiní jsou vázáni na konkrétní místa. Dabloidi zahrnují veškeré naše symboly a ideje: vlast, prezidenta, národnost, náboženství, politické strany, Gagarina i BigMac. Dabloid je absolutní symbol, který zastupuje všechny symboly našeho světa. Tyto symboly se u různých lidí a na různých místech liší - představují jazyk, dějiny a sociální identitu. Dabloid ztělesňuje ideu všeho, která člověku umožňuje pohlédnout na vlastní vědomí a zastavit tak nekonečný tanec symbolů a klišé ve své hlavě. Vymítit dabloidy ze svého vědomí je podle Leonida Tiškova prvořadým úkolem dnešního člověka. Společensko-umělecký projekt Dabloidi začal realizovat po pádu Sovětského svazu, na prahu přechodu k nové společnosti, pro svůj poetický charakter však zůstal nenaplněnou utopií.

Druhá utopie se datuje od roku 2003. Záře Osobního Měsíce rebeluje nejen proti noční obloze nad moskevským sídlištěm, ale vedle toho že je působivou vizuální básní o lidské osamělosti, s jemným humorem oponuje Chestertonově tezi o nemožnosti osobního naboženství (tak jako je pro každého jedince nemožné mít vlastní Slunce nebo Měsíc). V další části výstavy se nachází jiná opuštěná utopie: Křišťálový žaludek anděla - Tiškovova osobní utopie o snovém letu, založená na vlastní biografii, dětství na Uralu, studiu medicíny, setkání s andělem. Vyprávění v albu a na videu má přes svůj osobním charakter podobný potenciál dojmout, jaký mívají nenaplněné sny a vize celých národů.

Projekt Ladomir, který vznikl v roce 2006, je věnovaný významnému futuristickému básníkovi Velemiru Chlebnikovovi a ruským avantgardním géniům 20. století: malíři Kazimíru Malevičovi, vědcům Ciolkovskému a Čiževskému a filozofu Nikolaji Fjodorovovi, představiteli ruského kosmismu. Tiškovova instalace je sestavena z prostých věcí, bez kterých si však život neumíme představit - z chleba a těstovin. V roce 1921 napsal Chlebnikov poému "Ladomir" v níž obrazy pochmurné minulosti vystřídaly utopické vize ideálního, harmonického světa a svobodného života, ve kterém se technika sbližuje s přírodou za obnovení původní jednoty člověka a přírody. V centru Tiškovovy instalace zhotovené z oblíbeného druhu italských těstovin (pravě v Itálii se v první dekádě minulého století ideály futurismu zrodily) stojí „Sluneční stát“ jenž je fantaskní konglomerací Malevičových architektonů, Tatlinovy slavné věže a Popovových gigantických antén, nad kterou se vznáší hnízdovité domy Ivana Leonidova, Ciolkovského tunely na cestování do vesmíru, letadla a "letatliny". Sluneční stát obývají "chlebnikovci" - postavičky vymodelované z chebového těsta. Tento doslova křehký a poetický svět zůstává rovněž futuristickou vidinou - lidé už namísto paprsků světlé budoucnosti nevidí v těstovinách víc než potravu. Na začátku 21. století se tyto utopie zdají být pro lidstvo nepotřebné. Opuštěné a vylidněné, jako koráby vznášející se na nebi, nám svou efemérní velkolepostí připomínají, že by svět mohl vypadat docela jinak - být plný velkorysosti, rovnosti a štěstí, být světem ideálním. Výstavu uzavírá práce "Anatomie Ruska", která dovádí utopické vize o Rusku jako živé bytosti filosofů Fjodorova a Solovjova k absurdní a surrealistické dokonalosti.

Činnost galerie podporuje Magistrát hl. m. Prahy