TZ: Milan Houser

Milan Houser: Šet set litrů / Galerie ad astra / Kuřim / 9. 9. - 11. 10. 2009

Poprázdninovou sezónu v Galerii ad astra v Kuřimi zahajuje brněnský autor Milan Houser. Ten se zde představil již v roce 2005 s obrazy, vzniklými technikou stříkání barev. Nyní tu ukazuje svou aktuální tvorbu – obrazy na principu lité barvy.

Houser se narodil roku 1971 ve Vyškově. V letech 1993 až 2000 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru monumentální tvorby profesora Aleše Veselého. Nyní žije a pracuje v Brně.

Milan Houser se dlouhodobě pohybuje v prostoru mezi malířstvím a sochařskou tvorbou. Jeho díla přitom jen výjimečně vznikají jako solitéry, naopak jsou to obvykle série, v nichž autor testuje možnosti zvoleného technického postupu, materiálního zpracování díla i jeho výrazových možností. K posledním sériím patří Litky (2008) a Leskymoidy (2008). Již to, že jsou názvy těchto sérií odvozeny od technického postupu, respektive použitého materiálu, ukazuje, nakolik je pro Housera materiálová a formální rovina jeho práce důležitá.

V Galerii ad astra Milan Houser představuje aktuální sérii prací, které dále rozvíjejí jeho oblíbený pracovní postup – lití (ať už barev nebo laků s přidaným pigmentem). V konfrontaci s několika pracemi, které vznikaly jako dozvuky starší série Litek a charakterizuje je až barokní přebujelost a organická nespoutanost barevné hmoty, se nové práce vyznačují daleko pevnější formální organizací. Ta je dána v první fázi tvarem rámu a v druhé pak konstrukcí připevněnou k rámu pod plátnem. Výsledná optická kvalita obrazu je tak dána do velké míry již před započetím samotné „malířské“ práce spočívající v postupném lití laků, surových nebo obohacených o různobarevné pigmenty, na připravená plátna.

Kombinace regulovanosti tvůrčího procesu a neovlivnitelnosti dění, probíhajících při zasychání laků a sedimentaci pigmentů, nachází svůj protiklad ve způsobu, jakým Houser pracuje s těmito obrazy při instalaci. Zatímco některé jsou vypíchnuty jako jedinečné estetické objekty, které mohou být obdivovány pro své vizuální kvality podobně jako například polodrahokamy nebo korály vznikající dlouhodobými procesy „tuhnutí formy“, jiné jsou skládány do větších kompozičních celků a je tak zdůrazněna jejich funkce jako modulu a konstruktivního experimentu.

Jan Zálešák