TZ: Na duši nepokoj

11. 6. 2012Artalk Infoservis

 Na duši nepokoj / Galerie moderního umění v Hradci Králové / Hradec Králové / 7. 6. - 2. 9. 2012

Informace o výstavě:

Výstava je umístěna v hlavních sálech galerie v přízemí. Osmdesát uměleckých děl více jak 40 autorů – obrazů, soch, kreseb a grafik z konce 19. a počátku 20.století zapůjčily významné státní, krajské a soukromé sbírky z celé České republiky.

Autoři:

Josef Jakší, Josef Mandl, Antonín Hudeček, Adolf Kašpar, Alois Kalvoda, Emil Filla, Bedřich Wachmann ml., Augustin Brömse, Beneš Knüpfer, Jan Josef Loukota, Jan Konůpek, František Kobliha, Hugo Boettinger, Bohumil Kafka, Jan Štursa, Ladislav Šaloun, Stanislav Sucharda, Emil Holárek, Emanuel Krescenc Liška, Felix Jenewein, Emil Orlik, František Urban, František Kaván, František Gellner, Jan Angelo Zeyer, Karel Václav Mašek, Jakub Obrovský, Jan Honsa, Jaroslav Špillar, Stanislav Lolek, Josef Čapek, Josef Váchal, Josef Ullmann, Joža Uprka, Karel Wellner, Luděk Marold, Max Pirner, Otakar Nejedlý, Václav Radimský, Vojtěch Hynais, Wenzel Hablik, Vratislav Nechleba.

K výstavě:

Výstava nabízí alternativní pohled na umění přelomu 19/20. století. Byla připravena ke 100. výročí otevření budovy Záložního úvěrového ústavu, projektovaného Osvaldem Polívkou, ve které od roku 1990 sídlí galerie. Díky dispozici výstavní haly je expozice rozdělena do dvou okruhů – jde o figurální náměty a o krajiny. Tematicky jsou vystavená díla vybrána tak, aby emotivně uvedla návštěvníka do doby, která byla té naší velmi podobná. Civilizační optimismus epochy před první světovou válkou byl idylický jen zdánlivě. Pod klidnou fasádou blahobytné secese doutnaly sociální a národní nepokoje, města se potýkala s korupcí a náhlými hospodářskými propady. Není divu, že umělci, kteří se pohybovali po celé Evropě a leckteří se dostali i mimo ni – například Otakar Nejedlý na Ceylon, se vyjadřovali prostřednictvím symbolismu, dekadence a expresionismu.

Výstava se zaměřuje na autory, kteří v kvalitních hradeckých sbírkách chybějí, tím je Alois Kalvoda, Jan Honsa, Josef Mandl, Josef Jakší, Josef Ullmann a mnozí další. Jiným okruhem je zastoupení výjimečných uměleckých děl, které mění zažitý pohled na dobře známé umělce. O to jde v případě Ladislava Šalouna, Josefa Čapka nebo Josefa Váchala. Ale i velmi expresivní rozměrná krajina za bouře Václava Radimského, zařazovaného tradičně mezi velmi pozdní impresionisty, může návštěvníky překvapit. Pro hradecké patrioty bude možná cenné uvedení čtyř kreseb Františka Urbana, malíře oblíbeného biskupem Doubravou. Kresby pocházejí z původní biskupské sbírky, která byla městu věnována štědrým donátorem v roce 1921. František Urban byl malíř ovlivněný mnišskou beuronskou školou (která pracovala na kostele sv. Jana Nepomuckého v Hradci Králové) a možná také londýnskými prerafaelity a pařížskou skupinou Nabis.

Velkým překvapením budou asi monumentální obrazy K.V.Maška, pohled na Stětí Jana Křitele od Josefa Jakší a několik děl plzeňského malíře náboženských obrazů Josefa Mandla. Právě jeho Triumfátor, Ahasver a Překopaný hrob patří k silným nábojům výstavy, které jsme v Hradci ještě vůbec nemohli vidět. Výstava odráží dobové uvažování o smrti, povaze člověka a roli náboženství v jeho životě. Liberecký moralistní cyklus Emila Holárka nepatří k příliš optimistickým výpovědím o lidské povaze, přesto se nedá říct, že by autor neměl své bližní dobře prokouknuté a viděl je v příliš černém světle.

Zvláštní kapitolu tvoří obrazy žen a akty. Ženy jsou na zlomu století reprezentovány jako objekty mužské touhy, jejich tváře jsou uplatňovány v reklamě. Ale novým symbolismu je osudová žena, žena-démon, femme fatale, která se pokouší vyvést svůj život ze zaběhaných stereotypů a nezbytně tak svými zbraněmi soupeří s mužskou vizí světa. Významnou kapitolou jsou také němečtí pražští umělci, kteří bývali v zprávách o dění na počátku 20.století opomíjeni : Augustin Brömse, Emil Orlik nebo Wenzel Hablik.

Výstava je pojmenována podle jednoho verše Františka Gellnera, který je v expozici zastoupen drobnou kresbou na téma Republika. A právě gellnerovská poetika, směs kritických i žhavě opravdových glos je leitmotivem vystavené kolekce.

Martina Vítková