TZ: Nechť mu Bůh dá vyrůst
10. 12. 2009Infoservis
Nechť mu Bůh dá vyrůst: Obřady k narození dítěte v židovské kultuře / Židovské muzeum v Praze – Galerie Roberta Guttmanna / Praha / 10. 12. 2009 - 28. 2. 2010
Narození dítěte představuje jednu z nejvýznamnějších rodinných i společenských událostí napříč kulturami i náboženstvími. Rodiče na celém světě si přejí přivést na svět zdravého potomka, který bude moci zdárně vyrůst v klidných podmínkách stabilizované a bezpečné společnosti. Židovská komunita navíc vnímá narození dítěte nejen jako naplnění nejdůležitějšího poslání manželství (výzva k hojnému potomstvu je dána již v biblické knize Genesis, v níž Hospodin první pár, Adama a Evu, nabádá: „ploďte se a rozmnožujte se a naplňte zemi“), ale též jako plnění smlouvy mezi Hospodinem a Izraelem, za něž Hospodin svému lidu požehná a rozmnoží jej. Obřady spojené s narozením dítěte v kultuře českých a moravských Židů nyní Židovské muzeum v Praze vůbec poprvé představuje v Galerii Roberta Guttmanna a seznamuje s charakteristickými předměty, jež se vztahují k těmto obřadům, jako jsou ochranné amulety, obřízkové nástroje, knihy obřízek, obřízkové opony a podobně. Součástí výstavy je také prezentace řady výjimečných synagogálních textilií zhotovených z látky, do níž byl chlapec zabalen při obřízce. Výstava bude k vidění do 28. února 2010, muzeum k ní navíc vydává rozsáhlou publikaci, organizuje též komentované prohlídky.
„Za velmi důležitý byl v židovské komunitě považován odhad pohlaví očekávaného potomka. Narodil-li se totiž chlapec, bylo nutné zajistit v krátkém čase návštěvu mohela, muže provádějícího rituální obřízku,“ vysvětluje kurátorka výstavy Dana Veselská. „V krátké době od porodu dítěte – který provází různé amulety, pomáhající zajistit dobrý průběh – pak v židovské tradici proběhne několik zvláštních obřadů. Chlapci absolvují obřízku, při níž jsou také pojmenováni, dívky dostanou jméno první šabat po svém narození, kdy je jejich otec vyvolán v synagoze k Tóře a zvolené dívčino jméno slavnostně oznámí shromáždění.“
Obřízka je v židovském prostředí velmi důležitý náboženský iniciační obřad, v jehož rámci je provedeno odstranění předkožky penisu. Chlapec se obřízce podrobuje již osmý den po narození, avšak pouze v případě, že je uznán za zdravého a zákroku schopného. Obřízka se neprovádí vůbec, jestliže je v rodině dítěte prokázána dědičná porucha srážlivosti krve – hemofilie.
Na výstavě se návštěvníci dozvědí o přesném průběhu obřízky. V prostoru modlitebny je připraveno obřízkové křeslo nebo lavice. Jedno z jeho dvou sedadel je určeno pro proroka Eliáše, kterého Hospodin ustanovil svědkem při každém uzavření této výjimečné smlouvy, druhé pro sandeka, kterým bývá některá pospolitostí velmi vážená osoba, např. rabín. Kvatery přinášený chlapec je zdraven shromážděním zvoláním baruch ha-ba (požehnaný, který přicházíš) a poté předán mohelovi, který dítě nejdříve položí na zvláštní polštář na sedadlo proroka Eliáše a pak je vloží do klína sandekovi. Po pronesení obřízkového požehnání, které je zakončeno eulogií: „jako dospěl k smlouvě, tak ať dospěje k Tóře, chupě a dobrým skutkům“, mohel za použití zvláštního náčiní – ochranného štítku a nože – provede obřízku. Speciální trubičkou z rány odsaje krev, a chlapec je přebalen a oblečen. Následuje požehnání nad pohárem vína, po němž mohel chlapce slavnostně pojmenuje obřadním hebrejským jménem. Závěrem obřadu je chlapci na rty kápnuto trochu vína a mohel pronese slova biblického proroka Ezechiela. „řekl jsem ti, když jsi ležel v krvi své, žij“.“
Zvláštní plena, do níž bylo dítě zabaleno při obřízce, se obvykle později použila ke zhotovení obřízkového daru. Buď zůstala ve své původní čtvercové podobě, pak z ní byla zhotovena pokrývka na synagogální stůl (hebr. bima), nebo byla rozstříhána do pruhů, které byly sešity v jeden velmi dlouhý textilní pás, který sloužil jako povijan na Tóru. V obou případech byl na předmět vyšit, namalován nebo vytištěn dlouhý hebrejský nápis, který identifikoval chlapce a informoval o datu jeho narození. Obřízkový dar chlapec slavnostně věnoval při příležitosti své první návštěvy synagogy, tedy obvykle ve věku tří nebo čtyř let, kdy již musel být relativně samostatný a schopný učit se jednoduché texty. Jinou vhodnou příležitostí k předání obřízkového daru synagoze mohl být obřad postřižin (hebr. chalaka), prvního stříhání chlapcových vlasů, který se obvykle odehrával ve věku zhruba tří let. Tímto obřadem se také židovské dítě symbolicky odstřihlo od matky a uzavřelo tak životní kapitolu svého raného dětství.
Z území Čech a Moravy se dodnes dochovalo přes 1000 obřízkových povijanů na Tóru, 160 pokrývek a asi 70 textilií jiného typu, na nichž se vyskytuje charakteristický donační nápis informující o narození; nejstarší z nich pocházejí ze 2. poloviny 17. století, nejmladší byly pořízeny těsně před 2. světovou válkou. „Povijany na Tóru a pokrývky z obřízkové pleny představují unikátní vyšívaný archivní pramen, zaznamenávající narození stovek židovských dětí. Řada z nich je na současné výstavě k vidění,“ dodává Veselská.