TZ: Neregulováno - Prales ve fotografii

Neregulováno - Prales ve fotografii, MG - Místodržitelský palác, od 16. 10. 2008 do 11. 1. 2009

S nápadem uspořádat výstavu Neregulováno. Prales ve fotografii přišli badatelé zabývající se výzkumem dynamiky přirozených lesů. Chtěli tak širší veřejnosti připomenout dvě významná „pralesní" výročí, která připadají na rok 2008 a jež nepochybně překračují poměrně úzké mantinely lesnické a ochranářské komunity. Letos totiž uplynulo 170 let od vyhlášení přísné ochrany Žofínského pralesa a 150 let pralesa Boubínského. České pralesy patří k nejdéle chráněným v Evropě. Výstava představuje díla třiceti významných českých fotografů od 30. let 20. století až po současnost. Starší fotografie pocházejí většinou z fotografické sbírky Moravské galerie v Brně a jejich autory jsou mimo jiné Jaromír Funke, Josef Sudek, Josef Váchal a nejvýznamnější fotograf pralesů Rudolf Janda. Z dalších „specialistů na pralesy" jsou zastoupeni Petr Helbich či Herbert Thiel. Novější fotografie jsou od amatérských fotografů i od významných profesionálů a pedagogů (Bohumír Prokůpek, Miloš Šejn). Vedle fotografií navazujících na iluzivní zpodobování přírody zde vystavují i experimentující umělci tvořící v kontextu současné výtvarné scény (Vojtěch Fröhlich, Pavel Hayek, Jiří Šigut). Mimořádně významná je účast nové tvůrčí generace, nejmladšímu účastníkovi je 23 let. Autoři výstavy vnímají „prales" jako spontánně se vyvíjející část přírody, jejíž dynamika je určena dřevinami bez ohledu na to, zda byla v minulosti ovlivněna člověkem. Kladou důraz na aktuální spontánnost na úkor kontinuální nedotčenosti. Spíše než pojem divočina, který evokuje oblast lidskou aktivitou nedotčenou, upřednostňují pojem divokost, který se naopak odvíjí od naší osobní zkušenosti. Dana Zajoncová z katedry environmentálních studií FSS MU o výstavě říká: „S ohledem na obrovský tlak, jaký společnost na své prostředí vytváří, považujeme za důležité ocenit místa, kde se může projevovat divokost, vlastnost prostá přímého vlivu člověka. Zastáváme názor, že právě taková místa nám mohou pomoci pochopit závažnost lidských zásahů do přírody, případně sehrát významnou roli při nutných změnách našeho dominantního přístupu. Mimoto sami cítíme, že nás tato místa fascinují a vnitřně obohacují. Občas v nich toužíme jen tak pobýt." Antonín Dufek, kurátor sbírky fotografie Moravské galerie v Brně, význam výstavy formuluje následujícími slovy: „Díky americkým fotografům, zejména Skupině 64, zná hodně lidí po celém světě lépe například kalifornské národní parky než divokou přírodu ve vlastní zemi. Kdo ví, že je u nás kolem stovky pralesů a některé z nich patří k nejstarším chráněným neregulovaným ,divočinám‘ v Evropě? Josef Sudek dokázal proslavit Mionší, ale kdo ví, že je Mionší prales, a to jeden z největších u nás?" Dále dodává: „Dnešní vztah k pralesu se samozřejmě nemůže omezit na okouzlení či obdiv, je hluboký, vážný, plný touhy po poznání i obav o osud všeho neregulovaného. Fotografové společně s mnoha výtvarnými umělci jsou schopni tyto pocity formulovat a už tím se zasadit o smysluplné řešení, zatímco většina společnosti zůstává ,v pohodě‘. Není nakonec prales jedním z ústředních motivů dneška? Není NEREGULOVÁNO leitmotivem všeho dění už od roku 1989?"