TZ: Od Kašpara k čertu

Od Kašpara k čertu: Loutky, spolková a rodinná loutková divadla ze sbírky Marie a Pavla Jiráskových / Výstavní sály Národní tř. 21 / Hodonín / 4. 11. 2009 - 24. 1. 2010

K vánočním svátkům a adventu patřily dříve neodmyslitelně loutky a loutková divadla. Jak asi zářily oči dětí, když pod stromečkem nalezly jako dárek krabici s rodinným loutkovým divadlem a několika loutkovými postavičkami, mezi nimiž nemohl chybět rozpustilý Kašpárek, strašidelný Čert, či vznešená Princezna s Rytířem. Nebo jaké to bylo, když se celá rodina vydala do místní sokolovny či orlovny, aby shlédla některé z loutkových představení místních divadelních ochotníků…

Loutky a kompletní loutková divadla s mnoha proměnami určená pro domácí, školní či spolkové prostředí zejména z období první Československé republiky jsou hlavním lákadlem aktuální výstavy ve Výstavním sále na Národní ulici 21 Masarykova muzea v Hodoníně.

Na své si zde mohou přijít zejména ctitelé krásných loutek, milovníci pohádkových bytostí a především děti, kterým se zde nabízí pohled na kolekci historických spolkových a rodinných divadel s loutkami různých výrobců.Výroba loutek patřila k české tradici, v průběhu staletí se obliba loutek měnila, za nejslavnější období této obliby je považována první polovina minulého století, kdy loutkové divadlo nesmělo chybět v žádné české rodině, škole či spolku.

Výstava „Od Kašpara k čertu!“ představuje ukázky modelovaných loutek i loutky jedinečné, originální, vytvořené umělci pro konkrétní rodinná divadla a stejně tak divadla sestavená z tištěných dekorací i divadla s originálními ručně malovanými kulisami. Vstupní prostor výstavy je věnován fenoménu školního spolkového loutkového divadla. Jestliže si představíme, že koncem dvacátých let pravidelně hrálo na území tehdejší první Československé republiky přes dva a půl tisíce evidovaných loutkových divadel spolkových a školních a měla li by každá ze scén pouhých dvacet loutek, pak nám počet loutek vychází nejméně na padesát tisíc, nemluvě o počtu kulis a jiných částí výpravy. To už vyžadovalo poměrně rozsáhlý umělecký loutkářský průmysl.V druhé části výstavy je výběrově představena kolekce rodinných loutkových divadel a loutek, které byly vyráběny také několika firmami, ale i mnoha jednotlivci s větší či menší uměleckou hodnotou.

Dekorace a loutky prodělaly během dvacátých a třicátých let značný vývoj. Dekorace prošly cestou od realismu až po náznakové funkční scény, nejen zcela oproštěné, ale počítající již s kruhovým horizontem, řešením pomocí světelné či látkové atmosféry. Také loutky na prahu třicátých let měly za sebou odvážný vývoj. Přestože se ještě mnohde hrálo s loutkami na drátu, častěji se používala technologie závěsů „na nitkách“, která podle způsobů a míst uchycení umožňovala rozsáhlé možnosti loutkového pohybu. Také tvarosloví loutek prošlo vývojem od realistické řezby, přes stylizované loutky až k oproštěným funkcionalistickým soustruženým náznakovým loutkám.

Všechny loutky i divadla jsou ze sbírky výtvarnice Marie Jiráskové a režiséra dokumentaristy Pavla Jiráska. Oba jsou dnes známí jako sběratelé a badatelé v oblasti českých historických loutek a loutkových divadel. Loutky a loutkářskou scénografii začali sbírat v polovině osmdesátých let a dnes po dvaceti letech je jejich sbírka ucelenou kolekcí zaměřenou především na tzv. rodinné a spolkové divadlo od konce 19. století až do roku 1950. Marie a Pavel Jiráskovi o historických loutkách také píší a účastní se řady výstavních projektů u nás i v cizině, dlouhodobě spolupracují s Oddělením dějin divadla MZM v Brně. V minulém roce Pavel Jirásek a Jaroslav Blecha vydali společně s fotografem Václavem Jiráskem výpravnou knihu Česká loutka, Marie Jirásková loutkám věnovala svou disertační práci Vizualita českého loutkového divadla v první polovině 20. století.

Marie Jirásková