TZ: Patricie Fexová

Patricie Fexová: Metafyzička / Galerie města Blanska / 20. 3. – 14. 4. 2010

Ke specifiku Patricie Fexové patří, že se projevuje jako notorická malířka, ačkoli její malby jsou výsledkem konceptuální tvorby, skryté v pozadí. Autorka chová určitý koncepční záměr, který dává vzniknout obrazům, rozvíjejících jednu představu v mnoha variantách. Jejich šíře je vyjádřena v sériích a cyklech. Myšlenková hloubka této obrazové představy je podložená trvalým zájmem o média a virtualitu, je určována metodickým vztahem konceptu k malbě. Jeví se být oponentní, protože se váže na prověřování malby jakožto média, s jejím vnějším povrchem, vnitřními významovými posuny, a celkovou „reálností“. To mimo jiné znamená, že ve vztahu ke konceptu a jeho metodické realizaci nabývá malba jinou tvářnost. Vizuální jazyk je konceptuálně spojen s analytickým vyjádřením, takže malba autorky vytváří celkově proměnlivý obrazový styl.

Na počátku autorčina mediálního průzkumu byla diplomová práce na AVU, pojednaná ke konci 90. let ještě fotograficky, ale dodělávaná na počítači, pod názvem České bunkry. Bunkry byly kombinovány se skleníky nebo obklopeny vodním příkopem s poněkud landartovým vyzněním, jako jeviště jakési mediální či sci-fi války. Přibližně v téže době vznikl i akrylový obraz Billovi (1998), zobrazující portrét amerického mecenáše a mediálního magnáta Billa Gatese, rozvaleného se ztopořeným penisem v zelené trávě. Jako další výrazný příklad pojednání mediality následovala Mrtvá monstra (2002 – 4), obrazy mrtvol zmutovaných virtuálních zvířat, zabitých autorkou v počítačové hře Heroes of Might and Magic. Konečně v roce 2006 vznikla série obrazů Kompaktní diskařky, kde ženské akty v atletickém pokleku metaly CD disky ve stylu Myronova Diskobola, a jejich pohyby byly futuristicky rozfázovány do jednotlivých obrazových figur. Tento malířský mini cyklus novodobých múz ironizuje shodu jedné obrazové představy ve dvou různých dějinných obdobích, z nichž v tom našem je konceptuální pozornost přesunuta od sportovního náčiní k symbolu digitální reality, cédéčku jako nositeli pohyblivého toku informací.

Ne vždy však šlo u autorky o přímou inspiraci počítačem. Od jejích prvních děl konstatujeme živý zájem o architekturu, svět, ve kterém žijeme, avšak který chápeme také jako iluzorní, či reálný v uvozovkách. V roce 1997 Patricie odlila ze sádry kvádr černého paneláku s osvětlenými okny, nazvaný Panelová architektura v noci, z asfaltu naopak vyrobila dvoumetrového slimáka Bez názvu (1998). V roce 2004 vznikl rozměrný obrazový portrét Waltera Burley Griffina, architekta Canberry, v rozpřažené spasitelské póze s panoramatem města v pozadí. Ironie těchto „urbánních“ představ a jejich neosobní realistické vyjádření nás přivádí opět k sarkastickému zjištění, že naše identita je posouvána ve svém smyslu všelijak, což zde dokládá nejen inspirace živou realitou, ale i superrealitou fotografické reprodukce, či jiné technické manipulace. Je tedy přirozenější, když obrátíme pozornost přímo k symbolům audiovizuálního světa, jež náš obraz reality světa ovlivňují, či snad i přetvářejí.

V obsáhlém cyklu obrazů Data Paintings (2006 – 2007) zaměřila Patricie svou pozornost na kompaktní disky, jakožto fenomén naší doby a universální nositele informací, na jejich digitální, nehmotný datový obsah. „Tyto obrazy jsou přiznaně absurdním pokusem namalovat data, která jsou na konkrétních discích, pocházejících od známých a kolegů, jejichž vyřazené CD už nějaký čas sbírám. Jsou to portréty datových stran kompaktních disků, malované podle skutečnosti, formát obrazů vychází z kulatého tvaru CD.“ (PF)

Vlasta Čiháková-Noshiro (k výstavě Výstava malby, zkráceno)