TZ: Pavel Holeka

Pavel Holeka: Dívčí sny / Galerie Felix Figura / Praha / 22. 10. – 8. 11. 2009

Pavel Holeka (1945, Dvůr Králové nad Labem), básník a kolážista, žije v Praze-Hodkovičkách, s manželkou Martou má dvě děti. Od roku 1970 pracoval jako úředník v Technomatu Praha, od roku 1992 se věnuje pouze výtvarné práci. Mnohokrát samostatně vystavoval, např. ve Státní galerii výtvarného umění v Náchodě, ve Středoevropské galerii a nakladatelství v Praze, v Galerii U Bílého jednorožce v Klatovech, v Kongresovém centru Praha či v Galerii Krause ve Švýcarsku nebo v London Bible College v Londýně. Účastnil se řady kolektivních výstav doma i v zahraničí, v poslední době vystavuje zvláště s Uměleckou besedou (Galerie Mánes v Praze aj.). Je rovněž autorem knižních obálek a plakátů. Své básně publikoval např. v revue Umělecké besedy Život, v roce 2009 vydává v nakladatelství Arbor Vitae knihu 22 koláží a meditativních textů Mezi dvěma světy (Hebrejská abeceda).

Papírové koláže tvoří obvykle ve větších cyklech jako např. Partitury, Básně, Vnitřní prostory, Vytrhané básně, Vzpomínky na dětství, Chasidské písně a příběhy, Abstraktní básně, Imaginární portréty či Dívčí sny. Poslední zmíněný cyklus a rozsáhlá ukázka ze souboru Hebrejská abeceda tvoří jádro právě vystavených koláží v Galerii Felix Figura, budou zde však k vidění i ukázky z dalších cyklů.

Pavel Holeka je členem řady českých i mezinárodních uměleckých organizací: Umělecké besedy, SCA, Christian Artists Europe, SIAC a Traditional Media Unit-ICMC. Jeho práce jsou součástí soukromých i veřejných sbírek, např. Pražské plynárenské (sbírka české koláže), Galerie Klatovy/Klenová či LBC London, SEA Zürich a Konos Connection v USA.

Pavel Holeka zachází s papírovými výstřižky jako se slovy, nic na nich nemění, ale uvádí je do syntaktických vztahů, právě tak jako by šlo o básně slovní. Jeho nástroji jsou nůžky, pinzeta, štěteček a lepidlo, pracuje s nimi čistě a přesně, s vědomím zákonů krásy, jak se sám vyjádřil. Skládá papírové postavy, zvířata, věci, spolu s písmeny, čísly, útržky textů a not, aby jim dal „nový život“ a vyslovil se jimi jako básník.

Eva Petrová

Holekovy koláže jsou většinou orientovány na výšku a už tato skutečnost je podstatná, neboť pohyb vzhůru či naopak pád (často po diagonální linii) zde hrají i v symbolickém smyslu důležitou roli. Ovšem prostor není dopovězen, pouze naznačen, stále má poněkud abstraktní charakter. Jistou reálnost do něj vnášejí figurativní prvky – ať už to jsou postavy či věci – neboť si s sebou ze svého předchozího života přinesly perspektivní hloubku, jejímž prostřednictvím nahlížíme do nitra prostoru. Možná, že bychom spíše měli hovořit o tíži, která se váže k reálnému zobrazení, a zde zastupuje nejen pozemskou fyzičnost, ale často v přeneseném smyslu i tíži osudu či omezenost člověka a jeho připoutanost k zemi. Kontrastuje s lehkostí a vznášením, které je v Holekových kolážích vyhrazeno duchovnímu světu a vyjádřeno většinou geometrickými a textovými prvky, jež tu zastupují zvuk či hudbu.

Marcel Fišer

Autorův projev je jemný, lehký, jenom jakoby dotýkaný. Fragmentem lze někdy vyjádřit víc než mnohomluvným skládáním složitých konstrukcí. Koláže působí přirozeně a přitom mají přesnou a rafinovanou skladbu. Jejich významové vrstvy se překrývají a musíme se dlouho dívat, abychom postupně odkrývali rozmanitá poselství.

Jiří Machalický