TZ: Pavel Tichoň

Pavel Tichoň / Umění, kterému nikdo nerozumí, není umění / Dům umění města Brna: Dům pánů z Kunštátu, Galerie G99 / Brno / 12. 2. – 30. 3. 2014

Pavel Tichoň: Umění, kterému nikdo nerozumí, není umění

12 02 – 30 03 2014

Kurátor: František Kowolowski

Tisková konference ve čtvrtek 06 02 2014 v 10 hodin

Dům umění města Brna, Malinovského nám. 2, Brno

Vernisáž v úterý 11 02 2014 v 18 hodin

G99, Dům pánů z Kunštátu, Dominikánské nám. 9, Brno

Pavel Tichoň, autor mladší generace (1980), je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze (2006), a to v ateliérech intermediální tvorby prof. Milana Knížáka a ateliéru nových médií prof. Michala Bielického. Na současné české výtvarné scéně je nezaměnitelný svým přístupem k tvorbě a razantní hravostí či subverzivní ironičností proplouvající mezi všemi možnými médii. Je to jeho pohled na současnost a umělecké dílo. Projevuje se velmi skeptickým názorem, který se blíží hravým principům s výrazným podtextem absurdity. Bezprostředně reaguje na situační a významové podněty ze svého okolí či sociální reality, které přetváří do nově definovaných souvislostí. Je to dílo, které je plné ironických vět či hříček se silným obsahem humoru a stavů hraničících s určitou fobií. Tato otevřenost na poli médií je přesvědčivě v jeho tvorbě prezentována v podobě média malby, například Poleva bláznivého cukráře či velice expresivní a tematicky až burleskně vytvořený obrazový cyklus Schielení z roku 2007 či svého času zajímavá a exponovaná socha tzv. Semtinské venuše – Nejvýbušnější socha na světě, vytvořena z plastické trhaviny Semtex 1A. Tyto parodické hry poukazují na současnou vyhrocenou společenskou situaci, která se nám někdy může jevit jako schizofrenní a kterou autor výrazově i vizuálně interpretuje.

Výstava v Galerii G99 bude navazovat na dosavadní autorovu tvorbu, přinese otevřeně kritický pokus textovou formou reevidovat umělecký provoz a umělecké strategie v současném umění. Za všechny můžeme zmínit citát od Jana Baucha, kterým je výstava uvedena: „Umění, kterému nikdo nerozumí, není umění“ či „Umění je lepší než nic“ autor předefinovává osobní vztah k umění i k obecnému, zažitému koloritu v současné společnosti. Tato „regrese“ je ironickou snahou autora tyto projevy ozřejmit a razantně pojmenovat. Poukazuje tím na vztah textového a vizuálního ve způsobu reprezentace současného umění. Nebojí se také zviditelnit a srovnat vizualitu pozdněrenesančního umění Hanse Holbeina mladšího, a to ve významu obrazové ikonografie, která je redundantním způsobem pop-artově „znehodnocena“ jako nástěnná tapeta a která je pro současnost obsahově nečitelná svým zašifrovaným poselstvím. Princip náhody (nosný princip vytváření umění v modernistickém uměleckém díle až po současnost) Pavel Tichoň použil v objektu – samohybném robotickém vysavači, který zaznamenává nekonečnou kresbu ve výstavním prostoru galerie. Vše je relativizováno a použitelné jako vizuální sdělení...

František Kowolowski