TZ: Petr Fiala

Petr Fiala: Krajina magnólií / AJG: Wortnerův dům / České Budějovice / 22. 10. - 6. 12. 2009

Petr Fiala se narodil 21. 10 1969 v Českých Budějovicích. V letech 1995 – 2002 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze – prof. Vladimír Skrepl, Jiří Lindovský, Antonín Střížek, Jiří Sopko. Od roku 2002 pracuje na AVU v Praze jako odborný asistent (Grafický ateliér). Má za sebou přes dvě desítky samostatných výstav, účastnil se řady kolektivních přehlídek, například výstavy v pražské galerii Millenium – Franz Kafka ve výtvarné tvorbě (2008), Cesta pražského sněhuláka (2008), Zimní pohádka (2006); nebo Bylonebylo – pohádkové motivy v českém moderním umění (Galerie moderního umění v Hradci Králové, Galerie výtvarného umění v Chebu). První samostatnou výstavu měl v Českých Budějovicích v Domě kultury Metropol v roce 1991. Ve svém rodné městě vystavoval ještě několikrát: 1992 – Pokresleno (Divadelní klub); 1996 – Možnosti pohledu (Dům umění); 1999 – Jaryn ve třech (společně s M. Burgetem a M. Šafárikovou) – Galerie pod kamennou žábou; 2001 – Zátiší se slonem – (Měsíc ve dne).

Petr Fiala není a asi nikdy nebude ambiciózním lídrem umělecké scény, který efektními velkoformátovými obrazy ohromuje veřejnost. Jeho síla a nezaměnitelná osobitost spočívá ve zvláštní intimitě díla a vzácně vyrovnané kvalitě výtvarné tvorby. Autor vytváří klasickou, ale přitom současnou tvorbu (malbu), které v některých aspektech navazuje na tradici českého a evropského umění 20. století (jeho oblíbeným autorem je například René Magritte). Dostává se až do imaginativní podoby, zachycující v osobité rekonstrukci obrazového světa někdy až absurdní pohled na současnost. Miroslav Pesch v autorově předchozím katalogu upozornil na jeden z nejdůležitějších aspektů jeho dosavadní výtvarné produkce, na časovou rozprostraněnost, která je nejen v jednotlivých tématických okruzích, ale i v jednotlivých artefaktech: „Fiala se ve svých vnitřních vizích celkem lehce dostává do pozoruhodného vakua času, které ruší ve svém imaginárním prostoru běh dění, řekněme rovnou planetární dějiny světa“.

Tvorba Petra Fialy se pohybuje mezi realitou a fikcí. Minulost se v jeho plátnech a grafikách prolíná s přítomností. Organické a anorganické existuje vedle sebe v podivuhodné symbióze. To, co zobrazuje je zpřítomněno, nepřítomné je umístěno do toho, co je přítomné. Schéma Fialových obrazů působí kompaktně; při pozornějším pohledu zde ale objevíme několik dílčích dějů. Postupujeme od celku k polocelku, k detailu, jejichž společným faktorem je prvek časové dimenze, vytvářející vzájemnou souslednost dějů. Například v Botanických stavbách se objevuje živý tvar rostlin v kontrastu neživého schématu architektur, doplněných o renesanční krajinu s dalekým horizontem a nízkou perspektivou. Konstrukce prostoru působí jako iluze. Realita, která je transformována do jednotlivých předmětných podob, má kouzlo polidštěné skutečnosti. Posouvá se od logického sdělení až k výrazně symbolickému pohledu. I když se jeho „svět“ může jevit jako „svět absurdit“, v němž se někdy odráží podivný odlesk budoucnosti, není zde přímo přítomna myšlenka o konci nebo zániku.

Zátiší, Krajiny, Města, Botanické stavby, Interiéry, Fauna a Flóra – to jsou hlavní tématické okruhy, které se objevují na jeho obrazech a grafických listech. Velice často se setkáme s prolínáním jednotlivých témat – například motiv zátiší je součástí krajiny, v architekturách je základním prvkem florální útvar, interiér se prolíná s exteriérem. Řada identických jevů je více či méně upravitelná. Dochází tak k naplnění hledání podstaty a smyslu obrazu. Jako kontrastu banality a zvláštnosti, přirozenosti a umělosti v juxtapozici jejich významů.

Mgr. Vlastimil Tetiva