TZ: Petra Feriancová

Petra Feriancová: Přirozený výběr, Moravská galerie v Brně: Atrium Pražákova paláce, od 17. 10. 2008 do 18. 1. 2009

 

Petra Feriancová, mladá slovenská umělkyně, při své tvorbě vychází z vlastních emocionálních reakcí, zkoumá procesy vnímání, paměti a možnost jejich sdělitelnosti. V posledních projektech se obvykle východiskem stávají soubory již hotových obrazů a textů, často se vážící k rodinnému archivu či osobní historii, které jsou znovu metodicky přeskládány a interpretovány.

Prezentace tvorby Petry Feriancové v Moravské galerii v Brně má dvě komplementární části tvořící celek. První z nich jvýstava Přirozený výběr, která je k vidění v Atriu Pražákova paláce, druhým je projekt Požiadala som svojiche  známych, aby mi rozprávali o umeleckom diele, který je představen ve formě doprovodné publikace-katalogu.

Výstava se koná pod záštitou ministra kultury České republiky Václava Jehličky v rámci Měsíce české a slovenské kulturní vzájemnosti. 

Petra Feriancová (narozena 1977 v Bratislavě), umělkyně s mezinárodní zkušeností (v letech 1998 až 2003 studovala na L'Accademia delle Belle Arti v Římě, vystavovala v Římě, Londýně, Praze, Bělehradě aj.), v roce 2008 finalistka Ceny Oskara Črepana, zaujala nejprve pozoruhodnými subjektivními fotografiemi. Nicméně už tehdy byl zjevný zájem autorky o konceptualizaci vlastních emocionálních reakcí. Nejprve byl vysloven prostřednictvím instalace velkoformátových fotografií na způsob prezentace typické pro 19. století a tematizující dnešní možnosti krajinářství jako žánru (Greetings from Liliputtania, Galeria Valentina Moncada, Řím 2002). Později umělkyně zvolila jejich „přepisování" a doplňování kresbou (instalace na skupinové výstavě Prototipi 01, Fondazione Adriano Olivetti, Řím; Tranquitania, Galerie MXM, Praha 2003). Přechod k videu, videoinstalaci a práci s textem nebo zvukovým záznamem (By the Way, Galerie Jiří Švestka, Praha 2006) lze pochopit jako ohledávání možností, jak a čím lze nahradit obraz či jiný impulz, který iniciuje u vnímatele vznikání či proměny obrazů, vázané na jeho subjektivní naladění, zkušenosti a vstřícnost. Smyslem manipulace s podkladem, ať už obrazovým či diskurzivním, je pokus o řešení klasického paradoxu: jak zprostředkovat divákovi původní autorčinu afektivní reakci.

Marek Pokorný