TZ: Pierre André Ferrand

Pierre André Ferrand / Dům umění / České Budějovice / 17. 9. – 16. 10. 2009

V rámci sledování a představování umělců, kteří se rozličnými způsoby věnují abstraktní malbě byl do prostorů galerie českobudějovického Domu umění tentokrát pozván švýcar-ský umělec Pierre André Ferrand /1952/. Dílo tohoto v Ženevě žijícího autora lze charakterizovat jako velice přesvědčivou výpověď, která se zabývá otázkami osobní víry prostřednictvím malby.

Zdrojem Ferrandova umění není studium obrazového výrazu, ale spíše vnitřní potřeba tvor-by. Jeho zájmem je prostřednictvím díla dát potencionálním divákům svobodu tím, že jim dovoluje vytvářet si vlastní individuální obsah a formovat tak vlastní požadavky a naděje.

Typickým rysem pro autorovy malby rozličných rozměrů /převažují však spíše menší formáty/ jsou prostorové struktury a obrazy v podobě jak konkávního, tak konvexního tvarosloví. Obrazy jsou rozšířeny na okrajích napínací struktury na různé šířky a Ferrand zde pod povr-chem plátna skrývá prostor. Povětšinou se jedná o díla vytvořená s minimální expresivní metodou, která jsou konstruována z hrubého tkaného plátna v přirozených barvách při-pomínajících písek, hlínu či popel se škrabanými až proděravěnými povrchy.

Nelze zde nepřipomenout tvorbu Lucio Fontany a jeho řezané obrazy s tím, že Fontana prořezával plátna svých děl s agresivní silou, zatímco Ferrandova plátna budí dojem , že popraskala sama a ukazují vnitřek obrazu s jeho skrytými informacemi.

V jednom z Ferrandových katalogů v této souvislosti uvádí Milda Žvirblyte , že se „Tyto díla, jeví jako symbolické formy částí lidského těla, které by mohly naznačovat osobní vděk, prosbu či žádost. V křesťanské kultuře by takovýto obraz byl znám jako „ votum „. - obraz se stává materiálním znakem, který oznamuje autorovo očekávání odpovědi, zatímco au-tentická intimní informace leží skryta pod povrchem plátna… Světlo zde představuje transcedenci ducha stejně jako křesťanskou tradici, kde je důležité, aby se modlitbám věří-cího dostalo odpovědi .“

Pracuje-li Ferrand v rámci výstav s další , pro něho typickou barvou – bílou, dochází k velice zvláštním propojením, vyvolávajícím pocity klidu a ticha, které prostřednictvím strohých instalací nabízejí divákům silný a nevšední zážitek.