TZ: Planeta Eden

Planeta Eden /DUMB: Dům umění / Brno / 5. 5. - 25. 7. 2010

Co dnes zbylo z lákavé budoucnosti popisované starými vědecko-fantastickými romány a technickými časopisy? Není toho mnoho; dílčí technologické úspěchy zastiňuje skepse nad pokrokem jako takovým. Dnešní magazíny dál popisují neuvěřitelný svět zítřka, ale ve skutečnosti se omezují především na dokonalejší spotřební elektroniku či pokroky v medicíně. Představovat si komplexní změnu světa, jeho sociální a politické struktury, si dnes troufne málokdo. Byly však doby, kdy byl lidem právě takový radikálně jiný a lepší svět slibován a kdy se pokusům o jeho předvídání věnovaly zástupy umělců, vědců a kulturních pracovníků. Součástí komunistické propagandy zejména po druhé světové válce byl příslib rychle se blížící komunistické společnosti, k níž jednotlivé země světa dříve či později dospějí vlivem vědeckotechnického vývoje společnosti a morálního zrání jednotlivců. Dnes jsou tyto představy nahlíženy se směsí soucitu, pobouření a nostalgie. Jaký svět zítřka byl lidem slibován a jak tato vidina postupně ztrácela své kontury, až se proměnila ve vlastní karikaturu, o tom pojednává výstava a kniha Planeta Eden.

Společenská utopie se v druhé polovině padesátých let minulého století rychle proměňovala v utopii technickou. Úspěchy při dobývání kosmického prostoru byly tak omračující, že se brzká migrace lidstva do okolního vesmíru zdála být otázkou nejbližších desetiletí. Také tento sen o vesmíru však začal být v průběhu šedesátých let korigován a ztrácel svůj utopický pel. Pokorně se vrátil do románů a filmů science fiction a přestal být tématem pro nejširší veřejnost.

Další službu prokázala hypotetická budoucnost pro socialistickou kulturu padesátých a šedesátých let tím, že se stala místem, odkud bylo možné s odstupem pozorovat tehdejší současnost – ať již se záměrem uměleckým, nebo satirickým, což dokládá nebývalá míra futuristického humoru v tehdejších časopisech. Proměny a varianty vizuálního líčení budoucnosti a tvůrčího nakládání s jejími elementy v Československu postihuje expozice Planeta Eden, která je rozvržena do sedmi částí.

Film – kolekce plakátů k vědecko-fantastickým snímkům ukazuje, že i těmto žánrům se věnovaly špičky domácího grafického designu. Plakátové plochy se v období totality staly jedním z nejsvobodnějších platforem výtvarného vyjadřování. Sbírku doplňují ukázky kostýmů Teodora Pištěka pro film Zítra vstanu a opařím se čajem a seriál Návštěvníci.

Svět zítřka – reprodukce představ o podobě příštích tisíciletí. V módě byly především vize racionálního města-stroje kombinovaného s ideály města zahradního. Za naprostou samozřejmost se považovalo přizpůsobení všech přírodních živlů potřebám člověka.

Technika vítězí – jak dokládají vystavené originály a reprodukce, lety do vesmíru byly zřejmě nejvýraznějším tématem při zobrazování technických možností budoucího člověka. Zároveň pro tehdejší mládež nahrazovaly svět divokého západu či exotických krajin z málo dostupné klasické dobrodružné literatury. Sekce obsahuje originály vědecko-fantastických ilustrací Zdeňka Buriana a Teodora Rotrekla.

Sluneční město – zvláštní úsilí bylo vynakládáno na podchycení imaginace nejmladších vrstev společnosti. Výrobci hraček z Československa a okolních socialistických zemí se snažili nezůstat pozadu za vývojem techniky a přinášeli na trh pestrou škálu lunochodů, lunárních vozidel, kosmických lodí a paprskometů. Fiktivní výpravy do kosmu plnily stránky dětských časopisů a základní rozdělení světa na kapitalismus a komunismus pochytila dětská generace nevědomky z četby populárních knih o Neználkovi.

Mezi Radarem a Labyrintem – nevelká část českých výtvarných umělců (Teodor Rotrekl, Dobroslav Foll, Vladimír Kovářík a další) cítila rozvoj techniky jako výzvu k tematizaci vlastní volné i ilustrační tvorby. Zároveň se objevovaly snahy jít proti přehnaně uniformnímu pohledu na budoucnost a konkrétnost literárních vizí vyvažovat abstrakcí, čehož příkladem je zejména antologie Adolfa Hoffmeistera Labyrint z roku 1962. Témata budoucnosti, ovšem v kritické podobě, se objevily i v díle Pavla Brázdy a Věry Novákové. Julius Koller byl fascinován reflexí kosmických námětů v populární kultuře.

Retrofuturismus – současní výtvarní umělci nemohou ignorovat utopické přísliby, které byly součástí jejich dětství. Výběr z jejich díla ukazuje, jak výrazný vliv na ně měly knihy o Neználkovi či první úspěchy sovětské kosmonautiky a jejich mediální mytizace.

Projekt Planeta Eden doplňuje stejnojmenná kniha s bohatým obrazovým doprovodem, která v jedenácti kapitolách podrobněji rozpracovává a dokumentuje jednotlivá témata a formy jako sci-fi ilustrace, film, komiks či reflexe motivů v populární a vysoké kultuře.